Ušlechtilé a vulgární světoobčanství

Hodně jsem přemýšlel o všem, co bych zahrnul mezi projevy ušlechtilého světoobčanství: To, že žiji s představou světa jako jediného místa svého pobytu a jako pozemšťan, bratr všech lidí, zvířat, hub, rostlin a nerostů, mohu, ba musím co nejpozorněji vnímat sebevzácnější a sebe­ne­patrnější vzájemné vazby všeho vezdejšího. Světoobčan ví, že je jeho životní povinností se ve svých vazbách k pozemšťanům pohybovat s citem a pokorně, s roz­myslem a odhodlaně, s vědomím toho, co smím, mohu a musím očekávat, a právě proto důvěřivě. Zároveň je nutné si uvědomovat na jaký způsob jsem na světě doma. Umím být doma v říši lidí, a proto jsou mé potřeby a rozumy lidské. Umím být doma v okruhu svých lidí v krajině domova, a proto jsou mé touhy a rozumy české, a pak jsou ještě ryze mé, dotýkané a tepané vším a všemi, které znám. Každý se na svět dívá ze svého životně důležitého stanoviště: ryba z vody, letící pták z oblohy. Nikdo zde nemá všechno nebo nic. Každému náleží něco, něco ryze jeho, jeho neodmyslitelné prostředí, jeho neodmyslitelný způsob života, jeho pravda o něm samém ve smyslu "jsem, který jsem". Umět se chápavě střetat s různými způsoby života a nemuset jim obětovat svou vlastní, v mnohém odlišnou, cestu, neboli umět se sžívat se světem a nenechat se ve světě zotročit, tomu říkám prožívat pravdu světoobčana. Nemusíte ji jezdit zažívat bůhví jak daleko do ciziny. Stačí se projít a pár chvil si všímat všech, kdo žijí, a snažit se přijít na kloub tomu, čím vším žijí a co pro ně mohu znamenat já. Pokud jste k životu všímavější za domem na zahrádce než v africké džungli, jste více světoobčanem za domem na zahrádce. Ušlechtilé světoobčanství je tento velkoryse všímavý způsob života.

