Dana Zemanová: Můj milý deníčku...


Přidat k oblíbeným položkám
O aktualizacích chci být informován e-mailem

Ač se to nezdá, lepší je číst odspodu...           Taky není k zahození stránku si uložit a číst off-line...           Texty napsané barevně jsou odkazy, i když nejsou podtržené...          


Poslední aktualizace: 13. února 2004



pá 12.12.2003

  • Ve 4:15 jsme měly vstávat. Nakonec se to týkalo jen Katky, protože my s Terezou jsme celou noc prokecaly ;-). Když jsme ráno vyšly z domu, byl venku lehký sněhový poprašek. Docela mě pobavilo, že kolem nás projel sněžný pluh ;-). Katka se bavila o něco míň, potřebovala totiž přijet včas do Brna, aby převzala Šárku a manžel stihl jít do práce (proto jsme taky jely z Prahy prvním ranním autobusem s odjezdem v nelidských 5:15). Nakonec ale ani na dálnici žádné závěje nebyly, cesta proběhla hladce a za naprostou senzaci považuji, že jsme byly v 8:30 doma s tím, že jsme ten den již jely tramvají, metrem, autobusem i trolejbusem ;-).
  • Přišla mi SMS s maminkovským vtipem pro dobrou náladu:
    - Mami, víš kolik zubní pasty je v tubě?
    - Nevím, zlatíčko.
    - Já to vím, od gauče po televizor! ;-)
    Diskrétně jsem ho řekla Pavlovi a dávala si záležet, aby kluci náhodou cokoliv nezaslechli ;-).

    čt 11.12.2003

  • Zpívala jsem do mikrofonu ve vyprodané Lucerně! Ale pěkně od začátku: Shodly jsme se s Katkou, že kvůli zajištění hlídání dětí bychom potřebovaly z Brna odjet co nejpozději, zároveň bychom ale do Prahy rády přijely co nejdřív ;-), abychom se tam před koncertem mohly podívat po obchodech. Nakonec jsme si naplánovaly odchod z domu ve 13 hodin. V 11 volala Katka, že nikam nejede! Že má od rána průjem. Chtěla místo sebe ještě poslat Janu, ale nemohly jsme se jí dovolat. Neuvěřitelná náhoda - později jsme se dozvěděly, že právě ode dneška mají zrušený telefon...
  • Musím přiznat, že mě v uplynulých dnech napadalo ledacos, od toho, že autobus uvízne na dálnici, až po to, že Tereze onemocní děti nějakou šílenou infekční chorobou, takže u ní nebudeme moci přespat. Tohle jsem ovšem nečekala. Nezbývalo mi, než Katku lámat, ať se nadopuje nějakými prášky a jede. Vypadalo to ale beznadějně. Zachránilo mě, že se na koncert taky těšila, a tak to nakonec riskla, když jsem jí slíbila, že oželím obchody a celé odpoledne s ní prosedím u McDonalda, aby měla WC po ruce. Naštěstí to nebylo potřeba, takže jsme prošmejdily co nejvíc hračkářství. Katka ale, chudák, byla pro jistotu celý den hladem, jen o vodě.
  • Zlatý hřeb celého dne, jediný (zato však skutečně jedinečný, jak hlásal reklamní slogan) společný koncert dvojice Kotvald - Hložek pod názvem "Holky z naší školky - 20 let", se konal u příležitosti výročí vzniku největšího hitu české pop music a rozhodně stál za to. "Kluci" oprášili staré hity, Standa navíc i figuru a křepčili jako zamlada. Čas se vrátil o 20 let zpátky, čemuž napomáhalo i promítání archivních záběrů. Krom toho koncert doplňovala Laterna Magika a nějaké ty ohňostroje. Několik písniček dokonce nově nazpívali v moderním aranžmá (samozřejmě i "Holky") a vydali na novém CD, které má geniální design původní SP desky s tímto šlágrem. Škoda, že sešlo z původně plánované nové společné písničky.
  • Měly jsme docela dobrá místa uprostřed 6. řady, díky včasnému nákupu snad nejlepší, které byly volně v prodeji. Katka seděla u uličky a já jsem po chvíli odešla fotit přímo pod pódium. U svého místa jsem nechala batoh a předpokládala, že mi ho Katka ohlídá. Teprve když Petr během jedné z písniček seběhl do hlediště a začal tancovat na její židli, zjistila jsem, že šla taky fotit dopředu ;-). Kdyby mi batoh býval někdo hvízdl, přišla bych nejen o peníze a doklady, ale taky o mobil s veškerými kontakty na Terezu, tedy náš dnešní nocleh! Naštěstí se tak nestalo.
  • Skvěle jsem si zazpívala a zavzpomínala a došlo i na to, co jsem avízovala v úvodu - při písničce Dajána dával Standa posluchačům mikrofon a vybral si i mě. Takže jsem zpívala před vyprodanou Lucernou, a to se jen tak někomu nepodaří! Byly to přesně 2 slova ;-).
  • Po koncertě jsme se nakonec přeci jen vydaly městskou hromadnou dopravou. Dvoje přesedání jsme nahradily tím, že jsme odvážně přešly noční Václavské náměstí (mezi desítkami naháněčů do nočních podniků - naštěstí naháněli jen chlapy) a Muzeum obešly místem dle zasvěcených jak stvořeným pro vraždičku. Pak už bylo všechno v pohodě, s jízdními řády a mapami z internetu jsme Terezu bez problému našly. Děti měli u babičky, takže jsme si mohli nerušeně připít na shledání (Katka dopila svůj dnešní příděl vody ;-) a trochu splknout...

