Nestůjme vkleče

Svět přísloví bývá tou nejpraktičtější poetikou všedního dne. Arabům pomáhá zdolávat lecjaké potíže ponaučení: "Rukou, kterou nemůžeš odseknout, potřes". Španělsko jsem nikdy neviděl, musí ovšem jít o zemi s velmi těžkou životní zkušeností, leccos o tom napovídá zdejší varovné: "Sliby se slibují, blázni se radují". My bychom měli být, alespoň jak to vnímám, národem menších či větších svéhlaviček. Naše: "Chytrému napověz, hloupého trkni" je nám za všech časů, za všech řádů a neřádů jasné. Skutečnou českou svéhlavičku za žádných okolností nenapadne se zeptat: A co by se mi jako mělo napovědět?
Dál budu pokračovat o něčem, co už je velmi trkající. Čím častěji se nám do podvečerních televizních pořadů vtírají rozpačitě odtažité, vše bdělé uspávající úsměvy pana předsedy vlády věcí tvých, lide český, čím hlasitěji si protiřečí miliardové rozvojové požadavky ministerstev a naše skromná národně rozpočtová skutečnost a čím klouzavěji a čím častěji uhýbají lecjací úspěšní politici (a čert vem jejich stranickou příslušnost) před předvolebními sliby, neboli před svými prestižními závazky, jimiž se nám zavázali, do mlhy politicko situačních (namnoze jen situačních) řešení, tím více je to trkající, bušící a pohlavkující. Trkající je, že vrabec v hrsti je lepší než holub na střeše. Vrabec v hrsti je totiž něco, z čeho lze vycházet, zatímco holub na střeše, to mohou být i ty sliby, při kterých se mají blázni radovat. Mluvím o (jak to jen nazvat) velmi zvláštní cestě od ne zas tak malého a ne zas tak nicotného Československa k malé, leč stále ještě životaschopné České republice, která se v rámci urychlené emigrace z Východu na Západ na jaře stane jedním z regionů celoevropské Evropské unie. Celoevropskost se ovšem vyzrcadlí až tehdy, budou-li břehy unie bít o ruskou hranici (bít budou půjčkami a koupěmi) a bude-li evropsky světský liberalismus skrze turecké členství sousedit se zbožnou Persií a s Araby, rozjímajícími nad svým příslovím. Připusťme, že se to může podařit a neptejme se na jak dlouho. Můj sen to není. Sen mnoha lidí to není. Přesto se chce, abychom těmto vyhlídkám obětovali léta práce a života. Kdo to chce? Hlasování o členství v EU se v naší zemi účastnilo 55% oprávněných voličů. Z nich 23% členství v unii odmítlo. Odpověď na zadání slovní úlohy: Kolik procent občanů České republiky si výslovně žádá členství v Evropské unii?, tedy zní - 42% občanů. Je to taková zvláštní menšinová "většina", která nám při každé veřejné volbě "správně" rozhodne.
U matematiky ještě zůstaňme a zkusme si její nejsrozumitelnější část, kupecké počty. V obřích obchodních domech to už vypuklo - zdražuje se a zdražuje se i jídlo a pití. Základní potraviny prý bolestně nepodraží. (To není nová strategie. S cenami toho nejnutnějšího výrazně nehýbaly, aby se lidé nebouřili, ani předlistopadové vlády.) Zdražuje se kvůli nutnosti zavést vyšší sazby daně z přidané hodnoty, jak to po nás požaduje našich zdánlivě levných výrobků se tak trochu hrozící Evropská unie. Zdražuje se kvůli Evropské unii! Takovému tvrzení se před pár měsíci vládní prounijní agitace vyhýbala jako čert kříži. A nebyli by to naši odtažití mocenští představitelé, kdyby lecjaká dépéháčka nenavýšili ještě nad Bruselem požadovanou úroveň. Zdražování v obchodních domech bohužel prozrazuje ještě jinou bolestnou pravdu. Proč ty akce s tak levným zbožím, že na tom prodejce a snad i výrobce tratí? Proč ve všech poštovních schránkách ty barevné noviny, ujišťující nás, že "u nás nakoupíte nejlevněji". Protože nejlevnější rovná se nejnakupovanější a ti obchodníčci okolo, kteří kdyby zlevnili, neměli by na nájem, to mohou zavřít a jít dělat pokladní do zázračných velkoobchodů s valutovým kapitálem. A jestliže Delvity, Tesca a Hypernovy zdražují, znamená to krom vyšších daní i to, že drobní živnostníci, kteří dělali klíčový odbyt českému podnikání, už neprosperují. Jestliže jsem psal o malé životaschopné České republice, myslel jsem tím, že je v lecčems konkurence schopná. To je přece to agitační lákadlo: Pojďte podnikatelé do Evropské unie, vstupte na velký společný trh s větší poptávkou, s většími možnostmi a bez cel! S kolika našimi výrobci nyní uzavřou Delvity Tesca a Hypernovy exkluzivní smlouvy o prodeji? Mnoho jich nebude, jelikož