MATEMATICKÉ POHÁDKY

Marka Veselého




SMOLÍČEK A JESKYŇKY
Smolíček byl pěkně zlobivý kluk. Bydlel u jelena v lese. Zatímco jeskyňky byly hodné lesní žínky, které Smolíčka Nezbedníčka soukromě vyučovaly. Smolíček se každý den před jeskyňkami zamkl a ty pak musely volat: "Smolíčku Nezbedníčku, otevři nám svou světničku, jen co tě češtinu a matematiku naučíme, hned zase půjdeme." Po chvilce přemlouvání je Smolda pustil dovnitř. "Ale co to vidíme, Smolíčku, ty jsi ještě nevypil mlíčko, které ti jelen připravil k snídani." "Ach, jeskyňky, já jsem za rok vypil snad hektolitr mléka, už se na něj nemohu ani podívat," odpovídal Smolíček. Jedna jeskyňka, která ho učila matematiku, ho vzala za slovo: "To je krásný matematický příklad. Vypočti, zda opravdu za 1 rok vypiješ hektolitr mléka. Ještě musíme vědět, kolik ti ho jelen denně připraví." Smolíček na to: "Čtvrt litru, jeskyňko." Děti, nenechte se zahanbit a zkuste to také vypočítat.
(řešení: Skoro hektolitr, přesně 91,25 litru)

PASÁČEK VEPŘŮ
To vám bylo tak. Princezně z královského zámku se hrozně moc líbil obyčejný pasáček, hlídající královské pašíky. Ani pasáčkovi nebyla princezna lhostejná, a protože to byl muž činu, jednou povídá princezně: "Dáš mi hubičku?" Princezna se začervenala, sklopila oči a odpověděla: "Dám, ale nejdřív bys musel během jednoho dne oplotit výběh našim vepříkům." Myslela si, že se pasáček dá hned do díla, ale on místo toho začal měřit prkna, potom vyndal kalkulačku a dokonce něco počítal. "Co to děláš?" ptá se ho zvědavě. "No, musím si nejdříve vypočítat, jestli to vůbec stihnu," odpověděl pasáček. "Podívej, na oplocení je potřeba 860 prken. Než jedno přibiju, trvá to 1,5 minuty. Během dne (24 hodin) si udělám 4 půlhodinové přestávky. Takže - když to vypočtu, vyjde mi .." Zadrž pasáčku! To je příklad přesně pro vás, děti. Určitě jste totiž zvědavé, zda hubičku od princezny dostane, tak neleňte a počítejte.
(řešení: Ano, 21,5 hod a 2 hod přestávky, celkem 23,5 hod)

O GINOVI Z LÁHVE
To už znáte, tu pohádku o Aládínovi a kouzelné lampě. Pokaždé, když Aládín lampu pohladil, objevil se duch a splnil mu přání. Povím vám, co ještě nevíte. Aby lampa už nikomu neškodila, hodil ji Aládín do hluboké studny. Šel čas a do vyschlé studny házeli lidé všelijaké věci. Jednou tam také hodili prázdnou láhev od Ginu. Duch z lampy do ní přelezl, zašpuntoval za sebou a vymrštil se i s lahví ze studny ven. Netrvalo dlouho a jakýsi človíček láhev našel. Otevřel ji a zjevil se mu duch. "Jsem Gin, můj pane." "A to mi jako splníš nějaké přání?" ptá se drze člověk. "Mám s lidmi neblahé zkušenosti, proto jen těm, co vypočítají mojí hádanku, budu sloužit jako otrok," řekl Gin. "Sem s ní, Gine," nato člověk. Gin se zamyslel a povídá: "Tato prázdná láhev se špuntem stojí 1,10 Kč. Láhev je o korunu dražší než špunt. Kolik stojí špunt?" Mě tak napadá, děti, jestlipak by vám Gin dělal otroka?
(řešení: Špunt stojí 5 haléřů)

O TELEVIZI ZUZANCE
Zlá sudička nad kolébkou princezničky Zuzanky pronesla: "Do šestnácti let se nesmíš podívat na televizi. Neuchrání-li tě rodiče, budou litovat." Převelice zarmoutila tato kletba královskou rodinu. Princezna Zuzanka však žila a rostla bez televize, rodiče ji zahrnuli vším možným. Ale jak s léty dospívala, začala být zvědavá. Kdyby alespoň po očku mohla vidět onu kouzelnou bedýnku a ty nádherné seriály, krváky, pohádky a televizní zpravodajství z království i okolí. Jednou v nestřežené chvíli se podívala Zuzanka klíčovou dírkou do komnaty, kde komorná měla puštěnou televizi. Tenký paprsek světla z televize dopadl do Zuzančina oka a proměnil ji v barevnou televizi PRINCESS SUZAN COLOR. Trvalo 200 dní, než ji princ Vavřinec osvobodil z televizního prokletí. A vy, děti, zkuste vypočítat, kolik kilowatthodin (kWh) princezna Zuzanka v podobě televize za tuto dobu spotřebovala, měla-li příkon 95 W a kromě 9 hodin spánku byla zapnutá celý den.
(řešení: 285 kWh)