    st 10.12.2003

  • Zítra mě čeká velká akce, jedu s Katkou do Prahy na koncert Kotvalda s Hložkem. Po koncertě přespíme u kamarádky Terezy, a tak jsem dnes na internetu studovala plán Prahy a tamní hromadnou dopravu. Zjistila jsem, že je to sice od Lucerny asi 4 zastávky tramvají, problém ale je, že v době, kdy koncert skončí, už denní linka nejezdí a noční ještě ne. A v pátek brzo ráno, kdy plánujeme odjezd, přesně naopak ;-). Po celoodpolední dřině jsem vytiskla nějaká komplikovaná spojení se dvěma přestupy. Vzápětí mi Tereza napsala, že pro nás přijedou autem ;-).

    út 9.12.2003

  • V Pastelce jsme dnes naglazovali keramické výtvory z minulého týdne, které nám tu mezitím vypálili. Do větších prohlubní jsme dali skleněné střepy, které se při dalším vypálení roztaví a důlky budou zality sklem. Upadené kuličky ze zvonečů se mi ještě podařily glazurou přilepit, s ohnutým komínem od mašinky bohužel už nic nenadělám. A sebekriticky musím uznat, že bez glazury to všechno vypadalo mnohem líp.

    po 8.12.2003

  • Od Žabáka přišla oficiální pozvánka na letošního Silvestra do Hostimi. Jsme prý srdečně zváni i se svými drahými polovičkami a menšími zlomky. Zlomky? Nevím, co tím myslel. My se chystáme přijet v počtu 38: já s Pavlem, Radeček za 18 a Martínek bez dvou za 20 :-)

    ne 7.12.2003

  • Radeček prosténal další noc, už se slušnou horečkou. Ráno se však probudil jako by nic. Během dne jsem ale objevila, že mu z "včerejšího" ucha cosi vyteklo, a tak abychom něco nezanedbali, nakonec jsme jeli do Dětské nemocnice na ušní. Tam doktorka potvrdila, že v levém oušku mu bubínek praskl, máme ho vyplachovat borovou vodou, do pravého mu dala na 24 hodin proužek gázy s líhem, který snad zánět vyléčí. Krom toho mu objevila čepy na mandlích, ale prý to snad není angína, ale něco chronického. V úterý máme jít na kontrolu a uvidí se...
  • Na můj recept se v lékárně dívali celkem pobaveně, Rhinopront prý už 3 týdny není k sehnání, tak nechápou, proč to paní doktorka předepisuje... Samozřejmě nemají ani žádné alternativní léky.

    so 6.12.2003

  • Celou noc Radeček prosténal, měl teplotu a stěžoval si, že ho bolí levé ucho. Ráno si pochvaloval, že si na bolavé ouško lehl a ono bolet přestalo. Přes den byl v pohodě, bez teploty, akorát odpoledne nechtěl spát a začal zase s ouškem. Nečekaně s pravým...

    pá 5.12.2003

  • Letos se s Mikuláši opravdu roztrhl pytel. Ráno přišel k Radečkovi do školky, pak za Martínkem do zpívání, odpoledne měl být v Delvitě, v Domečku, a nakonec přišel i k nám domů. Vlastně do zpívání to Mikuláš nestihl osobně, zato tam přišli dva čerti a anděl. Když jsem se pak ptala Martínka, jestli ti čerti měli rohy, rozesmál mě: "Jo, měli. A ta motýlková neměla." (rozuměj anděl ;-). Ve školce prý zase byl jen Mikuláš, čert byl za dveřmi a paní učitelka Lucka mu říkala, ať jde pryč, že tady jsou samé hodné děti.
  • Ve zpívání byly děti z čertů zaražené, ale Martínek se jako první nechal vyhecovat a s vidinou kokinek jim šel odvážně zazpívat Okoř. Zpíval sotva slyšitelně, stejně jako potom ostatní. Odpoledne s Radečkem zazpívali "Znáte Bořka, všechno spraví". Bramboru, kterou každý dostal od čerta, si v pokojíčku pyšně vystavili, a zbytek dne už strávili jen pojídáním sladkostí z nadílky.
  • čt 4.12.2003

  • Pavel jel dnes odpoledne do Chomutova a zůstává tam do zítřka, což byla vhodná příležitost, aby zajel do Německa koupit klukům na Vánoce nějaké mašinky z Mašinky Tomáše (Thomas the Tank Engine). U nás totiž tento seriál v televizi nedávají, jsou přeloženy jen 2 knížky, a tak se sem mašinky ani nedovážejí. Kluci to ovšem "žerou", Radeček už vloni v létě znal knížky zpaměti a dnes je předčítá Martínkovi. V posledních týdnech jsem strávila spoustu času vyhledáváním mašinek na internetu, korespondencí s americkým výrobcem a německými prodejci, až se mi konečně podařilo získat adresu obchodu v Chemnitzu, kde by mašinky měli mít. Včera večer nastal trošku problém, když Pavel zjistil, že Chemnitz není tak blízko u Chomutova, jak si představoval. Taky když jsem mu upřesňovala, co má koupit, tak se mu 55 euro za 5 mašinek zdálo trochu moc. Takže jsem se bála, že nakonec přiveze 2 mašinky, jesli vůbec... Ale ještě večer volal, že koupil Tomáše dokonce na baterky, pak jakousi výhodnou sadu včetně kolejí, nějaké další mašinky a nechal tam přes 100 euro ;-). Když už prý jel tak daleko...
    PS: Původně jsem o koupi mašinek chtěla požádat spolužačku Janu, která momentálně pracuje v Německu. Byla však nemocná a ozvala se až když už se tam chystal Pavel. Ptala se, jestli chceme mašinky raději ty barevné s očičkama, nebo ty serióznější, co vypadají jako normální vlak! Pchá, to teda vidí dost jednoduše! Samozřejmě by dostala přesná jména mašinek, které má koupit - Tomáš je modrý a má číslo 1, Percy zelený s číslem 6, Gordon modrý s vagónkem a číslem 4, James červený číslo 5... Jasně že barevné s očičkama! ;-)

