|  Ekoporadna Renata  |   Akce   |  Specializace poradny  |  Naučná stezka Hanýsek  |  Práce s dobrovolníky  |   Rady pro ekospotřebitele   |   Desatero domácí ekologie   |   Užitečné odkazy   |


Mapování tělesa staré německé dálnice

Předběžná zpráva o biologickém průzkumu na plánované trase
R 43 na Malé Hané (vybrané části)

 

K průzkumu jsme vymezili úsek trasy plánované rychlostní komunikace R 43 mezi Černou Horou a Chornicemi. Sledovaná část trasy R 43 byla rozdělena na úseky, které byly sledovány jednorázově ve dnech 23. 6., 19. 8., 14. 10. a 10. 12. 2006 ve spolupráci s dobrovolníky z regionu a okolí. Průzkum jsme zaměřili především na charakter vegetace.

 

Metodika:

Aktuální stav vegetace na tělese staré německé dálnice byl sledován terénní pochůzkou. Zjištěný stav byl vynášen do příslušných listů Základní mapy ČR v měřítku 1 : 10 000. Mapování se soustředilo na vylišení ploch porostlých stromovou vegetací (les), trvalých travních ploch a orné půdy (polí). Dále byly vymapovány souvislé rákosové porosty, hnojiště (využívaná dlouhodobě), skládky odpadu (komunálního i stavebního) a porosty křovin střídané trvalými travními porosty. Byl zaznamenán též bodový výskyt z hlediska ochrany přírody významných druhů rostlin, který je blíže komentován v této zprávě.

 

Celková charakteristika území:

Malá Haná je severní část Boskovické brázdy táhnoucí se zhruba od Černé Hory sv. směrem po Městečko Trnávka. Malá Haná je úzká protáhlá sníženina na východním okraji omezená vůči Drahanské vrchovině okrajovým zlomem Boskovické brázdy.  Je tvořená permokarbonskými (prvohorními) horninami překrytými na velkých plochách neogenními (mladotřetihorními) a kvartérními (čtvrtohorními) usazeninami. Střední nadmořská výška Malé Hané je 392,4 m (Demek, J., ed., 1987). Nejvyšším bodem je kóta Nad Amerikou (553 m) sz. od Pamětic.

 

Permokarbonské vrstvy v okolí Bačova jsou významné nálezy fosilií obojživelníků, ryb a rostlin, v některých případech světového významu. Při stavebních pracech v tomto úseku R 43 zřejmě dojde k odkrytí nových paleontologických lokalit. Nálezy bude třeba odborně podchytit a předat do muzejních sbírek.

 

Mapa potenciální přirozené vegetace ČR (Neuhäuslová, Z. a kol., 1998) zachycuje stav vegetace, který by se vytvořil za současných klimatických podmínek po zastavení lidských vlivů v krajině. Ve sledovaném území se předpokládá výskyt převážně černýšových dubohabřin (Melampyro nemoros–Carpinetum), ostrůvkovitě též bikových doubrav (Luzulo albidae-Quercetum petraeae) a vzácně i mochnových doubrav (Potentillo albae-Quercetum). Kolem větších vodních toků byly vyvinuty lužní lesy v podobě střemchových jasenin (Pruno-Fraxinetum).

 

Historie výstavby německé dálnice v trase R 43

Na dálničním spojení Vídně s Vratislaví (tehdy Breslau) získalo Německo zájem po okupaci Rakouska v roce 1937. Reálnou možnost výstavby otevřelo odstoupení československého pohraničí na podzim 1938. Podmínka umožnění výstavby dálnice byla přímo zahrnuta do Mnichovské dohody. 19. listopadu 1938 podepsali zástupci vlád Německa a Československa (za naši vládu generál Husárek) dohodu o stavbě "německé" autostrády z Vratislavi přes území Moravy do Vídně, která se měla křížit s naší magistrálou Praha – Brno – Bratislava u Brna. Trasa dálnice se podle dohody měla stát říšským exteritoriálním územím uvnitř Česko – Slovenské republiky. 1. prosince 1938 zahájili Němci stavbu tzv. sudetské autostrády (tehdy na území Německa).

