|   Ekoporadna Renata   |   Akce   |   Specializace poradny   |   Naučná stezka Hanýsek   |   Práce s dobrovolníkyMapování R43   |   Desatero domácí ekologie  |   Užitečné odkazy   |


Nenechte se ošálit!

Ekoznačky a ekologické výrobky

Definovat, co je a co není ekologickým výrobkem, je někdy nesmírně složité. Je velmi snadné prohlásit, že naše zboží je ekologické, a je velmi obtížné takovéto tvrzení vyvrátit.

Co je ekoznačka?

Ekoznačka je ochranná známka, která spotřebiteli garantuje, že u označeného výrobku byly minimalizovány negativní vlivy na životní prostředí. Vypovídá o tom, že daný výrobek je ve své kategorii šetrnější k životnímu prostředí než obdobné výrobky.

 V České republice existují v podstatě jen dvě opravdové ekoznačky a získat je není snadné. Proto se výrobci často uchylují k tomu, že výrobky označují obrázky, které si na ekoznačku jenom hrají, nebo jsou opatřeny značkami, jež se vztahují pouze na obal.

 BIO - Produkt ekologického zemědělství

Tuto značku propůjčuje Ministerstvo zemědělství ČR. Označují se jí především produkty a plodiny, které jsou pěstovány bez použití umělých hnojiv a pesticidů, jedná-li se o maso, pak tato značka garantuje slušné zacházení s hospodářskými zvířaty.

 

 Ekologicky šetrný výrobek

Tuto značku propůjčuje Ministerstvo životního prostředí. Jedná se o ochrannou známku, která spotřebiteli garantuje, že u uvedeného výrobku byly minimalizovány negativní vlivy na životní prostředí. Výrobek s touto značkou musí být technologicky i kvalitativně na stejné úrovni, jako výrobky bez ekoznačky, tzn. že musí mít stejnou účinnost.

 

 Ekologicky šetrná služba

Od 1. 6. 2005 je nově udílena značka EŠV také službám. Má přispět k naplnění strategie udržitelného rozvoje České republiky.


Zavádějící ekonápisy

 „Ekologicky šetrný výrobek“ nebo „Produkt ekologického zemědělství“ je pouze reklama, pokud jeho součástí není příslušná ekoznačka.

 „Obal je recyklovatelný“ znamená, že obal bude recyklován v případě, že ho výrobce vezme zpět nebo bude odhozen do příslušného kontejneru. Pokud skončí v popelnici, jeho cesta povede bez ohledu na nápis na skládku nebo do spalovny.

 „Vyrobeno z přírodních surovin“ je opět pouze reklama, neboť vše, co nás obklopuje, původně z přírody pochází. Člověku se sice podařilo vytvořit mnoho látek v přírodě se nevyskytujících, ale zdrojem surovin pro chemický průmysl je vždy jen příroda.

 

Zavádějící (eko)značky

Der Grüne Punkt
Velmi často se chápe jako ekoznačka, kterou ve skutečnosti není. Značka se vztahuje pouze k obalu a říká, že výrobce zaplatil poplatek za zpětný odběr obalu k recyklaci na území státu, kde byl vyroben.

Ekopack
Tato značka se vztahuje k obalu (někdy dokonce jen k jeho části). Kritéria udělení této ekoznačky jsou nejasná a neveřejná, jde tedy o jakýsi mezistupeň mezi skutečnou ekoznačkou a ekoznačkou, kterou si výrobce sám vymyslel.

„Odhazující panáček“
V žádném případě se nejedná o ekoznačku, ale o symbol vztahující se na obal. Jde o upozornění, že ho máme odhodit do koše a ne na zem. Výrobce nás tudíž nabádá k něčemu samozřejmému a de facto  nám tím říká, že pro obal nezajistil žádné lepší využití než je skládka. Jde tedy v podstatě o antiekoznačku.

 (Zdroj: Průvodce ekospotřebitele, ROSA o.p.s.)


Čistící prostředky

Jak si vybrat prací prášek?
Prací prášky představují chemikálie, jichž se v domácnosti spotřebuje nejvíce. Rozpuštěné ve vodě mizí spolu se špínou z pračky do kanálu. Ne všechny odpadní vody jsou ovšem dostatečně čištěny. To se týká zejména rekreačních oblastí a menších obcí, ale ani v městské či obecní čističce se všechny škodliviny nezachytí. Ekologický spotřebitel si tedy dává pozor, aby nákupem pracího prášku škodil přírodě co nejméně.

Dříve se špína z prádla odstraňovala pomocí kusu mýdla a velkého „kusu“ mechanické práce. Špína se uvolňovala drhnutím na valše, nebo ještě předtím tlučením prádla u potoka na kamenech. V dnešní automatické pračce se prádlo jen tak převaluje, a tak bylo nutno nahradit fyzickou sílu chemií.