    st 3.12.2003

  • Radeček má čím dál větší rýmu, a tak jsem se rozhodla ho 2 dny nechat ze školky doma. Nebylo to tak doslova, protože dnes ráno měli ve školce vánoční focení, a tak jsme tam šli, a to dokonce i s Martínkem. Pan fotograf v jednom kuse péroval všechny učitelky i přítomné maminky, že mu chodí přes kábly, stojí ve světle, špatně usadily děti, nenarovnaly jim límeček či si dokonce dovolily na ně promluvit. A dokud dítě nezaujalo polohu přesně podle jeho představ, častoval je poznámkami typu "Teď tam sedí jak Špidla v parlamentu" ;-).
  • Martínka jsem pak ze školky nemohla vůbec dostat, hrál si se všemi hračkami a podařilo se mi to až poté, co s ostudou rozbil velký semafor, který prý jeden z tatínků právě opravil. V tomto chladném a větrném počasí bylo myslím lepší, když s námi pak Radeček místo hodinového pobytu na školní zahradě zašel do Domečku na loutkové divadlo, tentokrát s pásmem vánočních koled a říkadel.

    út 2.12.2003

  • Dopoledne jsem s Martínkem zašla do Pastelky, kde se zrovna dělala moje ne příliš oblíbená keramika. Nejdřív jsem byla zklamaná, ale pak jsem se vrhla do výroby kapříků, zvonečků a nakonec narychlo ještě fotorámečků v podobě mašinky a vagónku.
  • V hudební školičce děti zdokonalují hru prvních dvou tónů na flétničku, vyťukávání rytmů a psaní not. Největší potíže všem zřejmě činí kreslení čtvrťové pomlky a její vyťukávání (či spíše nevyťukávání) na slabiku "nic". Takže když se dnes paní učitelka ptala, zda děti doma trénovaly, nejpilnější Martinka hrdě hlásila:
    - Jo, já jsem udělala hezký "nic"!
    A já bych řekla, že všichni ostatní taky doma udělali hezký nic... ;-)

    ne 30.11.2003

  • Dopoledne jsem s klukama navštívila Míšu s Honzou v jejich minibytečku, kde se pomalu zabydlují. Honza se ukázal jako začínající autor svérázných moderních (tedy nerýmujících se ;-) milostných básní! Martínka uchvátila upečená bábovka, Radečka šťávička s brčkem a oba potom točicí křeslo. Když se ovšem do točení vložil Honza, kluci málem oba zkolabovali...
  • so 29.11.2003

  • Ráno jsme dětský pokojíček drobátko přestavěli. Postel nakonec z blízkosti okna putovala k protilehlé stěně, což vyžadovalo přestavění žebříku na druhou stranu. A na místo včerejšího Martínkova uměleckého díla na zdi putovala bílá tabule. Jen doufám, že své další výtvarné projevy bude směřovat už je na ni - k pokrytí celého pokoje máme málo tabulí ;-).
  • Když jsem novou tabuli (pod níž seděl plyšový medvěd) chtěla zvěčnit, Martínek se ptal:
    - Co to fotíš?
    - Medvěda.
    - Ale on neumí řeknout "sýr"!
  • S Katkou a Janou jsem navštívila muzikál na ledě Romeo a Julie, který zavítal do vyprodané haly Rondo. Hala je velká, jak již název napovídá kruhová, a po jejím obvodu je několik vstupů do různých sektorů, podle vstupenek. Než Jana přišla, obešla jsem celou halu asi čtyřikrát. Až příště půjdu s někým, kdo nemá mobil, určitě si dám sraz zase "před Rondem"...
  • Vstupenky byly asi nejdražší, jaké jsem si kdy v životě koupila - 490 Kč. Měli i o stovku levnější, ale ty byly na stání a daleko. Celkem mě naštvalo, když jsme pak vstupovali stejným vchodem a každý si šel, kam chtěl... Mohla jsem si tedy místo dražší vstupenky koupit raději program - ten stál totiž taky neuvěřitelných 110 Kč! Ještě že jsem si ho včera vytiskla z internetu :-). A ještě jedno překvapení musím zmínit - taky přestávka byla rekordně dlouhá, a to 30 minut! Docela mě pobavilo, když byla uvedena s tím, že během ní máme někde možnost shlédnout ukázky líčení, neboť sponzorem turné byl Dermacol. Ano, přesně proto jsem na muzikál šla ;-). Nakonec ovšem pauza byla tak akorát na vystátí fronty na párek v rohlíku.
  • Představení ale určitě stálo za to. Na žádném (novodobém) muzikálu jsem ještě nebyla, takže jsem sice čekala něco velikého a bombastického, ale nedovedla jsem si to vůbec představit. Předčilo to všechna očekávání! Úžasné nápady, překvapení, promyšlené náznaky, různé detaily, geniální změny kulis, krásné písničky s texty Jarka Nohavici.... Hlavní role nazpívali Lucie Bílá a Bohuš Matuš, jednu z vedlejších si zazpíval a dokonce i zahrál Petr Kotvald. K tomu krasobruslařské špičky včetně mistrů světa - dua Kovaříková - Novotný v hlavních rolích - prostě nádhera!!! Už se nedivím, že i při těch cenách bylo všechno vyprodáno.