naše výroba není z nejlevnějších. Levná výroba si žádá levné výrobní postupy a levnou pracovní sílu. Nicméně naše výroba se neděje v Číně, v Jižní Koreji či v rozvojových zemích. Naše výroba zaměstnává naše lidi zvyklé na naše výplatní poměry, a proto není nejlevnější. Jasné je, že domácí výroba se bez přístupu na domácí trh neobejde zrovna tak, jako se tuzemská zaměstnanost neobejde bez tuzemské výroby. Po ničivém účinku dotovaného zboží západních podnikatelů se na nás řítí v pořadí druhá vlna tsunami - evropští komisaři. Budou chodit po výrobnách, po skladech a po prodejnách, po hotelích, po hospůdkách, po stáncích, a po čem ještě a zhodnotí nám hygienu. Hygienické - podnikejte. Nehygienické - zavřít. Zatím se váhavě šeptá o pěti stech potravinových výrobnách, které přísné komisaře nepřežijí. Potravinářský průmysl jsme měli vždycky konkurenceschopný. Dovolím si být podezřívavý: Zavřeno, zavřeno, zavřeno, to je vskutku rychlé a velmi netržní vyřazení soupeře. Po hygieně budou eurokomisaři otravovat s ekologií. Otravovat? Jistěže. Například je neekologické pálení táboráčku a ta poeticky podzimní dýmová vůně může štípáním do nosu obtěžovat sousedy. Proto, chcete-li si v Německu na předměstí, na vsi, v zahradní či chatové oblasti posedět u ohýnku, musíte potlach nahlásit dva týdny dopředu, a když vám starosta večírek s opékáním buřtů povolí, máte povinnost si zaplatit hasiče, aby si s vámi tu rodinnou pohodu odseděl. To není vtip.
K čemu je mi taková Evropská unie? Upřímně řečeno domnívám se, že mně k ničemu. Je to další režim, ve kterém si budu muset odžít své. Nesvalujme ale všechnu naši nepohodu na ten svazový velkostát, z něhož asi není možné jen tak jednoduše vystoupit (alespoň nevím, že by to nějaká EU směrnice řešila). Konečně smetí nám leží na domácím prahu. Dětí bývalo jako smetí. Teď nejsou, a proto budeme vymírat. Až půjdu do důchodu, a do důchodu půjdu (bude-li mi dopřáno zestárnout) za velmi dlouhý čas, bude má státní apanáž mizivá. Tak málo lidí bude za čtyřicet let (ale nejen u nás, to je problém celé Evropy) v tak zvaném produktivním věku. Nedivím se - neustálé zdražování porodnost nepobídne. Uvažované zdražování dětských plenek při uvažované kompenzaci zvýšením rodičovského příspěvku, na který mají vydělat zdražené prezervativy, to jsou tak zoufale komická ekonomická opatření, že by se z toho jeden… zvencnul. Kdyby takhle vedl národohospodářství vůdce pravěké tlupy, tlupa by ho ve snaze přežít okamžitě vypudila ze svého revíru, novodobě řečeno - z regionu. Vzpamatujte se, páni politici! Máte tu desetiprocentní nezaměstnanost, další důvod, proč nerodit. Kolikaprocentní si myslíte, že bude, až nám důslední eurokomisaři pozavírají všechny ty "nehygienické" provozovny? Platby na školném, platby u lékaře včetně znovu až zdvojnásobených doplatků na léky, tedy krom odvodu peněz na zdravotní pojištění (v Německu začíná být samozřejmé, že při běžném vyšetření odevzdá nemocný ošetřujícímu lékaři deset euro), dražší teplo, dražší voda, dražší bydlení, dražší popelnice a vůbec dražší služby, dvakrát zdaněné úspory (při vyplácení výplaty a opět při výběru z konta) a proč se pídit po cizozemských pracovních silách, když je nutné vyplácet podporu více než půl milionu nezaměstnaným? Jak tedy nalákat mladé lidi, aby rodili a vychovávali ratolesti v podmínkách, jež nazýváme hygienickým a sociálním standardem? Jedno dítě mladí mít budou, v tom už je síla přírody. Budou mít i druhé? Budou chtít mít třetí? Babička byla z devíti dětí, válku přežilo sedm. Babička říkávala: "Když dá Pámbu kravičku, dá pro ni i travičku". Jenže kravička na pastvě dnes neobstojí - teď je doba volů na židlích. Ano, trochu jsem se rozčílil. Chce se mi zvolat: Nestůjme vkleče! V podstatě se vzdát státnosti, dát všanc svébytnost kulturního národa (zbavíme se tím i zodpovědnosti sami za sebe?) a odejít pod přísnou kuratelu Evropské unie, aby z nás do budoucna něco bylo, což to není panika kapitána, který opouští loď první ze všech, a ještě nám vzkazuje, že se plavba chýlí ke zdárnému cíli? EU nás samozřejmě zprovozní, ovšem jen na tu úroveň, abychom jí to, historicky dlouhou dobu, a to s vysokými úroky, byli s to splácet. Znamením takové druhořadé budoucnosti je pro mě už česko-německá hranice. Ta pro