Prášková stavebnice
Běžný prací prášek obsahuje až 14 různých složek, z nichž ne všechny jsou pro praní nezbytné. To jsou např. plnidla, která neperou, ale zajišťují dobrou sypkost prášku. V neposlední řadě zvyšují jeho objem, takže spotřebitel má dobrý pocit, že si za své peníze odnáší z obchodu větší krabici. Plnidla, která zbytečně zasolují povrchové vody, nejsou obsažena ve všech prášcích stejně.

Tenzidy – nejdůležitější složka pracích prášků, „vlezou“ mezi látku a špínu, která pak snadno odplave. Tenzidy jsou látky, které se v přírodě různě rozkládají dlouhou dobu. Jejich celková biologická rozložitelnost se ani nesleduje, kontroluje se pouze tzv. primární rozložitelnost, tedy rozklad do bodu, než látka přestane pěnit.

Fosfáty – do pracích prášků se přidávají kvůli změkčování vody. Fosfáty perou výborně, avšak v potocích a stojatých vodách způsobují problémy. Fosfor představuje živinu pro vodní řasy a sinice, které se pak snadno přemnoží. Ryby a jiní vodní živočichové mají závažné problémy s tím, že jim vodní květ vydýchává kyslík a znečišťuje vodu produkty svého metabolismu.

Bělidla – jsou určená pro praní bílého prádla. Bělidla nedělají prádlo čistší, ale jen zářivější, neboť mění lom světla na látce. Pro vlastní praní nemají tedy význam. Stejného efektu lze dosáhnout i 100%-ně ekologickou cestou – sušením na sluníčku.

Jak poznat ten pravý?
Ministerstvo životního prostředí připravuje návrh vyhlášky, která by zakazovala prodej jakýchkoliv fosfátových prášků. V České republice existují v současné době pouze dvě firmy, které dostaly pro své prací prášky důvěryhodnou ekoznačku „ekologicky šetrný výrobek“.

Jsou to:
1)     Qalt Excel ARO firmy Qalt Rakovník, který dostanete přímo v obchodech.
2)     Prací program firmy Missiva, který je k dostání v síťovém prodeji. Více informací naleznete v materiálech v naší poradně.


Šťastná „sedmička“ správného praní

  1. Prádlo nepředpíráme. Šetříme tak vodu, prací prostředek i energii. Silně zašpiněné prádlo namáčíme za použití osvědčeného prostředku - sody.
     
  1. Využíváme plně kapacitu pračky. Při nákupu nové pračky se zajímáme o typy s úspornými programy.
     
  1. Skvrny odstraňujeme před praním. Nespoléháme na silnější prací prostředek nebo větší dávku prášku, ale pokusíme se skvrny odstranit dopředu použitím osvědčených receptů – například citronová šťáva a sůl.
     
  1. Prací prostředek vybíráme podle typu prádla. Běžný prací prášek obsahuje až 14 různých chemických složek, mnohé z nich pouze zvyšují univerzálnost výrobku.
     
  1. Prací prostředek správně dávkujeme. Pozornost je třeba věnovat zejména tvrdosti vody. Většina výrobců uvádí na obalech látky, které vyperou i silně zašpiněné prádlo, podle naší zkušenosti lze při praní běžně zašpiněného prádla snížit dávkování o cca 20%.
     
  1. Šetříme energii. Praní při 90 oC používáme jen výjimečně pro prádlo nemocných a kojenců. Při praní při 60 oC ušetříme až 40% energie.
     
  1. Šetříme aviváží, nebo jí zcela vypustíme. Avivážní prostředky bývají obtížněji odbouratelné a na vlastní čistotu prádla nemají žádný vliv. Příjemně měkké prádlo získáme rovněž sušením venku.
     

Čím umývat nádobí?

 Přípravky na mytí nádobí, stejně jako prací prášky, obsahují řadu chemických látek, které ihned po použití přecházejí do odpadních vod.

Stejně jako u praní nám práci s horkou vodou, pískem a kartáčem usnadňují tenzidy, které špínu a mastnotu z nádobí převedou do vody. Pro větší komfort, ale z hlediska čistoty zcela zbytečně, jsou do prostředků na mytí přidávány pomocné látky, jako barviva a parfémy.

 Jde to i bez chemie!

 Při ručním mytí lze podstatně omezit množství mycích prostředků. Starým, ale účinným způsobem, je umývání nádobí octem.

 (Zdroj: Průvodce ekospotřebitele, ROSA o.p.s.