    pá 28.11.2003

  • Hned když jsem v neděli poprvé uviděla patrové postele v blízkosti okna, živě jsem si dokázala představit, jak kluci nahoře blbnou a proskočí oknem celých 7 pater dolů. Neměla jsem z toho dobrý pocit a napadlo mě zabránit nejhoršímu alespoň nějakou nenápadnou bezpečnostní fólií v okně. Během jednoho odpoledne na internetu se ze mě stal odborník přes bezpečnostní fólie, babička pár firem obvolala a šlo to rychle: Dnes nám je už pán přijel nalepit. Martínka jsem po obědě dala spát do jiného pokoje a než se vzbudil, bylo hotovo. Teď už jen ochranné fólie ochránit před dětskými hrami a poškrábáním...
  • Večer přišli na dlouho plánovanou návštěvu Pacákovi s Lucinkou. Ta má rok a půl a ještě jsme ji neviděli. Přinesli mi skvělý hlavolam Cube21 - inovovanou Rubikovu kostku (ta je však oproti Cube21 patrně jen slabým odvarem). Abych to měla jednodušší, dostala jsem kostku jen dvojbarvnou, ale už po několika otočeních bylo jasné, že to bohatě stačí. Kostka má totiž některé kostičky mini-trojúhelníčkové, z těch se pak tvoří jakési obloučky či výběžky, takže kostka záhy nenávratně pozbyla svůj původní tvar. Dalším zádrhelem je, že některé dílky jsou naopak příliš velké, jako by je snad ve výrobě zapomněli rozřezat... Ty pak brání už jakémukoliv pohybu. Takže poslední záchranou budou nejspíš návody na internetu ;-).
  • Nová žlutá barva v dětském pokoji pokoj tak rozjasnila, že tam všichni neustále chodíme zhasínat ;-). Martínek to ovšem neocenil a večer jsme na zdi objevili černou čáranici. Ihned se ukázalo, že nátěr bohužel není až tak omyvatelný, jak jsme si představovali :-(. Když jsem se podivovala, čím to mohl Martínek nakreslit, hoši mi ochotně ukazovali nápravu z rozbitého autíčka se dvěma pneumatikami. To by mě vskutku nenapadlo...

    čt 27.11.2003

  • Radeček měl ve školce opět narozeninový den. Podle tohoto deníčku listopadoví oslavenci dostali od Radečka aktimeláky už před rokem, což tedy znamenalo problém, neboli vymyslet nové dárečky. Naštěstí tentokrát slavil narozeniny jen jeden chlapeček, a tak se to vyřešilo nakresleným obrázkem s vlastnoručně napsaným přáníčkem.
  • A přišel mi mailík od samotného Mikuláše:
    Vážení,

    oznamuji Vám, že vzhledem k meziročnímu nárůstu cen uhlí a brambor jsem se s účinností od 5.12.2003 rozhodl, že těm, kteří zlobili, budu namísto shora uvedených komodit dávat ROVNOU PŘES DRŽKU.

    Váš Mikuláš

    st 26.11.2003

  • Ráno jsem z pokoje, kde kluci snídali, zaslechla Radečka:
    - Vážení diváci! Představuje se vám cirkus Alex!
    Měla jsem radost, jak si to ten kluk pěkně pamatuje. Než jsem zaselchla pokračování:
    - A za chvíli uvidíte... žonglování se třemi rohlíky!

    ne 23.11.2003

  • Přesvědčila jsem se, že připojit digitální fotoaparát k počítači nemusí být vždycky taková sranda, jak jsem si dosud myslela. Celé dopoledne jsem se snažila, ale ze svého foťáku jsem do Janina počítače fotky nedostala. Ve starších Windows prostě příslušný driver nebyl a nestačilo ani CD od jiného digiťáku. Po půldenní dřině a s vypětím všech sil se mi tak tak podařilo připojit jejich foťák, ke kterému jsem měla originál CD se vším všudy...
  • Váhali jsme, jestli ještě odpoledne stihneme procházku, než pro nás Pavel přijede. Radeček se ale moc těšil, že půjdeme na nádraží, a tak jsme to riskli. Měli jsme štěstí, zanedlouho se na nádraží prostřídaly asi 4 vlaky, což Radečka plně uspokojilo. Když jsme se vrátili, Pavel tam na nás překvapivě ještě nečekal. Naopak, čekali jsme my na něj. A to půl hodiny, hodinu, a když už byl skoro čas, kdy jsme měli všichni společně vyzvedávat u našich Marťase, volal Pavel, že pomalu bude vyjíždět z Brna! Přijel pro nás až po Večerníčku a čekala nás ještě 100kilometrová cesta zpátky. Radeček s Martínkem se pak vítali, jako by se neviděli léta (a pak ještě dobrých 5 minut jeden druhému neublížili ;-).
  • Největší překvapení čekalo doma - zbrusu nový dětský pokojíček. Je až neuvěřitelné, jak to všechno Pavel s jedním kolegou a babičkou zvládli. Kluci byli fascinovaní a ještě dlouho do noci si všechno prohlíželi a zkoušeli: koberec, stolky, skluzavku, ale hlavně patrové postele. Martínek okamžitě zavedl terminologii, že on "spí podchodem a Radeček spí nadchodem" ;-), a ještě než usnuli, Radeček, který dosud spával v ložnici s Pavlem, si přeci jen vzpomněl: "A kde tady budeš spát ty, tati?!?"

