Zavrženíhodná kritika nacionalismu

Čeští nacionalisté se naučili trpělivě snášet útoky , urážky a nadávky, vědouce , že právě jejich názor, jejich cit k širšímu společenství (národu) nepožívá žádné ochrany vně jejich srdcí. Antinacionalistické kruhy bohužel dokázali za těch několik málo let vyvolat v široké veřejnosti velmi obezřetný až bojácný vztah k čemukoliv, co s vlastním národem byť jen trochu souvisí. Lidé se začali stydět za lásku k vlasti i národu.

Poslední dobou svou trošku do mlýna začínají přidávat i někteří křesťanští univerzalisté, aby snad, obrazně řečeno, definitivně zapudili zbytky onoho kostlivce ku prospěchu nově vycházející hvězdy Evropského křesťanského člověka, rodivšího se v integrované EU. Přes úctu, kterou mám ke všem křesťanským nacionalistům si nemohu odpustit jako pantheista a český nacionalista reagovat. Konkrétně na část článku Borise Cveka, publikujícím na Christnetu nebo v Britských listech, který ve svém článku Nacionalismus je zločinný definoval svůj vztah k národovectví následovně „Nacionalismus je zavrženíhodná a zločinná myšlenka, že národnost dělá z někoho lepšího člověka a že zájem národa musí mít prioritu před základními právy a svobodami člověka. Odtud vzniká útlak, války a genocidy, čehož jsme ostatně byli svědky i na konci dvacátého století na Balkáně. Jedná se o naprosté popření klasického křesťanského a humanistického universalismu, který vždy kladl člověčenství nad národnost. Díky tomu každý nacionalismus končí ve zbožnění státu, národnostního státu. Pro nacionalisty není smysl existence státu ve službě občanovi, jak to vidí anglosaská liberální tradice, nýbrž zůstává svou mentalitou ve feudálním modelu služby občana (poddaného) státu.“

Nevím s kolika nacionalisty se pisatel ve svém životě setkal, jaké knihy, úvahy či články od nacionálně orientovaných autorů četl, ale představa , že národnost činí člověka lepším není nacionalismu vlastní (možná vyjma agresivního německého). Já osobně jsem se však setkal s mnoha katolíky, kteří tvrdili, že jen a jen katolíci jsou lepší než nevěřící, muslimové nebo hinduisté skrze svou víru. Nacionalista věří, že národnost jej činí jiným - nikoliv lepším, neboť nepopírá existenci jiných národů, kdežto nejeden katolík se domnívá že je lepší než jinak věřící či nevěřící, neboť popírá existenci jiných bohů nebo si není schopen připustit neexistenci boha vlastního.

Zjednodušeně tvrdit, že nacionalisté věří v naprostou prioritu zájmu národa před základními právy a svobodami člověka je příliš plochým popisem toho, co národovci někdy formulují do svých tezí o tzv. národních zájmech. Základní práva a svobody jsou totiž nedílnou součástí těchto národních zájmů, nestojí v oportunitě proti nim a národní zájem bez jejich ochrany by nebyl úplný a funkční. Nacionalismus prostě není pravým opakem egoistického individualismu , jak je dnes propagován, kdy jakákoliv kolektivní práva, potažmo základní přirozená práva nespojená s lidským jedincem nejsou vůbec akceptována. To, že je nacionalismus popřením křesťanského univerzalismu není žádnou hanbou, křesťanský univerzalismus totiž prakticky končívá většinou na hranicích křesťanských států a s člověčenství nekřesťanů to v historii nebylo nikdy příliš horké. Ostatně národy Ameriky severní i jižní, Afriky a dalších států by mohli žalovat ještě i dnes. Nacionalismu nelze ani vytýkat, že by snad byl nehumánní, neboť tím, že člověk akcentuje jeden z mezičlánků mezi individuem a lidstvím (vedle rodiny či profesního stavu je to i národ) neznamená že by člověčenství negoval či znehodnocoval.

Nikoliv pod praporem nacionalismu, ale křesťanství, socialismu, komunismu nebo jiné univerzální nebo internacionální doktríny docházelo v historii ke genocidám, protože skutečný nacionalismus si váží odlišností a různorodosti, sám je na ní ostatně postaven. Odlišnosti jej posilují, on sám na jedné z nich přeci staví. Věřit tvrzení, že války jsou produktem nacionalismu může snad jen malé dítě a komisaři EU (ti z povinnosti) a šířit informace o válkách vyvolaných nacionalismem v souvislosti s Balkánem může opravdu jen diletant. Každý, kdo se situací v bývalé Jugoslávii zabývá ví, že více než nacionální problém, vyvolávala na Balkáně oheň nenávisti náboženská nesnášenlivost. Ostatně například Srbové a obyvatelé Bosny jsou fakticky jedno etnikum, každé s jiným náboženstvím. Je nesporné, že nejvíce válek a útisku produkuje láska k sobě samému, vyzdvihnutí sebe sama nad ostatní, touha po moci a uspokojení svých osobních potřeb – nikoliv nacionalismus.

            Vztah občana a státu nacionalismus nikterak nedefinuje. Názory se různí podle politického přesvědčení každého jedince. Osobně jsem zaníceným zastáncem teorie o sloužícím státu, vládě práva a stoupencem přirozenoprávní teorie, což mi nikterak nezabraňuje být nacionalistou. Nacionalismus totiž není všeobjímající ideologie, která propracovává veškeré společenské vztahy, je to dle mého názoru zejména láska, emoční vztah k společenství ve kterém mám kořeny (etnický princip), rozumím mu (jazykový) a jsem schopen jej pochopit a přijmout jeho vzorce chování (aspekt kulturně-společenský).  Jako každý jiný emoční vztah, stejně jako láska k bohu , určitému člověku nebo sobě samému může být realizována pozitivně nebo negativně.

Jaroslav Janovec

 

 

poslední aktualizace

11.4.2004

 

PODPORUJEME kvalitní nezávislé časopisy

 

ČESKÉ LISTY: Čechova 1100, Hradec  Králové , 500 02

NÁRODNÍ MYŠLENKA PO.BOX 18, Hodkovice  n. M ,  463 42

 

doporučujeme:


Upozorněte na naše stránky přidáním ikony

 

   TOPlist  


NAVRCHOLU.cz


KONTAKTY:     e-mail:  sponh@volny.cz     -      TEL: 732238161