Obaly a odpady

Krátká doba užitečného života je pro obaly charakteristická. Zatímco u většiny zboží bychom se měli zajímat o to, z čeho je vyrobeno a jak bude sloužit, u obalů se zajímáme především o to, jak budou likvidovány. Obaly tvoří značnou část komunálního odpadu, jehož likvidace prakticky vždy představuje značnou újmu životnímu prostředí.

Papír
Papírové obaly jsou z hlediska životního prostředí nejlepší, ale neplatí to vždy. Zejména v případech, kdy se papír ušpiní (a není již vhodný pro recyklaci), je někdy lépe použít tenké mikrotenové sáčky. Ty spotřebovávají jen málo surovin a energie na výrobu a dají se poměrně dobře spálit za vysokých teplot.

Sklo
Vratné skleněné lahve jsou pro přírodu nejšetrnější. Skleněná lahev může být naplněna až 70x, než je vyřazena a znovu roztavena na výrobu skla.

Nevýhody:
Spotřeba značného množství energie, vody a čistících prostředků při jejich vymývání.
Spotřeba většího množství pohonných hmot na jejich dopravu

Nápojové krabice
Na českém trhu existují dva druhy nápojových kartonů. Tzv. aseptické nápojové kartony (Tetrapack) jsou (jednoduše řečeno) vyrobené z papíru potaženého plastem a hliníkovou folií. Fungují , podobně jako konzerva, takže se do nich plní nápoje s prodlouženou trvanlivostí. Tzv. neaseptické nápojové kartony, tj. kartony bez hliníkové vrstvy, se používají na potraviny určené k okamžité spotřebě.

Nevýhody:
Materiály použité na výrobu těchto kartonů lze recyklovat pouze obtížně, navíc s vysokou spotřebou energie.

Hliníkové plechovky
Hliníkové folie a plechovky jsou zcela neekologickým obalem. Jejich výroba je zdaleka nejnáročnější na spotřebu energie i surovin a navíc se u nás prakticky nerecyklují (i když je to technicky docela dobře možné).

PET lahve
Málokdo ví, že barevné PET lahve jsou hůře recyklovatelné, než lahve bílé, a o výsledný produkt není takový zájem. Přestože lidová tvořivost využívá PET lahve na nejrůznější účely, většina jich putuje do odpadu hned po vypití. PET lahve se snažíme sami plnit a používat opakovaně. Navíc voda z vodovodu je minimálně stejně dobrá jako voda balená.

PVC
Tento plast je z hlediska životního prostředí a zdraví člověka velmi problematický. Při jeho výrobě unikají do životního prostředí nebezpečné toxické látky, například karcinogenní dioxiny. Kromě toho se na výrobu PVC spotřebovává velké množství rakovinotvorného chloru. Během spalování PVC opět vznikají nežádoucí vedlejší produkty, které jsou karcinogenní (jsou jedovaté v koncentracích pouhých 0,006 pikogramů na kilogram tělesné hmotnosti). Při skládkování vznikají tzv. skládkové plyny, které jsou díky PVC chlorované, což zvyšuje jejich toxicitu i negativní vliv na ozónovou vrstvu.

Veškerý odpad pokud možno co nejdůsledněji třiďme:

Papír – odevzdáváme do modrých kontejnerů či sběrny čistý, suchý, bez přímesi plastů či hliníku.

Sklo – odevzdáváme do zelených kontejnerů čisté, zbavené kovových či plastových součástí a vytříděné na barevné a bílé. Do kontejneru nepatří: keramika, porcelán, zrcadla, zářivky, televizní obrazovky…

Plasty – odevzdáváme do žlutých kontejnerů. PET lahve zbavíme uzávěru a sešlápneme, kelímky od jogurtů, lahve od saponátů, šamponů, fólie, sáčky, mikroten, igelitové pytle apod. – tyto odpady odevzdáváme čisté, zbavené hliníkových víček.

Kovy – odevzdáváme do sběrny. Patří sem i zátky od piva a limonád, víčka od přesnídávek, zavařenin, kompotů apod.

Textil – odevzdáváme do sběrny bez knoflíků, zipů, druků apod. Umělý textil některé sběrny nepřijímají.

Nebezpečný odpad – odevzdáváme do sběrných dvorů. Patří sem léky, zářivky, výbojky, akumulátory, baterie, barvy, lepidla, ředidla, mořidla, kyseliny, louhy a nádoby jimi znečištěné, dále pak ledničky, pračky, myčky, radia, televizory, pneumatiky.

 

Zdá se vám to složité? Věřte, třídění vám nezabere moc času (jde pouze o zvyk), a ten dobrý pocit stojí za to!

(Zdroj: Průvodce ekospotřebitele, ROSA o.p.s. a Praktický rádce, Podblanické ekocentrum)