    so 22.11.2003

  • Jana s Petrem a Terezkou nás vzali do ZOO na Svatém Kopečku. Radeček zakoupenými granulemi odvážně krmil všechna zvířata a zdárně sekundoval Terezce v jejich pojmenovávání. Zatímco ale Terezka všechna zvířátka rozezná, Radeček jen četl cedulky ;-).
  • Cestou zpátky jsme se zastavili na oběd v proslulém hostinci U Havlů v Dolanech. Radeček spráskal svíčkovou se dvěma knedlíky a sotva dojedl, ptal se, co bude k obědu. To, že právě poobědval, tvrdošíjně odmítal, protože neměl polévku! ;-)
  • Večer jel švagr na sraz třídy do Uničova. Moje přítomnost se celkem hodila, protože jsem mu odtud přivezla auto a on se v noci mohl vrátit taxíkem. Pro mě to ovšem byla tak trochu stezka odvahy, jako ostatně každá jízda, zvlášť v neznámém terénu. Sama v cizím téměř novém autě jsem se necítila nejlíp a ani Jana by mi ho nejspíš nesvěřila, ale švagrovo pohodlí zvítězilo. Naštěstí měl pravdu, bylo to skutečně ze sousední vesnice, žádná odbočka, žádná křižovatka, a když jsem se držela středové dělicí čáry, nemohla jsem zabloudit :-). A protože jsem v Brně zapomněla peněženku se všemi doklady, zbývalo už jen nepřiplést se do cesty žádné silniční kontrole v rámci momentálně populárních akcí Kryštof. Což se mi povedlo.

    pá 21.11.2003

  • S Martínkem šel do zpívání dědeček. Vzhledem ke svému věku sklidil obrovský obdiv ostatních maminek i paní učitelky.
  • Já jsem si zatím s Radečkem lebedila u Jany. Dopoledne si Radeček s Terezkou hráli na počítači, odpoledne jsme se dokonce vypravili i ven ;-). Do obchodu a podívat se na labutě. Den zakončilo společné koupání dětí, ze kterého byl Radeček - tady už tradičně - nadšen. Pěna do koupele je mu totiž vzácná (doma používáme tak maximálně olejíček proti ekzémům ;-) a teta rozhodně nešetřila!
  • čt 20.11.2003

  • Podruhé jsem vzala Martínka na Lesnou do Klokánka, tentokrát jsme se tam sešli s Danielou a její Barborkou, s nimiž se chystáme v lednu na hory. Na programu byla výroba svíček, a to odléváním vosku do písku, ořechových skořápek, formiček, papíru... a vůbec všeho možného. Výrobní tajemství svíčky na obrázku za pomoci poskládaného papíru, stojánek z trychtýře a zavařovačky i zajištění knotu špejlí poodhaluje fotka, která se objeví po najetí myší.
  • Večer jsme odjeli k Janě na Červenku, kde s Radečkem zůstávám do neděle. Pavel s Marťasem se vrátil do Brna a čeká ho perný víkend. Přesunout ložnici do menšího pokoje, původní pokoj vyklidit, nechat vymalovat, položit koberec, koupit a smontovat patrové postele, odvézt zbylý nábytek, trochu to celé zabydlet a při tom všem ještě koordinovat Martínkovo hlídání babičkami.

    út 18.11.2003

  • Dopoledne jsem s Martínkem jela do města předplatit internet. Pokud totiž zaplatíme na půl roku dopředu, dostaneme za původní cenu dvojnásobnou rychlost. Nešlo odolat ;-). Trochu mě jen naštvalo, že ještě téhož odpoledne jsem se v diskusi na stránkách našeho providera dočetla, že jen o stovku dráž lze nyní na celý rok předplatit čtyřnásobnou rychlost (navíc s letošní sazbou DPH). Budeme tam tedy muset ještě jednou...
  • Nevýhodou Radečkovy flétničky je, že už to nemáme u nás na sídlišti, jak bývalo zpívání, ale na základní škole v Líšni. Radečkovi ovšem cestování nevadí, naopak. Pořád dokolečka studuje jízdní řády a v autobuse je pak vždycky celé 2 zastávky jako u vytržení ;-). Autobus si dnes dokonce prosazoval i na zpáteční cestu, když měl na vybranou, jestli se svezeme autem s Honzíkem, nebo s Vojtíškem. Neprosadil, tentokrát vyhrál Honzík.
  • Mezitím dědeček doma hlídal Martínka. Když jsem odcházela, Marťas spal. Když jsme v 6 večer přišli, Marťas spal pořád. Teda, náš příchod ho probudil... Dědeček byl rád, že měl hlídání tak jednoduché.