ty zvenčí přestane od května platit. V Evropské unii je zvykem, že se hranice členských zemí projíždějí takřka bez zastavení. Našich lidí se opět bude týkat výjimka. Na česko-německé hranici nehranici budou předkládat pasy i nadále. Skutečnost, že za prvé: budeme mít svého jednoho eurokomisaře, který si na práci v odvětví, o něž má pečovat, počká půl roku, aby se stihl vyučit u některého z praktikujících komisařů. Skutečnost, že za druhé: devatenáct EU států (jejich počet se může, pravda, upravit) na nás ve společném EU prostoru uvalí až sedmileté přechodné období, kdy si bez pracovního povolení naši lidé v bratrských euroregionech nezapracují, to a další zatím tajené nebo se postupně vyvrbující "nevýhody" (chce se mi říci podrazy) už jenom dodají naší druhořadé budoucnosti desetimilionového eurostátu určitý, a třeba i charakteristický, nádech. Když vás někdo ponižuje, je na místě se bránit. Když ovšem ze sebe děláte šaška sám, pak vám nezbývá než šaškovat. Vysvětlím. Na Královéhradecku probíhá literární soutěž "Královéhradečtí Evropané". Cituji z provolání pořadatelů soutěže: "Prvního května, vstupem České republiky do Evropské unie, získá každý z nás evropské občanství. Staneme se tedy oficiálně Evropany. Zahrajte si na novináře - rozhlédněte se kolem sebe po Královéhradeckém kraji, a jistě objevíte příklady mužů a žen, kteří si už dávno zaslouží svými činy, životem a tvorbou, případně neobvyklými projekty, označení Královéhradečtí Evropané. Vítězové jednotlivých kategorií budou odměněni knižními cenami a na absolutního vítěze čeká poznávací zájezd do Bruselu po evropských institucích". Jsem Čech, Slovan, Indoevropan. Široká rodina indoevropských národů v Evropě zdomácněla a první evropské civilizace vybudovala před bez mála třemi tisíci lety. Tisíc pět set let zabydlují západní Slované Střední Evropu. Jakékoli původnější obyvatelstvo odtud buďto odešlo, nebo s námi splynulo. Dosud jsem věřil, že jako potomek bílé rasy, tradičně usídlené v Evropě, že jako potomek západních Slovanů, Čechů, tradičně usídlených v samém srdci Evropy, mám nezadatelné právo se nazývat Evropanem. Teď shledávám, že do května 2004 jsem byl spolu s většinou Jihoevropanů, spolu se Středoevropany a s Východoevropany snad Mongol nebo Zulukafr, tedy naprostý Neevropan. Už když jsem upozorňoval na silné podmaňovatelské úsilí, které doprovázelo prosazování západo-evropanství, čekal jsem od západoevropské EU, že jí moc zachutná i na způsob prohlašování svých způsobů za jedině ty pravé evropské. No nic, od nás se vyjíždějí mladí přeškolovat na správné Evropany tradičně. Ve dvacátém století: počínaje cestami do Německa na převýchovu, přes putování do Sovětského svazu za odměnu, po nejnovější vyhlídky z prahu nového tisíciletí, jak o nich hovoří pořadatelé literární soutěže Královéhradečtí Evropané.
Zbývá se zeptat, o co se vlastně snažím. Ovlivním snad nějakou z těch, pro důležité lidi komerčně úspěšných, neodvratitelných změn? Slova už opravdu přestávají mít sílu, a proto i hodnotu argumentů. Takový teroristický čin - hop nebo trop, debakl nebo náhlé řešení bez průtahů, občas i spouštěč obratu ve věcech zásadního významu. Nejsem schopen, nejsem ochoten dopustit se teroristického činu. Takový vojenský zásah na povel jednoznačné velmoci - zlegalizovaný teroristický čin. Tisíce, desetitisíce mrtvých. Že by byli tak jako tak zahynuli násilnou smrtí? Jistě, každý vrah je vrah a důsledek? Nebudu své školáky strašit mediálními nacisty. Ubližovavší mrtvý vůdce je mrtvý, zatímco živí ubližující vůdci se jakoby zázrakem těší pevnému zdraví. Snažím se oživit slova, zrevolučnět slova. Duchovní bída a hmotná prostřednost tomu paradoxně mohou velmi napomoci. Slovo pochodeň bude pochodeň. Slovo zbraň bude zbraň a slovo mír by nás mohlo usmířit a nikde není řečeno, že u toho musí ocasovat evropští vyjednavači, američtí diplomaté a zbrojní inspektoři z Marsu.

Patrick Ungermann

 

 

poslední aktualizace

1.6.2004

 

PODPORUJEME kvalitní nezávislé časopisy

 

ČESKÉ LISTY: Čechova 1100, Hradec  Králové , 500 02

NÁRODNÍ MYŠLENKA PO.BOX 18, Hodkovice  n. M ,  463 42

 

doporučujeme:


Upozorněte na naše stránky přidáním ikony

 

   TOPlist  


NAVRCHOLU.cz


KONTAKTY:     e-mail:  sponh@volny.cz     -      TEL: 732238161