O OBRYNI OLDŘIŠCE
Putoval mládeneček od města k městu, Všudybyl mu říkali. Jednou došel až do jednoho království, kde však byla bída a hlad, kde nic nerostlo, neboť všechno bylo spálené. Král vysvětlil Všudybylovi, že obryně Oldřiška, která žije v horách stále pláče a slané slzy spálily všechno živé. I voda v řekách a studnách je slaná. Vypravil se tedy Všudybyl k Oldřišce. "Já pláču proto, že se nemůžu vdát. Můj nastávají obr Bořek chce vědět, jak jsem vysoká, ale nikdo mě neumí změřit," povídá mezi vzlyky obryně. "Tak si lehni, a já tě změřím," na to Všudybyl. "I to nejde, celé království bych zalehla." Všudybyl dlouho přemýšlel, ale protože nemohl na nic přijít, vzteky zabodl hůl do země. Svítilo krásně sluníčko a obryně i hůl vrhaly stín. Mládeneček se chvilku na ty stíny díval a pak změřil tyto údaje: délka hole 1,2 metru, délka stínu hole 0,8 metru, délka stínu obryně 1450 metrů. Zdá se mi, děti, že i vy byste uměly obryni Oldřišce pomoci. Jak byla vysoká?
(řešení: 2 175 metrů)

JAK SE HONZÍK UČIL MATEMATICKY
Jednoho dne povídá Honzík: "Táto, já už nechci být prostým člověkem, chci být pánem." "Víš-li pak, že pán musí umět matematicky," povídá táta. "Nu což, jdi do světa a zkoušej!" Honzík došel sotva za humna a tu již vidí pána, jak říká: "Ječmen z 12 hektarů po 4 tunách 463 kilogramech." Honzík si opakoval tato slova, ale to už vidí dalšího pána, jak říká: "Oves z 10 hektarů po 3 tunách 320 kilogramech." Honzík si celý nadšený opakoval dvě předchozí věty a sám pro sebe si říká: "Já nevím, co táta má na té matematice, vždyť je to tak snadné." Potom viděl ještě dva pány, kteří říkali: "Pšenice z 18,5 hektaru po 3 tunách 906 kilogramech." a "Žito z 10 hektarů po 3 tunách 20 kilogramech." Pak šel Honza domů, poněvadž se mu zdálo, že již dost umí matematicky. Věty vyhrkl na tátu a ten zděšen povídá: "Mámo, Honzíka chytá fantas." "I kdepak, táto, teď alespoň víme, kolik místní statkáři sklidili dohromady obilí." Děti, víte to také?
(řešení: 189 tun 217 kilogramů)

MATEMATIKA NAD ZLATO
Byl jednou jeden král a ten měl tři dcery. Jednou takhle po obědě si je dal zavolat a povídá: "Chci, abyste každá řekla, jak mě máte ráda." Nejstarší se zamyslela a řekla: "Mám tě ráda jako Rolls Roys." Prostřední se také zamyslela a povídá: "Mám tě ráda jako Michaela Jacksona." "Dobrá," řekl král, "a co ty, moje nejmladší a nejsladší Maruško?" Maruška vyhrkla: "Mám tě ráda jako matematiku." I tu se král převelice rozhněval, Marušku dal ze zámku vyhnat a matematiku a čísla v celém širém království zakázat. Lidé tak kupříkladu při nákupu nesměli žádného čísla použít, říkali pouze "asi tolik látky" a ukazovali přitom rukama. Když platili, dali peníze na ruku a prodavač si sám vzal, kolik chtěl. Pokud jste se zeptali, kolik dětí někdo má, nejspíš vám na prstech ukázal. Lidé se na krále proto hněvali a z království houfně prchali. Král včas poznal svou chybu a dal Marušku zavolat zpět. Ta však vzkázala: "Součet dvou čísel je tisíc, rozdíl mezi oběma čísly je 666. Až mi, tatíčku, řeknete, která jsou to čísla, vrátím se." Král na to přišel i bez svých rádců. A co vy, děti?
(řešení: Jsou to čísla 833 a 167)

