[zpět]

Glocknerkoenig 2003


8. ročník cyklistického závodu o krále Grossglockneru se letos konal v neděli 1.6.2003. Šlo o boj s neúprosným časem na trati dlouhé "pouhých" 27 km s převýšením 1694 m a cílem v nadmořské výšce 2445 m. Start je v rakouském městečku Bruck, nedaleko Zell am See, trať pak dále pokračuje velmi mírným stoupáním do městečka Fusch a dále po "Grossglocknerhochalpenstrasse" neúprosně stoupá až na Fuschentorl - Gedenkkapelle, kde je cíl závodu.

Stojí těch 27 km za to? Komu je závod určen?

Charakter a délka trati do místa startu každoročně přilákají více než tisícovku cyklistů naprosto různých výkonností i cílů. Na vítězství můžete pomýšlet pokud se cítíte na to trať absolvovat v čase pod 1:18 h (v mužské kategorii) a pod 1:33 h (v kategorii ženské). Tyto časy vítězů jsou bezpochyby zárukou kvalitní silné konkurence. Pokud je ale Vaše výkonnost "někde jinde", není potřeba se ničeho obávat, časový limit je 4 hodiny a trať je uzavřena pro veškerý provoz ještě o 30 minut déle, což zaručuje bezpečný sjezd i těm nejpomalejším.

Jaký byl ten letošní král?

Pro toho, kdo vyrážel v sobotu a při ranním odjezdu si přivstal na východ sluníčka, příroda připravila ještě jeden nevšední zážitek, a to částečné zatmění slunce, alespoň v Praze nádherně pozorovatelné. Odměnou za hodiny, strávené v autě (cca 450 km z Prahy), pak byla nádherná příroda v okolí Zell am See.

V místě startu - nedalekém Brucku, čekalo na závodníky vzorně organizované depo závodu. Vyzvednutí startovních čísel a čipů pak bylo otázkou několika málo minut. V dalším sledu událostí pak hrálo hlavní roli počasí. Po prosluněné únavné cestě autem počasí ukázalo svoji druhou tvář. Následovala velká bouřka a po ní už se sluníčko neukázalo a déšť střídající intenzity pokračoval až do večera. Takže místo plánované projížďky na kole, následovalo marné čekání na sluníčko v autě a následné rozhodnutí pro nocleh v suchu apartmánu. Déšť pak pokračoval ještě několika přeháňkami v noci.

Ráno při pohledu na mokré silnice a kompletně zataženou oblohu se dalo jen těžko uvěřit tvrzením paní domácí, že bude hezky, sluníčko a občas přeháňka. Bouřky až odpoledne a na sněžení v cíli příliš teplo. Po další silné průtrži mračen chvíli před startem už se věřit téměř nedalo a zejména v zadní části startovního pole se zvýšil počet cyklistů "sázejících na jistotu" s malými baťůžky na zádech.

Startovní výstřel zazněl v 7:30. Startovalo se ze 3 startovních bloků, kde byla pevně daná pravidla hry: 1. blok pouze pro ty, kteří v minulém ročníku zajeli čas pod 2 h, bez připuštění jakékoli výjimky, 2. blok týmy a výjimky, kterým organizátoři umožnili vzhledem k výsledkům, zajetým v jiných závodech, 3. blok ostatní běžní smrtelníci. Výhoda startu "zepředu" pak byla zejména v tom, že více vzadu už se pletlo hodně cyklistů, kteří trať absolvovali na horských kolech a na úvodní téměř rovině neměli moc šancí udržet krok se "silničním" pelotonem.

Stoupání

Po dobytí Fusche, následovalo několik změn. Silnice začala silně stoupat, nastal konec veškeré taktiky a spolupráce, dál pokračoval každý "za své" a hlavně - definitivně přestalo pršet. Silnice byla sice mokrá až do cíle, ale z převalujících se mraků už nespadla ani kapka. Od této chvíle už není k trati příliš co dodat. Stoupání zvolňovalo jen v některých zatáčkách cíl už nebyl ani tak "daleko", jako spíše "vysoko". 8 km před cílem měli pořadatelé připravenu občerstvovačku s pitím a banánama a pak už jen výjezd nad hranici lesa a stále výše. Cílová Gedenkkapelle byla vidět už několik kilometrů před cílem. Celé stoupání, alespoň v mém případě bylo provázeno neustálými úvahami a propočty toho, jak být v cíli v čase do 2 h. Když mi pak na poslední 1 km zbývala rezerva 10 min., bylo vyhráno. Výsledný čas 1.55 h pak už stačil "pouze" na 4. místo v kategorii (ze 42 účastnic).

V cíli obdržel každý účastník absolvující celou trať památeční medaili, organizátoři obětavě pomáhali s nalezením příslušného zavazadla s oblečením a také zde byl připraven krásně teplý čaj. Vzhledem k tomu, že ale přímo v cíli přebytek místa moc nebyl, bylo cílové jídlo připraveno o cca 300 m níže na prostorné ploše před poslední zatáčkou. Při sjezdu už začalo prosvítat i sluníčko, ve Fuschi proběhlo ve 14.00 hodin slavnostní vyhlášení výsledků už opět za krásného slunečného počasí.

To, že letos 10 Čechů zajelo čas pod pomyslnou hranici 2 h dokazuje, že se o tomto závodě v Čechách ví. Opakovaná účast některých z nich pak dokládá i fakt, že "je proč se na tento závod vracet" a asi těch 27 km za to přece jen stojí!

A náklady?

Startovné (pro včas přihlášené) ve výši 29 EUR zahrnovalo - památeční baťůžek, dopravu zavazadla s oblečením do cíle závodu, 1x občerstvení na trati, jídlo a pití v cíli a výbornou večeři večer před startem. V ceně nebyl zahrnut pronájem čipu - 5 EUR, vratná záloha za zapůjčení čipu pak činila 40 EUR. Apartmán pro 1 osobu s bohatou snídaní 20 EUR, nocleh v kempu o 5 - 10 EUR méně. Jste-li milovníky piva, pak za jeho půllitr zaplatíte v restauraci téměř 3 EUR a nad kvalitou příliš jásat nebudete. Pak ještě doprava a náklady jsou kompletní. Jedete-li autem a použijete rakouské dálnice, pak dálniční známka přijde na necelých 300 Kč, zakoupíte ji na kterékoli české příhraniční čerpací stanici a její platnost je 10 dní. Pro srovnání cesta po železnici příjde na cca 1300 Kč (Praha - Zell am See) v jednom směru a spojení má k ideálu daleko.

Jídlo 300 m pod cílem
Jídlo 300 m pod cílem
Před cílem
Cíl z dálky
Cíl z blízka
Baťůžek
Památeční medaile
Po závodě


Dagmar Likusová <usatec@volny.cz>, červen 2003