MATEMATICKÉ POHÁDKY

Marka Veselého



O LEDOVÉM KRÁLOVSTVÍ
Ten den bylo opravdu nádherně, venku mrzlo jen praštělo, okna pokrývaly ledové květy. U ojíněného stolu seděla královská rodinka - král Zmrzlík ze Zmrzlinova, královna Jinovatka a jejich synové - Pankrác, Servác a Bonifác. K obědu se podávaly rampouchy v ledové omáčce s báječnými ledovými kaštany jako přílohou. Tato specialita studené kuchyně se podávala proto, že přijel na návštěvu i děda Mráz a babička Sibirka. Nejmladší Bonifác chtěl půjčit berlu Mrazilku, ale děda Mráz nechtěl ani slyšet. Ale Pankráci, který byl dvakrát starší než Bonifác, Mrazilku děda půjčil. Servác, o čtyři roky mladší než Pankrác, nechtěl zůstat pozadu, a tak si od babičky vypůjčil rychlomrznou konvici - Hrnečku, mraz. Během odpoledne tak kluci užili spoustu legrace při hře na schovávanou ve sněhové vánici a při kotrmelcování v lavinách. Vítěz soutěže o největší krupobití dostal bonbóny - ledovky. Královna se na své syny dívala a pak povídá: "Můj drahý zmrzlý, zdalipak víš, že našim synům je dohromady tolik co tobě - tedy 51 let." Královští bratři to slyšeli a vám, děti, vzkázali: "Bude zima, bude mráz, vypočti kolik je každému z nás!"
(řešení: Pankráci je 22, Serváci 18 a Bonifáci 11 let)

POHÁDKA TELEVIZNÍ
Bylo, nebylo jedno království, v království vyrostlo město a nemocnice na kraji města. Královským manželům Flinstoneovým se narodila dvojčátka - Dempsey a Makepeacová. Na předpovídání sudiček se sjel štáb Na vlastní oči a Halina Pawlowská z Žita. Dvě sudičky předpověděly dvojčátkům šťastný a bezstarostný život v Beverly Hills; když dosupěla ta třetí, v rozčilení pronesla kletbu, že až dětem bude 17, setkají se s něčím ostrým a usnou navěky. A opravdu, v 17 letech snědla dvojčata ostrou feferonku a usnula. Událost to byla tak zvláštní, že ji vyšetřoval Mulder a Scullyová v Aktech X, ale nic nevyšetřili, stejně jako Columbo a komisař Rex. Naštěstí ve vedlejším království žili Pavel Poulíček a Dáda Patrasová, kteří dvojčata políbili, a tak je vysvobodili. Zkrátka a dobře, byla to taková škola zlomených srdcí. Konec dobrý, všechno dobré, ale vy, děti, teď vypočtěte, kolik hodin vysílají naše čtyři televizní kanály dohromady, když první vysílá od 6.00 do 2.25 hodin, druhý od 7.45 do 0.15 hodin, třetí od 6.00 do 1.40 hodin a čtvrtý od 7.20 do 23.45 hodin?
(řešení: Celkem 73 hodin)

POHÁDKA UPÍŘÍ
Žily, byly dvě děti, zrovna jako vy, nebo třeba Ferda Kuldásků z Nuslí, ale tyhle se jmenovaly Kamil a Emilka. A ze všeho nejraději měly limonádu, také ji asi, milé děti, znáte, jmenuje se 7 UP. Maminka s tatínkem jim proto začali říkat upíři. Jednou, když zase Kamil s Emilkou chtěli svůj oblíbený nápoj, rozčilila se už maminka a povídá: "Vy mi s tou limonádou ale pijete krev." Lidé si o tom později vyprávěli, ale znáte to, každý si něco přidal a dnes se traduje, že prý upír je nadpřirozená bytost, která pije lidskou krev. Ale proč vám to vlastně povídám? Upír Kamil a upírka Emilka pořádali pro svých 16 kamarádů upíří mejdan neboli mejdlo. Hlavním pitím měla být, jak jinak, limonáda 7 UP. Sourozenci se dohodli, že koupí 9 lahví po 1,5 litru. Když však přišli do obchodu, zjistili, že mají pouze 2,5 litrové balení. Je na vás, milé děti, abyste našim upířatům pomohly vypočítat, kolik 2,5 litrových lahví nebezpečně dobré limonády mají koupit.
(řešení: Nejméně 6 lahví)

