NA OBRANU JAZYKA

   Není to dlouho, kdy jsem v Českých listech četl článek o českém jazyku a neschopnosti našeho národa jej obohacovat o nová slova místo automatického přejímání slov cizích. Článek jako by mi mluvil z duše. Již před lety jsem začal sledovat, jak se stupňuje tlak na český jazyk a projevoval jsem strach o jeho budoucnost. Tehdy mi lidé říkali, že jsem paranoidní a hledám problémy tam, kde nejsou. Že prý jsou mé obavy neopodstatněné. Nelze přece srovnávat situaci našeho národa s tou např. Lužických Srbů. Mé předpovědi, že se brzy setkáme s dvoujazyčnými nápisy přišly mnoha lidem dokonce k smíchu….  

   Léta běží a já pozoruji, že se mé předpovědi naplňují. A co víc-dokonce podstatně rychleji, než jsem předpokládal. Dokonce si myslím, že již nastala doba, kdy je potřeba začít na problém důrazně upozorňovat. Plíživé vytěsňování našeho jazyka, podporované zejména ekonomickými tlaky globalizace a samozřejmě evropskou integrací, se v posledních letech začíná proměňovat ve vytěsňování naprosto otevřené! Pokud jsem se dříve obával dvoujazyčných nápisů, předpokládal jsem, že se budou týkat spíše mých dětí, než mě samého a zdálo se mi samozřejmé, že k tomu bude docházet velmi opatrně, aby nebyl vyprovokován odpor veřejnosti ( podobně jak je tomu s prohlubováním evropské integrace ). Jak naivní ovšem byly tyto mé představy! Někteří politici odhadli mnohem lépe než já, charakter našeho národa a  fáze, které jsem považoval za nutné-tedy velký český nápis s malým cizojazyčným a následně stejně velké nápisy v obou jazycích, bez problémů vynechali. Ano dnes se již skutečně můžeme setkat s označením obcí, či městských částí, kde větší část plochy zabírá cizojazyčný název a menší název český! Zdá se vám to neuvěřitelné? Nedivím se vám. Můžete se však přesvědčit na přiložené fotografii.Trvalo mi velmi dlouho, než jsem přijal pro mě nepochopitelnou  skutečnost, že se anglický nápis na ceduli v Čakovicích vůbec objevil, ale zjištění, že plocha na které je v českém jazyce uvedeno o jakou městskou část, že se jedná je dokonce menší, než plocha na které je totéž uvedeno v angličtině mě ohromilo.

   Nejsem příliš velkým optimistou, co se týče budoucnosti českého národa. Nejsem totiž optimistou ani co se týče samotné existence národů v budoucnosti, ale rychlost, jakou se Češi vzdávají hodnoty, která měla v minulosti rozhodující význam právě pro zachování jejich existence mi nejde na rozum. O to více mě  však mrzí, že se o tento problém zajímají v Parlamentu pouze Komunisté, kteří tradičně populisticky obhajují „národní zájmy“ s vyhlídkou na voliče, pro které mají tato témata význam a pro absenci stran které by se těmito problémy zabývaly, v zoufalství mohou zapomenout, kdo jsou vlastně ti Komunisté…

   Vzpomínám si, s jakým výsměchem byl zejména veřejnoprávními sdělovacími prostředky oznamován záměr některých stran v sousedním Slovensku zavést zákon na ochranu jazyka. Jak prý je to nedemokratické… Ještě větší pozdvižení přinesl komunistický návrh u nás. Tento návrh však tak přispěl alespoň k rozvíření debat na toto téma. Zde nás však tzv. „renomovaní odborníci“ přesvědčovali, že se není čeho obávat, že se jedná o přirozený rozvoj jazyka, že přijímání cizích slov bylo vždy a vždy bude. S tím sice můžeme souhlasit ( a měli bychom, pokud chceme zůstat objektivní), ale zde již dnes není hlavní problém. Vždyť dnes se nejedná pouze o přejímání nových cizích slov. Dnes se jedná o nahrazování našeho jazyka jazykem jiným…. A nejedná se pouze o ceduli v Čakovicích příkladů je mnohem víc. Příkladem za všechny je naše armáda. Často potkávám v autobuse vojáky sloužící na letecké základně Kbely. Po našem vstupu do NATO ( možná dokonce i dříve) se na jejich  slušivých uniformách objevilo označení CZECH AIR FORCE. Kromě jména vojáka tam jiný název nenajdete. Neumíte anglicky? Zeptejte se vojáčka, kde vlastně slouží…. Je vám to stále málo? Nedávno byl v ČT vysílán jakýsi pořad, kde divákům představili dlouho utajovanou protiteroristickou jednotku ( tuším, že se jmenovala SOG, či tak nějak), jejíž příslušníci jsou cvičeni a ve výcviku spolu hovoří POUZE v angličtině.  Nebo z jiného soudku-před několika měsíci jsem byl se svým synem na jednoduché operaci v nemocnici Na Homolce v Praze. Při čekání na příjem, jsem si krátil dlouhou chvíli prohlížením  zajímavých obrázků anatomie člověka, které zde vysely na stěnách. Dokonce i podrobný popis operace, kterou měl podstoupit můj syn jsem zde našel. Obrázky byly velice hezké a popis podrobný jenže-v angličtině. Zde mi má velice chabá slovní zásoba opravdu nestačila….Ještě dlouho bych mohl vyprávět……

   Tlak  na jazyk, je dnes možná největší v celé naší historii. Je pravděpodobné, že nebudeme schopni tomuto tlaku čelit.  Je ovšem třeba se zamyslet nad tím proč je tomu tak. Nelze svádět vinu na někoho zvenčí. Je třeba si přiznat, že pokud bychom byli národem schopným si svůj jazyk zachovat, nebylo by možné nás o něj připravit! Je třeba si přiznat, že jsme to my, kdo se ho postupně dobrovolně vzdává, ať již z pohodlnosti, či pod ekonomickým tlakem. Problém není v vnucování nám cizího jazyka, ale v našem tupém přijímání této skutečnosti jako samozřejmé a nutné cesty za „lepšími zítřky“ Pokud bychom považovali vytěsňování českého jazyka za snahu o odnárodnění české společnosti, zaměňovali bychom následky za příčiny, a to je cesta do pekel…

   I nad tímto problémem, jako ostatně nad všemi společenskými problémy, je třeba se zamýšlet v mnohem širším kontextu. Změnou zákona člověka nezměníme a tak je přijímání těchto ochranářských opatření bez celospolečenské odezvy pouze odložením  nezvratného…..

 Stanislav Hulín  

 

 

poslední aktualizace

10.2.2004

 

PODPORUJEME kvalitní nezávislé časopisy

 

ČESKÉ LISTY: Čechova 1100, Hradec  Králové , 500 02

NÁRODNÍ MYŠLENKA PO.BOX 18, Hodkovice  n. M ,  463 42

 

doporučujeme:


Upozorněte na naše stránky přidáním ikony

 

   TOPlist  


NAVRCHOLU.cz


KONTAKTY:     e-mail:  sponh@volny.cz     -      TEL: 732238161