DLOUHÝ, ŠIROKÝ, BYSTROZRAKÝ
Slova plynou, pohádka se povídá, ale jak to ve skutečnosti bylo, to vím jenom já. Proto vám mohu vyprávět o princezně, která se jmenovala Bajaja. Rozhodla se vysvobodit jednoho prince, který byl zaklet zlým bílokněžníkem Abradabrakem a musel mu dělat sluhu. Představte si, že ho zaklel tak, že byl zároveň dlouhý, široký a ještě k tomu bystrozraký. "Tři kletby jsem vyslovil, když jsem ho zaklínal, tři příklady musíš vypočítat, aby se kouzlo zrušilo," řekl bílokněžník princezně. "Ale bez kalkulačky, Bajajo!" Bajaja souhlasila. "Tvůj princ je tak dlouhý jako pět šestin krkonošské Sněžky (1602 metrů), dále je tak široký, že vypije sedmnáct devatenáctin vody z Orlické přehrady na Vltavě (722 miliónů m3) a navíc je tak bystrozraký, že dohlédne dva a třičtvrtěkrát dál než je z Čech k Jaderskému moři (332 km)." Když Abradabrak skončil, dala se Bajaja do počítání. Protože jako královská dívka nebyla žádné ořezávatko a navíc chodila do základní královské školy, snadno vypočetla, jak je princ dlouhý, kolik vypije vody a jak daleko dohlédne. Děti, bude to pro vás také hračka?
(řešení: 1335 metrů dlouhý, vypije 646 miliónů m3 vody, dohlédne 913 km daleko)

POHÁDKA UMOUNĚNÁ
Věřte, nevěřte téhle umouněné havířské povídačce. Za časů krále Nevíkterého, okolo roku nevímkdy kopali dva horníci. Ale pořád ne a ne narazit ani na zlato, ani na stříbro, natožpak na drahé kamení. Do začátku kopání si vzali od královské spořitelny podnikatelskou půjčku 7200 grošů na roční úrok 15% a teď už ani nedoufali, že ji někdy splatí. Najednou za nimi cupy dupy, kde se vzal, tu se vzal, stojí tady skříteček permoníček. "Hoši umounění, já vám ukážu, kde kopat - ale ne zlato, nýbrž kvalitní černé uhlí." "Co je to uhlí, strýčku permoníčku, to mi neznáme." "To je fajn věc, hoši, to dává při hoření víc tepla než dřevo. Když ukážete lidem výhody uhlí, máte o blahobyt postaráno, " povídá permoníček a přitom už je vede štolou, aby jim ukázal to "černé zlato". Oba havíři se pustili do podnikání a vedlo se jim náramně. Na vás, děti, nyní je vypočítat, jak velký úrok museli havíři zaplatit spořitelně, když půjčku splatitili již za 9 měsíců.
(řešení: Roční úrok - 1080 grošů, za 9 měsíců tedy zaplatili - 810 grošů)

JAK PEJSEK S KOČIČKOU ŘEŠILI SLOVNÍ ÚLOHU
Každý ví, že pejsek s kočičkou našli panenku, která tence plakala. Aby si panenka měla s čím hrát, vypravili se do parku a přinesli panence spoustu hraček, které tam děti zapomněly. Panenka u pejska a kočičky zůstala, rostla a jednou nadešla chvíle, kdy musela do školy. I to se rozumí, že pejskové a kočičky neumějí ani číst, ani psát, ale panenka byla pilná a ve škole pozorná, a tak s učením neměla žádné problémy. Až jednou paní učitelka zadala dětem slovní úlohu: "Na dvorku pobíhají slepice a králíci. Všech hlav dohromady je 10 a nohou celkem 26. Kolik slípek a kolik králíků běhá po dvorku?" "Safra, safra, to je zapeklitá situace," povídá pejsek, "ten, kdo to počítal snad, nerozezná králíky od slepic!" "Pejsku, nerozčiluj se, musíme na to nějak přijít," nato kočička. "Kdybych jen .... už to mám. Přiveď sem k nám několik slepic a králíků od sousedů a budeme to zkoušet a to by bylo, abychom na to nepřišli." Mezitím co pejsek s kočičkou počítali kdákající slepice a hopkajícími králíky, příklad panenka vyřešila a teď se tence smála. Děti, až příklad vyřešíte, také se můžete smát.
(řešení: Na dvorku je 7 slepic a 3 králíci)


Zpět na hlavní stránku