    po 17.11.2003

  • Další státní svátek. Odpoledne jsme jeli do IKEA, že už tam koupíme patrové postele. Pro jistotu, aby nám je do pátku taky nevyprodali. Dokonce jsme si půjčili střešní nosič na auto... Ale nepoužili :-(. Postele totiž byly ve dvou obrovských balících o 54 kilech, a to bychom asi společně s dětmi nedopravili ani před prodejnu na parkoviště.

    ne 16.11.2003

  • Vypravili jsme se na výlet s paní Nováčkovou, s Terezkou a dvojčaty Kačenkou a Verunkou. Tatínkové nás ráno odvezli k Velké Klajdovce a odtud jsme šli do Bílovic. Krásná procházka! Cesta vedla lesem, mírně z kopečka, a taky počasí nám celkem vyšlo (včera lilo ;-). Martínek sice chvilkama zkoušel stávkovat, ale stejně mu nezbývalo, než statečně šlapat dál. Asi bych si tam s ním bez kočárku netroufla, kdybych tušila, kam vlastně půjdeme a že to budou 4 kilometry!
  • S pěti dětmi jsme tvořili celkem slušný průvod. Posvačili jsme na obrovském pařezu (klukům samozřejmě chutnalo nejvíc to, co měly na svačinu holky) a zdařilou akci jsme zakončili obědem v bílovické hospůdce, kde jsme bez problémů obsadili obrovský kulatý stůl uprostřed místnosti ;-). Zpátky nás zase odvezli tatínci. Procházka na čerstvém vzduchu vykonala své, a tak Radeček vytuhl ještě cestou v autě, my ostatní doma. A všichni 4 jsme se probudili až za tmy.
  • pá 14.11.2003

  • Radeček byl "už" 2. den ve školce. Ptala jsem se na Sportík a dozvěděla se, že když už zameškal 6 hodin z 10, tak to máme nechat až na příští rok. Takže jsem sice Radečka ve školce kdysi přihlásila do všech možných kroužků, ale není z toho _vůbec_ nic: do flétničky ho paní učitelka nevybrala (nebo spíš tam nebyl, když se vybíralo), tanečky nestíháme kvůli Yamaze a Sportík padl dneska...

    čt 13.11.2003

  • Radeček už 2 dny nezakašlal, tak jsem ho na dnešek přihlásila do školky. Okamžitě prokašlal celý večer ;-). Ale do školky přeci jen začal chodit. Jeho případný kašel nejspíš vadit nebude - kašlou tam všichni, a to ještě podstatně hůř...

    st 12.11.2003

  • Doma se ke kreslení jen tak nedostanu, takže mi přišlo vhod, že slupovací obrázky na okno byly dnes opět na programu Klubu maminek. Byla to jedinečná šance, jak doplnit loňské postavičky Tinky Winkyho a Po. Vyzbrojila jsem se tedy příslušnými předlohami Dipsyho a Laa-Laa, a tak máme Teletubbies na balkónových dveřích už v kompletní sestavě.
  • út 11.11.2003

  • V Yamaze došlo k velkému vývojovému skoku a kromě kreslení půlové noty se dnes děti po dvou měsících konečně dopracovaly k hraní druhého tónu na flétničku! ;-)
  • Martínek dostal k svátku pěnové puzzle s vysekanými písmeny a čísly. V první fázi je s Radečkem bleskurychle rozházeli po celém pokoji, takže to vypadalo, že jim necháme pár čtverečků a zbytek schováme. Zdá se ale, že se pak umoudřili a začali je pěkně sestavovat.
  • po 10.11.2003

  • Včera se zdálo, že když jsme sehnali koberec, zbudování dětského pokojíčku už nic nestojí v cestě. Prostě odjedu s Radečkem k sestře, Pavel si vezme v pátek dovolenou a přes víkend a pondělní státní svátek to snad zvládne. Dnes volala Jana. Terezka má průjem a horečku, takže tam jet nemůžeme :-(. Roli koberce budeme překračovat minimálně o týden dýl...

    ne 9.11.2003

  • Po nedávném zjištění, že koberce se silnicí se vyrábějí jen v šířce 2 nebo 4 metry (přičemž šířku 2 mívají zřídka), jsme se tedy rozhodli pro čtyřmetrový. Sice budeme mít zbytečně metr a půl navíc, ale s pokojíčkem 2,5 x 4,5 metrů jsme nic lepšího nevymysleli. S pocitem donucení ke špatné koupi jsme tedy jeli koberec koupit - ale ke všemu nám ho ještě mezitím vyprodali! Byli jsme asi hodně zdrceni (pokojíček má vzniknout už příští víkend), takže nám prodavačka poradila nedalekou nově otevřenou prodejnu. Žádné štěstí jsme tam nečekali, ale překvapení nebralo konce: Nejen že měli koberec ve dvou různých vzorech, ale díky zaváděcím cenám byl podstatně levnější a nakonec jsme ho našli i v optimální šířce 3 metry! Prostě kauf. Večer jsme ho měli doma (a můžeme ho srulovaný překračovat v obýváku ;-).