V souvislosti s vypuknutím války se vyskytly problémy ohrožující stavbu. Když byl 1. srpna 1941 vyhlášen zákaz civilních staveb na území protektorátu, obdržela ještě dálnice výjimku. Později následoval zákaz používání cementu (který byl nadále určen výhradně pro vojenské stavby) (Vašíčková, J., Slunská, H., 2005). Přesto se na tělese budoucí dálnice během války dále pracovalo. Jako pracovní síla byli využíváni váleční zajatci (především sovětští, umístění v táboře nedaleko Vísky u Jevíčka). Další pracovní tábor (tentokrát především pro protektorátní občany) ležel poblíž Chrudichrom. S blížícím se koncem války byly práce zastaveny a rozestavěné těleso dálnice bylo ponecháno svému osudu. V krajině zůstaly patrné úseky náspu a naopak terénní zářezy, mosty v různém stupni výstavby (od rozestavěných až po téměř dokončené), případně rozestavěná mimoúrovňová křížení s místními komunikacemi.

 

Botanicky významné lokality:

Čtvrtky za Bořím – přírodní památka vyhlášená r. 1996 na ploše 3,1 ha v k. ú. Býkovice. Na tělese dálnice zde vznikl drobný slatinný mokřad s výskytem ohrožených druhů rostlin, jako je prstnatec pleťový (Dactylorhiza incarnata), vstavač vojenský (Orchis militaris) a vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), dále zde roste např. sítina sivá (Juncus inflexus). Podrobnější údaje o lokalitě má k dispozici státní ochrana přírody.

 

Klínek – úsek staré  dálnice v prostoru mezi Drnovicemi, Voděradami a Krhovem. Mezi porosty křovin a stromů se zde nachází fragmenty lučních a mokřadních společenstev. Mokřady mají charakter slatin, protože geologickým podkladem je zde vápnitá spraš. Roste zde např. prstnatec pleťový (Dactylorhiza incarnata), sítina sivá (Juncus inflexus), hojná je ostřice chabá (Carex flacca).

 

Bačov – travnatý úsek tělesa v okolí dálničního mostu nad silnicí Bačov – Sudice postupně zarůstá křovinami. Vyskytuje se zde řada teplomilných druhů rostlin jako chrpa porýnská (Centaurea stoebe), strdivka sedmihradská (Melica transsilvanica), oman hnidák (Inula conyzae), hořčík jestřábníkovitý (Picris hieracioides), hadinec obecný (Echium vulgare) a srpek obecný (Falcaria vulgaris). Lokalita má i vysokou krajinářskou a estetickou hodnotu, je odtud výhled na velkou část Malé Hané.

 

Poznámky k výskytu živočichů:

Porosty na tělese staré dálnice slouží jako úkryt a v menší míře též poskytují potravu mnoha živočichům. Je to např. srnec obecný (Capreolus capreolus), prase divoké (Sus scrofa), zajíc polní (Lepus europaeus), z ptáků bažant obecný (Phasianus colchicus), koroptev polní (Perdix perdix), káně lesní (Buteo buteo), moták pochop (Circus aeruginosus) a řada zástupců pěvců.

V biologicky cennějších úsecích (viz botanická část) by bylo vhodné provést entomologický, případně další zoologický průzkum.

 

Dopady stavby na ekologickou stabilitu krajiny:

Výstavba R 43 se přímo dotkne několika částí územního systému ekologické stability krajiny (ÚSES).     Těleso dálnice je v krajině nejvíce patrné v oblasti Malé Hané. Ta je využívána převážně jako orná půda a stará dálnice zde tvoří jeden u mála prvků ekologické stability krajiny. Význam trasy staré dálnice z tohoto hlediska shrnuli již Mlateček a Lacina (1992):

1.      Přírodě blízké společenstvo travin, keřů a stromů rozčleňuje rozlehlý (až několik kilometrů široký) pás intenzivně obdělávaných pozemků na Malé Hané, které jsou z ekologického hlediska zcela nestabilní.

2.      Jedná se o významný biokoridor, který umožňuje šíření teplomilných druhů směrem k severovýchodu.

3.      Skupiny stromů a keřů jsou významným hnízdištěm ptactva, což má příznivý vliv i na snižování početnosti hmyzích "škůdců" polních kultur, kterými se ptáci živí.

4.      Společenstva staré dálnice mají velký význam pro myslivost, na Malé Hané jsou prakticky jediným útočištěm lovné zvěře v intenzivně zemědělsky obhospodařované krajině.

Z hlediska ochrany přírody by proto bylo dobré celý biokoridor zachovat. V případě jeho likvidace by bylo nutné s velkými finančními náklady budovat nové ekologické stabilizační prvky v krajině. Plánovaná výstavba rychlostní komunikace v této trase je v rozporu se zájmy ochrany přírody. Výstavba silnice je ovšem též veřejným zájmem. Zvážit, který z těchto zájmů převažuje, je obtížné.  

