1          Bazilika sv. Prokopa v Třebíči patří mezi největší klenoty stavebního umění ve Střední Evropě. Původně tvořila jádro středověkého kláštera; na jižní straně čtvercová podoba muzea odpovídá budovám mnichů, další stavby byly umístěny na západě a celý prostor byl obklopen hradbami.

Klášter pojímaný jako posvátné město vytvářel předsíň ráje, která překonává rozdělení mezi nebem a zemí.

2          Reliéfy románského  portálu zachycují chvalozpěv, kterým celé stvoření vyjadřuje svůj vztah k Bohu. Pásy ukazují, co vše mu děkuje za svou existenci. Čtyři postavy pod hlavicemi sloupů zobrazují autory evangelií a osoby naproti sobě u vstupu představují zakladatele řádu Benedikta a prvního opata Kuna.            

Nápis nad vchodem oznamuje, že předsíň r.1862, po odstranění přizdívky skrývající překrásné ornamenty, nechal opravit hrabě Valdštejn.

3          Vlastní dějiny chrámu jsou úzce spjaty s benediktinským opatstvím založeným r.1101 moravskými přemyslovci Oldřichem Brněnským a Litoldem Znojemským. Byl budován jako klášterní kostel bazilikálního typu v románsko-gotickém slohu v polovině 13. století. Jeho vnitřní prostor je vítěznými oblouky rozdělen do tří částí vyhrazených pro věřící, mnichy a kněze.

            Po dobytí kláštera uherským králem Matyášem Korvínem r.1468 začala poškozená stavba chátrat. Majetky připadly šlechtě, mniši odešli a svému účelu byl kostel vrácen až v 18. století. Klenba v hlavní lodi byla pod vedením stavitele Kaňky nahrazena novou, na pilíře byly umístěny sochy českých patronů a západní průčelí s věžemi získalo barokní podobu.

4          Východní část zůstala zachovaná ve své původní kráse. Dole pod ní se nachází prostorná krypta, která sloužila jako místo posledního odpočinku. Z kostela měla dva vstupy pro ty, kteří se za mrtvé přicházeli modlit. 

Klenba krypty spočívá na dvou řadách románských sloupů s různě zdobenými hlavicemi. Plocha mezi žebry byla vyplněna dřevem a část původního vydřevení zůstala odkrytá.

5          Nad chórem, kde několikrát denně zazníval zpěv žalmů, zůstaly zachovány původní osmidílné klenby. Jejich zvláštností je řešení visuté příčky, kterou jsou rozděleny na dvě čtvercová pole. Po pravé straně je umístěna barokní socha patrona – opata Prokopa znázorněného se symbolickým podmaněním ďábla. Jemu byl kostel zasvěcen při opravách v roce 1704, původně se jednalo o mariánský chrám. 

Mnišský chór je od kněžiště oddělen nižším a užším obloukem než ostatní, takže stavitelé docílili dojmu veliké hloubky stavby a skvělé perspektivy.

6          Chrám je zakončen apsidou lemovanou 33 sloupky se zdobenými hlavicemi (symbolizujícími počet let Kristova života) a malou galerií, která pokračovala ochozem kolem celého kostela. Apsida je položená výše, aby byla zdůrazněna posvátnost tohoto místa. Uprostřed je umístěn novogotický skříňový oltář .Vytvořili ho tři čeští umělci pro Světovou výstavu křesťanského umění v Paříži r.1930, kde získal první cenu. Ústřední postavou je první český biskup Vojtěch a vedle něj stojí slovanští věrozvěstové Cyril a Metoděj.

7          Za oltářem se nachází tři kruhová okna. Prostřední z nich - románská růžice - má zachovánu původní kamenickou výzdobu a její krása vyniká zvláště z venkovní strany. Připomíná v malém ty, kterými se honosí francouzské katedrály. 

8          Původní fresková výzdoba v boční kapli byla objevena pod nánosem omítky při rekonstrukci vedené začátkem 20.století pražským architektem Hilbertem. Fresky pocházejí z doby stavby chrámu a patří mezi nejstarší na Moravě. Nástěnné malby představují život Jana Evangelisty a jeho soud před císařem Domiciánem. Před několika lety byla ukončena nákladná rekonstrukce, která jim vrátila původní barevnost.

Zpět