OSTROV POKLADŮ
V Praze na řece Vltavě si klidně plul parník Primátor Dittrich, když tu náhle ke kormidelníkovi přistoupil obávaný jednoruký, jednonohý a jednooký pirát a hrdlořez zvaný Kapitán Flint, přiložil mu bambitku k hlavě a řekl: "Votoč to na Havajský vostrovy, jinak seš synem smrti." Co měl chudáček kormidelníček dělat, než se vydat na dalekou cestu na ostrov, kde měl být podle mapy Kapitána Flinta ukryt poklad. Bohužel, mapy byla jen půlka a o té druhé nikdo něvěděl. Ale jen do té doby, než se po dlouhé plavbě vylodili na "ostrově pokladů" a Kapitán Flint na něm nepotkal Robinsona Creshota, chlapíka, který byl na ostrově už pěknou řádku let s druhou polovinou mapy vedoucí k pokladu. Dali tedy obě půlky k sobě a našli truhlu. Ta však měla šestimístný číselný zámek a kombinace čísel se dala vypočítat z přiloženého svitku, na kterém stálo: "Tato truhla, která má rozměry 33cm x 25 cm x 20 cm, je plná zlaťáků, které však zaujímají pouze třetinu celého objemu truhly. 1 cm3 zlata váží 19,3 gramu. Když vypočteš v gramech váhu zlaťáků v truhle, víš číselný kód." Děti, znáte už kombinaci čísel k zámku?
(řešení: Váha zlaťáků 106150 gramů, číselný kód zámku je tedy 106150)

POHÁDKA ČERTOVSKÁ
Posaďte se do chládku, povím vám pohádku. Čertíka jménem Barnabáš, kluka rozíveného, raráškovského, který byl pořád jen samá legrace a žádná práce, si jednou k sobě zavolal táta Belzebub a povídá: "Kluku umouněná, i když už je ti 308 let, pořád s tebou šijou všichni čerti a už to není k vydržení, půjdeš po pořádné práci. Přineseš ze světa lidí nepoctivce Krkounka." Barnabáš to ale spletl, a místo starého prohnaného podfukáře Krkounka, přinesl do pekla dobráka Huberta. Táta Belzebub řádil, protože, to víte, děti, co jednou peklo schvátí, na zem už nenavrátí. Starý moudrý čert Kozelka si naštěstí věděl rady: "Když by Hubert pekelně rychle spočetl dva pekelně zapeklité příklady, pak by se mohl vrátit mezi lidi." Příklad první: kolikrát budou muset čertíci bertíci řezat velký kmen stromu, aby z něj připravili šest velkých polen? Příklad druhý: jak dlouho bude možné přikládat pod kotel těchto šest polen, když každou půlhodinu přiloží pod kotel jedno? Tato čertovská pohádka může mít dobrý konec jen tehdy, když vy, děti, Hubertovi pomůžete spočítat ony ohnivé a sírou načichlé příklady.
(řešení: Řezat budou 5krát, polena vystačí na 2,5 hodiny)

O STRAŠPYTLOVI
Bylo - nebylo, kdo ví. V jednom království, které se jmenovalo Spojené státy nebojsovské, žil král Nebojsa IV. Královna zemřela, když byl jejich syn ještě docela maličký, a protože král neměl na výchovu malého prince čas, svěřil ji pěkně vykutáleným komořím. Jmenovali se Oušlapek a Pudivítr a odmalička prince strašili matematikou v domnění, že se jí princ bude bát a nebude si umět spočítat, že jim dvěma jde vlastně jen o to, aby místo něj po smrti krále usedli na trůn. Princezně Miriam Udatné z vedlejšího království se princ líbil, ale vadilo jí, že je takový strašpytel, a tak se rozhodla převléci se za Krotitelku matematických duchů a princi ukázat, že matematika není žádný strašák. A opravdu se jí to podařilo, takže ještě před svatbou si princ uměl spočítat, o kolik tolarů už prohnaní komoří připravili královskou truhlici. Doufám, děti, že ani vy se matematiky nebojíte a vypočtete, kolik nahamounil Pudivítr s Oušlapkem, kteří si prvních 5 let každý týden vzali dohromady 3 tolary z královské truhly, druhých 5 let už 5 tolarů a posledních 8 let už dokonce 7 tolarů týdně (počítejte 1 rok = 52 týdnů).
(řešení: Celkem vzali z truhly 4992 tolarů)

POHÁDKA VÁNOČNÍ
Byla tenkrát v českých zemích bída a tak pan František Krauz jednou, myslím že to bylo ve čtvrtek, povídá manželce: "Špatně se nám tady vede, asi odjedeme do Ameriky, tam co jezděj parníky." Zanedlouho byli Krauzovi i s třemi dětmi v zemi zaslíbené panem Krauzem. A musím říci, že se jim vedlo dobře, blížili se však Vánoce a rodiče nechtěli děti zklamat, že Ježíšek v Americe nechodí. A tak se paní Krauzová rozhodla ušít svému muži převlek z červené látky, neboť ta byla v obchodech nejlevnější. Měla spočteno, že bude potřebovat 4,5 metrů látky široké 140 cm. Bohužel, měli látku širokou pouze 90 cm. Věděli byste, děti, kolik látky má koupit na oděv? Paní Krauzová ano, a tak ušila oděv, ve kterém pan Krauz vypadal trochu jako permoník a trochu jako Mikuláš a přinesl dětem dárky. Děti amerických sousedů to viděly a hned se ptaly svých rodičů, kdo že byl ten záhadný pán v červenobílém, který nosí dárky. "Franta Krauz," odpověděli rodiče, ale to víte, Američané neumějí česky, takže to spíš znělo jako "Santa Klaus" - a to už v Americe zdomácnělo. Jenom my víme, jak to doopravdy bylo.
(řešení: Bylo potřeba 7 metrů látky.)