Hodně jsem přemýšlel o všem, co bych nazval vulgárním světoobčanstvím, nepatřičnou škraboškou, kterou na tvář světoobčanství navlékli vypočítaví lidé, skupiny zlodějíčků mnoha lidských osudů, globalizátoři světa. Sjednocování, kterého je programově plno, by jistě mělo být dobrovolným statečným rozhodnu­tím stát si po boku v dobrém i zlém a vzájemnou podporou zmnožovat dobro, přičemž zmenšovat zlo. Tak by mělo vypadat každé manželství. Z pohledu leckterého globalizátora se ovšem manželství omezuje na sňatek z rozumu, ospravedlněný očekáváním hospodářského růstu teď, když se výdaje na domácnost mohou hradit z dvojích prostředků. Uspořené peníze pak podnikatelskou činností vyrábějí další peníze, které se neprodleně pouští do výroby ještě ohromnějších peněz. A tak se koupí větší dům, jehož údržba spolyká velké peníze, a proto se musí levněji a více podnikat a dráže a za každou cenu více prodávat, i kdybychom se měli nových trhů domoci se zbraní v ruce. Tam, kde si moloch válku nedovolí (většina Evropy), vypadají sjednocovací činy i tak, že je nutné, aby deset států letos přistupujících ke členství v Evropské unii bezpodmínečně pouze přijalo stávající unijní zákony, aniž by se tvář unie pozměnila ve prospěch vzorců jednání sedmdesáti pěti milionů nových obyvatel soustátí. Uvědomme si, že vedoucí podnikatelská místa, posty globalizátorů, jsou v Evropské unii dávno rozebrány. Při výrocích diplomatů, že jsou to Francouzi a Němci, kdo x let tesají unijní tvář, si lze domyslet, odkud že budou ti hlavní euroglobalizátoři. "Vždy důležitá" Británie za tohoto stavu věcí neponechává nic náhodě. Do evropských světadílových záležitostí bude zřejmě moci mluvit jen na půl pusy. Pak ale bude na půl pusy smluvena s Američany. I tady, jako všude na světě, jde globalizátorům o jednotná pravidla pro co největší okruh lidí, tedy o naprosto přehlednou a sledovatelnou životní situaci miliard pozemšťanů, na kterých se pak bude moci přímočařeji vydělávat. Jednoúčelové ideologii, jíž nás nejnápaditější podnikavci prostřednictvím dobře zapla­cených vládních politik, hromadných sdělovacích prostředků a reklam zásobují, říkají světoobčanství. Jednoúčelovost této ideologie tkví ve snaze učinit jediné: přesvědčit lidi, že ve svážení a v zaměstnání takového počtu a druhu světoobčanů, na němž lze za daných okolností nejvíce vydělat, spočívá jakýsi pokročilý vývojový stupeň novodobého civilizačního bratrství. Revoluční myšlenka rovnosti, volnosti a bratrství se přitom v rukou globalizátorů scvrkla na snahu ohlídat si, aby nikdo z lidí všední práce nežárlil, a proto ani nevyčníval. Hovoří-li kdo o Londýně, Berlíně a Paříži jako o moderních kosmopolitních městech, měl by mít na mysli pokojné soužití velkého počtu svébytných lidských společenství. Opak bývá pravdou. Unáhlené shromažďování všemožných pracovních sil a jejich rodin (budoucích pracovních sil) není, a v tak krátkém čase ani nemůže být, prostoupeno vůlí se vzájemně sžít a chutí spoluutvářet další osudy měst a zemí. V podstatě je v průběhu jakéhosi stěhování národů cizota spolu s krajánky pchána pod jeden deštník, aniž by přestávala být cizotou, a zde nastupuje jak zápas o životní prostor, tak, ve snaze zprůhlednit a podrobit si vztahy na tržišti světa, tvrdá rovnostářská politika globalizátorů, uplatňující jedny požadavky na kulturně a civilizačně různé bytosti. Jakýkoli právnicky zdatně sepsaný zákon se tváří jako mírně zasmušilý mudrc, který tím, že straní právům a povinnostem, pomáhá vítězit dobrému nad zlým. Po čase jeho účinnosti však přeci jen vyjde najevo, jestli byl sepsán v zájmu poctivých lidí nebo v zájmu mafiánů, jestli byl vytvořen jako vysoce potřebná, a proto do té které společnosti se hodící věc, nebo jestli byl doslovně opsán od jiných, a to pouze ve snaze zavděčit se velmocím. Soudím, že příliš mnoho zákonů a novel předchozích novel škodí společnosti tou měrou, jakou roste zmatek při výkladu nezažitých a často nadbytečných nařízení, a také tou měrou, jakou klesá autorita lehce zneužitelných požadavků na mezilidské jednání. Nebojme se vystavit pochybnostem ani ty zákony, jejichž přijetí předcházel silný politický tlak ze zahraničí. Nebojme se tedy mluvit o tom, jak všelijak je v západních společnostech pojímán boj proti rasismu: Jako snaha zákony a dohledem nad jejich dodržováním zamezit tomu, aby někdo trpěl rasismem. Jako snaha znerovnoprávnit rasisty s nerasisty (něčí přesvědčení se hanět smí, něčí se hanět nesmí). Jako snaha  uzákonit rasismus ve prospěch jistých rasových a národnostních menšin (pozitivní diskrimi­nace). A ve své nejočividněji zneužité poloze jako snaha někoho vydírat nebo zničit tím, že ho obviním z rasismu. Velmi svérázně je boj proti rasismu pojímán jako snaha vysvětlit zákazníkovi, že není vhodné chtít od černošského číšníka černou kávu, jelikož "ohleduplnost" si žádá chtít po něm raději kávu bez mléka. Nebojme se mluvit o tom, jak všelijak vypadá boj za zrovnoprávnění žen, tedy boj za něco, čeho již v euro­americkém civilizačním okruhu bylo na úrovni právních předpisů a nařízení dosaženo: Vypadá jako snaha dohlížet na to, aby nebyla krácena zákony daná práva žen. Jako snaha globalizátorů uskutečnit Leninovu tezi: "Je třeba nahnat ženu do výroby;" pomocí podpory poskytované různým radikálním odnožím soudobého feminismu, v jejichž duchu bývá nevázanost žen na manželském a rodinném životě a naopak upnutí se žen na "kariéru" hodnoceno jako konečná výhra pokořovaného rodu nad mužskými pokořovateli. Ve své nejočividněji zneužité poloze vypadá boj za práva žen jako snaha nějakého muže vydírat, zničit nebo se na něm obohatit v rámci rozvodového řízení za předpokladu, že je osočen z pokusu o znásilnění, o pohlavní obtěžování, o domácí násilí či nařčen z provinění se vůči právům žen. Velmi svérázně vypadá boj za práva žen jako snaha učitelky vysvětlit rodičům malého chlapce, že jejich ratolest tím, že tahá holčičky za vlasy, se na nich dopouští pohlavního obtěžování. Stranou kritiky zákonů, které se jeví jako dobré i špatné zároveň, neponechme bez výtky ani samotný kapitalistický řád, jak nám ho představují globalizátoři. Jejich kapitalismus přestává být tržním hospodařením ve smyslu neviditelné ruky trhu, která buduje početnou konkurenci a ceny výrobků ovlivňuje ve smyslu vztahu mezi nabídkou a poptávkou. Poctivé podnikání těch, kdo se vypracovali od píky a jejichž dobré jméno hlásala výborná jakost a dlouhodobá životnost výrobků, nahradila nepoctivá podnikavost zazobaných vnoučků, kteří přišli na to, že dohodnout se je výdělečnější než konkurovat si a že společně vyrábět šmejdy (zboží, jehož životnost končí krátce po uplynutí "pozoruhodně dlouhé" záruční lhůty) je rovněž výdělečnější než pracovat poctivě.

Jak vidno, skutečným odpůrcem světoobčanství je a zůstává jeho vlastní vulgární podoba. Tu by stačilo prostě a jednoduše odehnat od prahu mezilidského porozumění. Jelikož ale zbraně dobrých lidí nezpůsobují násilí, je boj dobra se zlem nesnesitelně dlouhou, řeklo by se odvěkou, záležitostí cti.

Patrick Ungermann

 

 

poslední aktualizace

1.11.2004

 

PODPORUJEME kvalitní nezávislé časopisy

 

ČESKÉ LISTY: Čechova 1100, Hradec  Králové , 500 02

NÁRODNÍ MYŠLENKA PO.BOX 18, Hodkovice  n. M ,  463 42

 

doporučujeme:


Upozorněte na naše stránky přidáním ikony

 

   TOPlist  


NAVRCHOLU.cz


KONTAKTY:     e-mail:  sponh@volny.cz     -      TEL: 732238161