    so 8.11.2003

  • Na celých 14 dní do Brna přijel cirkus Alex. Nebylo to sice tak blízko a v cirkuse jsme byli ani ne před měsícem, ale zase tam měli být sloni. A navíc jsme dostali volnou vstupenku tohoto znění: "VSTUPENKA ZDARMA - Platná pouze v doprovodu 1 platící osoby. Děti do 15 let zdarma. (1 vstupenka placená = 1 vstupenka zdarma). Platí jen do křesel!". Dá se to snad chápat jinak, než že děti půjdou zdarma, jeden dospělý platí a druhý jde na tuto vstupenku? Původně jsem myslela, že půjdeme s tátou, ale ten měl hodně práce, tak jsem se domluvila s další maminkou s dětmi. A jak to dopadlo? Vstupenka je prý pro dítě v doprovodu platícího dospělého! (?) Měli jsme ale štěstí, na dvě vstupenky nás tam pustili i s pěti dětmi, což nakonec taky není špatné ;-). Čekalo nás už jen jedno nemilé překvapení - chyběli sloni - největší lákadlo cirkusu! Prý snad někde něco natáčejí... Reklama se mi tedy zdála poněkud klamavá, ale naštěstí alespoň cirkus stál na tom místě, které bylo na lístku uvedeno ;-).
  • Jinak byl ale cirkus pěkný, děti spokojené, a to je hlavní. Co na tom, že jsem o přestávce strávila čtvrt hodiny ve frontě na párky v rohlíku a zmeškala začátek druhé půlky, protože slečna byla holt zručnější akrobatka než prodavačka a líp jí šlo žonglování na žebříku... ;-) Někteří na tom byli i hůř - čekali stejně dlouho a hned za mnou se dověděli, že párky došly! ;-)))
  • Koupila jsem klukům svítící rohy, které potom Martínek využil na Mikuláše k zastrašení čerta ;-).

    pá 7.11.2003

  • Odpoledne nás navštívila Yvonna. Kluci ji uvítali záludnou otázkou, jakým trolejbusem přijela ;-). Okamžitě si je získala, protože si vzpomněla nejen jaké měl číslo, ale dokonce i na to, že byl kloubový!

    čt 6.11.2003

  • Že Martínek odpoledne místo spaní třeba i 2 hodiny něco vykládá Tinkymu, vysvleče ze sebe co se dá, peřinky hodí na zem a po celém pokoji rozhází vše, co najde, to je teď bohužel na denním pořádku. Ale aspoň večer usínal předpisově. O to větší bylo moje překvapení, když jsem dnes hodně po půlnoci zjistila, že se v pokojíčku svítí. Martínkův polštářek na zemi, moje peřiny a několik dalších dek naopak v postýlce a na tom polonahý, čelem ke světlu, spokojeně dřímal Martínek ;-).
  • st 5.11.2003

  • Ačkoliv do školky Radeček stále ještě nechodí, odpolední posvícení jsme si ujít nenechali. Na školní zahradě, ozdobené svíčkami, lampióny a svítícími dýněmi, si nejdříve děti společně s rodiči trochu zazpívaly a zatancovaly, poté jsme se občerstvili přinesenými posvícenskými buchtami a koláčky a vyrazili na krátký lampiónový průvod.
  • Lampióny v dnešní době nejsou žádná sranda. Měla jsem štěstí, že některé pečlivější maminky je v místním papírnictví sháněly už s předstihem, takže majitelka po projeveném zájmu nějaké nakoupila. Zdály se mi příliš velké, nejen kvůli ceně (i když, 2x50 Kč za lampióny bez svíček a bez tyčky...), ale hlavně v poměru k velikosti dětí. Jenže nebyl čas na hrdinství (tedy na ježdění do města a shánění jiného). Nakonec byl ale veliký lampión výhodou - v pohodě přežil vítr i všechny Radečkovy výstřelky a svíčka v něm ani nezhasínala, ani ho celý nepodpálila. Martínkův lampión byl většinu času zavěšen na kočárku, což nebylo dobré zejména při následující volné zábavě na zahradě školky, protože jsem ve tmě Martínka neměla podle čeho hledat :-).

    út 4.11.2003

  • Na návštěvu k nám přijela spolužačka ze základky Daniela s dcerkou Bárou. Barborka byla z našich tornád mírně řečeno překvapena, ale snášela je statečně. Dokonce jsme se domluvily, že bychom v lednu mohli společně na hory.

    ne 2.11.2003

  • Nechat Martínka odpoledne vyspat a vyrazit na hřbitov až v podvečer se nám zdálo jako docela dobrý nápad. Na hřbitově bude plno světýlek, a to by se klukům mohlo líbit. Ano, líbilo, zřejmě se tím v dušičkovém návalu zjednodušilo i parkování. Jen mě nenapadlo, že potmě se na tak velkém hřbitově hroby zkrátka špatně hledají, zvlášť mezi řadami navlas stejných, když nápisy na nich prostě nejsou vidět... Jeden hrob jsme našli, druhý bohužel ne :-(. Dědečku, babičko - je mi líto. Ale byli jsme blízko...

    pá 31.10.2003

  • Na návštěvu nás pozvala známá se třemi dětmi. Hlavním cílem bylo, abych jí pomohla s webovými stránkami, což se docela podařilo. Nevím sice, co děti dělaly, ale jisté je, že prvňačka Terezka skvěle zvládla jak tříleté sestřičky - dvojčata, tak i naše dvě tornáda, takže jsem o nich celé odpoledne nevěděla!