POHÁDKA ELEKTRONICKÁ
Bude - nebude, v elektronické době, v robotickém království bude žít král Gameboy Druhý s královnou Tamagoči Pátou. A dost možná budou mít syna, který se bude jmenovat princ Digi Digitáles a ten se zase s určitou matematickou pravděpodobností zamiluje do princezny Kalkulky z Červeného Displejova, což je, jak sami uznáte, dlouhé, Proto všichni jí budou říkat Červená Kalkulka. Kdybych teď řekl, že se asi Digi Digitáles a Kalkulka vezmou, bude to sice pravda, ale to by ta pohádka byla, jak opět sami uznáte, krátká. Tak honem dodám, že se vyskytne ještě jeden nápadník - zlý, hloupý, nafoukaný a taky trochu ošklivý Trdlodius Osmý. Červená Kalkulka bude slušně vychovaná princezna, a proto se nehodí, aby Trdlodiovi řekla přímo do očí, co si o něm myslí. Vzkaz pro něj napíše na displej pomocí číslic 0, 3, 5 a 7, která při pohledu vzhůru nohama se dají číst jako písmena. Na displeji nádherně červeně zázáří ... Ale to si jistě, děti, doplníte sami. Stačí, když přijdete na správné pořadí číslic.
(řešení: Na displeji bylo číslo 3750, čteno vzhůru nohama OSLE.)

ALIDĚDEK A ČTYŘICET LOUPEŽNIC
V zemi křivých šavlí, křivých nosů, v zemi zlatého půlměsíce žil slavný Alidědek, kterého bohatí nenáviděli a chudí milovali, protože jedněm bral a druhým dával. Také si samozřejmě něco nechal. Nejdříve sám přepadal na velbloudích pouštních dálnicích kamióny, pardon, chtěl jsem říci karavany, ale než se písek z duny na dunu přesypal, měl kolem sebe čtyřicet věrných loupežnic. Všechny se jmenovaly Fatima. Jednou se takhle sešli na hromadě písku, říkali tomu valná loupežnická hromada, a Alidědek se zeptal: "Tak kolik?" a měl na mysli, kolik lupu se jeho věrným podařilo ukořistit. Mluvčí loupežnic, Fatima třicátá osmá, nebo to byla Fatima třicátá sedmá? no, zkrátka Fatima povídá: "Ó velký Ali, náš dědku! Každá z nás obrala čtyři boháče, každý boháč měl čtyři truhlice, v každé truhlici byly čtyři pokladnice a v každé pokladnici bylo 40 zlaťáčků. Jak jsi rozkázal, tři čtvrtiny jsme rozdaly žebrákům, nuzákům, taky mrzákům a jiným chudákům a čtvrtinu ti neseme." Vy jistě, děti, víte, kolik zlaťáků loupežnice přinesly, ale Alidědek si na to musel pozvat svého rádce Hádží Aritmetikose, aby mu to vypočítal.
(řešení: Loupežnice přinesly 25600 zlaťáků.)

MACH A ŠEBESTOVÁ V ŘÍŠI ČÍSEL
"Hele, Machu, paní učitelka nám zadala ten úkol o "jdoucích přirozených číslech", ale vždyť já tomu vůbec nerozumím!" "Člověče, Šebestová, ty jsi ale trdlo. Od čeho máme sluchátko," povídá Mach a již volá do utrženého sluchátka: "Prosím vás, my bychom se potřebovali dostat do říše čísel." "Ale ano, samozřejmě, jenom dejte pozor, ať vás tam nezavřou do absolutní hodnoty, to byste se nemohli vrátit zpátky," ozvalo se ještě ze sluchátka předtím, než se Mach s Šebestovou ocitli v království nikoliv nadpřirozených bytostí, ale přirozených čísel. Království leželo v neprůstupné džungli matematiky a byly v něm jen dvě vesnice - obec Sudá a obec Lichá. Zcela stranou žila ještě stará, zlá, kulatá Nula, se kterou se něchtěl nikdo kamarádit, natožpak se s ní dělit. Království vládl král Nerovnoň s chotí Rovnou, princeznou Menší a princem Větším. Všechna čísla je ctila, stejně jako boha Nekonečna. "Hele, Machu, tamhle jde náš domácí úkol!" vykřikla radostně Šebestová. A opravdu, bylo vidět tři za sebou jdoucí přirozená čísla, jejichž součet byl 36. Víte, děti, která čísla to byla?
(řešení: Byla to čísla 11, 12 a 13.)


Zpět na hlavní stránku