 

K tomu, co již uvedli výše uvedení autoři, je třeba doplnit:

Těleso staré dálnice zarostlé vegetací má v krajině Malé Hané též značný protierozní význam (v souvislosti s větrnou erozí). Při výstavbě R 43 bude sice stávající těleso zachováno (rozšířeno), vegetační kryt však bude odstraněn (především stromy), čímž dojde k omezení protierozní schopnosti tělesa. Z tohoto důvodu (a také s ohledem na potřebu úkrytů pro zvěř) bude nutné provést výsadby zeleně (remízky, větrolamy), a to pokud možno s předstihem před výstavbou R 43, aby po odstranění vegetace v trase R 43 byla tato zeleň již alespoň částečně vzrostlá.

 

Další negativní vlivy stavby a následného provozu R 43 na životní prostředí:

Největším problémem bude dle mého názoru hluk. Hlukové znečištění se nedotkne jenom nejbližšího okolí dálnice, výrazně budou zasaženy obce ležící na vyvýšených okrajích Malé Hané (např. Bořitov, Býkovice, Chrudichromy, Vanovice, atd.).

Rozšířené těleso R 43 se během výstavby a především po uvedení do provozu stane výraznou překážkou pro migraci živočichů ze západu na východ a naopak. Výstavba R 43 tak napomůže k dalšímu „rozdrobení“ moravské krajiny a k omezení výměny genů v rámci populací organizmů. Tento jev je třeba z hlediska dalšího vývoje genetické diverzity organizmů označit za velmi negativní. Technická řešení průchodu zvířat přes těleso rychlostní komunikace jsou nákladná, je možné je uskutečnit pouze v omezeném rozsahu a se sporným efektem. Řešit bude třeba i bezpečnost motoristů před možnými střety s přecházející zvěří (zejména v nočních hodinách).

Vzhledem k množství motoristů pohybujících se po rychlostní komunikaci přibudou problémy s odpadem ukládaným v okolí neukázněnými řidiči (ovšem již v současnosti jsou některá místa na tělese staré dálnice využívána jako černé skládky).

 

Závěry:

Těleso staré německé dálnice má ve své dnešní podobě značný význam pro ekologickou stabilitu krajiny Malé Hané. Výstavbou rychlostní komunikace R 43 bude tato stabilizační funkce biokoridoru likvidována. Dostatečně předem provedenými náhradními výsadbami je možné negativním vlivům na krajinu, živé organizmy v ní a lidská sídla částečně předejít. Vzhledem k termínům plánované stavby (v horizontu několika málo let) je však na taková preventivní opatření již téměř pozdě.

 

Z hlediska botanického těleso dálnice na většině míst není zvlášť zajímavé, probíhající sukcese zde vedla k zarůstání a postupnému druhovému ochuzení nelesních společenstev.

Výskyt přírodovědecky významných druhů  je soustředěn do několika míst, která byla v této zprávě popsána. Na základě výsledků dosavadního průzkumu se jedná o druhy regionálně ohrožené, ztráta lokalit na trase R 43 však neohrozí existenci těchto druhů v rámci flóry České republiky. V minulosti, kdy byly některé části dálničního tělesa udržovány obyvateli okolních vesnic (sečení, pastva), byly zřejmě botanicky bohatší, postupující sukcese při absenci sečení vede k postupnému druhovému ochuzování a následně zániku nelesních společenstev.

 

Likvidace porostů na tělese staré dálnice bude velkou ztrátou pro myslivost. Prostředí, o které zvěř přijde, nelze v dohledné odpovídajícím způsobem nahradit. Negativní vlivy výstavby a provozu R 43 na zvěř je možné pouze zmírnit dostatečně předem provedenými náhradními výsadbami (remízky).

(Předběžnou zprávu zprávu vypracoval RNDr. Hynek Skořepa)

 

                                                                     

Menší most staré dálnice u Jevíčka Začátek trasy u Černé hory 

Jarní krajina kolem Černé hory

Jasně viditelný koridor staré dálnice

Pohled od stávající silnice

Zarostlý koridor

Mokřad

Torzo mostu u Velkých Opatovic

Jeden z pěkných mostů u Velkých Opatovic

Zaznamenávání černé skládky nedaleko Opatovic

Podzimní mapování mezi Chornicemi a Jevíčkem

Torzo mostu nedaleko Sudic