    čt 30.10.2003

  • Do schránky nám přišel leták sekty scientologů s citátem Alberta Einsteina: "Využíváme pouze 10% našich duševních schopností". Když Martínek zahlédl Einsteinovu fotku, poznal ho: "Mami, to byl jako ten šašek v tom cirkusu!" ;-).
  • Radeček: "Víte, proč se to jmenuje silnice? - Protože po ní občas jezdí silniční válce!"

    st 29.10.2003

  • Na programu Klubu maminek byly dnes břišní tance. Dnes je to velmi módní záležitost, mě však nějak neláká, přišla jsem si sem odpočinout od dětí. Takže jsem si dala kafíčko a podívala se jen na ukázky (a na maminky, které se připojily ;-).
  • út 28.10.2003

  • Díky Radečkovu trhání mandle jsme babičce přijeli přát k svátku s velikým zpožděním. Takže když dnes kluci s kyticí a dárečkem téměř sborově odvykládali naučené "Všechno nejlepší k svátku", babička se podivila: "K státnímu?" ;-)

    po 27.10.2003

  • Přesvědčovala jsem Radečka, aby si do školky oblékl tričko, které jsem mu nachystala, místo příliš teplého, které si vybral sám. Zoufale seděl na křesle a "slátal" následující postesk:
    - Kdybys mě nechala dovolit to triko, tak bych klidně nebrečel!
  • S Martínkem jsem dopoledne navštívila tetičku Jiřinu, abych jí naladila televizi. Naše kabelovka totiž začala třetinu programů vysílat na jiných frekvencích. Při té příležitosti z nabídky zmizel program Sat1, jiné však místo něj přibyly: např. francouzský módní kanál FASHION TV či jakési vysílání v ruštině... :-(

    ne 26.10.2003

  • Termín plánovaného zbudování dětského pokojíčku se blíží, a tak jsme se dnes trochu porozhlédli po kobercích s nakreslenou silnicí. Dozvěděli jsme se, že se dělají v šířkách 2 nebo 4 metry. Na pokojíček cca 2,5 x 4,5 m bychom těžko hledali horší ;-).
  • - Radečku, prosím tě, nesahej mně do talíře! Víš, že to nemám rád. Řekni, já ti dám.
    - Já ti dám!
    - Aha... ne... Řekni: "Táto, prosím tě, dej mně kousek masíčka" a já ti dám. :-)

    so 25.10.2003

  • Abychom to neměli tak jednoduché, Radeček si v noci stěžoval na ouško, ale nakonec jsme to riskli a zůstali u včerejší volby - 2,5 hodinového filmu Želary. Žabák s Petrou kluky zvládli naprosto bez problému, jako vždycky, nejhorší to prý bylo ještě než jsme odešli. Dokonce si společně troufli ven, kluci je přesvědčili k "procházce" trolejbusem na konečnou, kde je skvělý výhled na spoustu aut, čekající trolejbusy i projíždějící tramvaje. Poté se ještě naobědvali, to už jim přijel na pomoc i Medvěd, a než jsme se vrátili, Radeček už dokonce spal (originálně na zemi, v uličce mezi postelí a zdí, ale jinak to prý nešlo ;-) a Martínka se právě Žabák snažil uspat. Došlo k tomu, z čeho jsme měli trochu obavy, že z hrací párty nic nebude, protože Martínek - stejně jako celý týden - spát odmítal. Nakonec ale zakročila autorita strejdy Medvěda a my stihli Siedlery dokonce 3x za sebou! Vždycky se mi podařilo hodit kostkami nejvíc, takže jsem pokaždé začínala, tím ovšem moje prvenství skončilo. Medvěd, coby nedávný účastník kvalifikace na Mistrovství republiky, nás naučil turnajová pravidla a vzápětí suverénně vyhrál. Druhou partii vyhrál Pavel, třetí Petra a nakonec ještě Žabák Scrabble. To byla snad nejhorší hra, jakou jsem kdy zažila, nenapadala mě vůbec žádná slova a nevím, jestli to víc přičítat popitému vínku, nebo vylosovaným písmenům... Ačkoliv všichni počkali, až večer uložíme děti, na žádnou další hru si už nikdo netroufal, a tak jsem už šanci na odvetu nedostala.
  • Zato jsem stihla na internetu absolvovat paměť test národa 2003, který současně vysílala TV Nova. I když jsem dosáhla výsledku "výrazný nadprůměr", oproti pokusnému testu, který jsem si zkoušela před 14 dny, jsem zodpověděla ze 70 otázek o 5 míň, což znamenalo snížení "paměťového kvocientu" o celých 13 bodů a opuštění kategorie "velmi výrazný nadprůměr". A to jsem si tentokrát místo ztlumených bedýnek zprovoznila sluchátka, takže jsem navíc měla nerušený poslech při poznávání zvuků a dokonce i rozuměla, co se říká v ukázkách z filmů ;-). A pak prý - podle zveřejněných výsledků - že jsou na tom ti, co alkohol pijí příležitostně, s pamětí nejlépe! ;-)))

    pá 24.10.2003

  • Žabáci se na víkend opět nabídli k hlídání dětí, abychom mohli s Pavlem zajít do kina a odpoledne si s nimi něco zahráli. Problém trochu byl, že zrovna nic nedávali..., takže mi Pavel velkoryse dal volnou ruku při výběru filmu ;-). 2,5 hodinový film Želary, který navíc ještě i pozdě začínal, jsem okamžitě vyloučila a celé odpoledne pročítala recenze a vybírala. Nakonec ale Petra prohlásila, že kluky klidně tak dlouho pohlídají, dají jim oběd a myslí si, že je i uloží k spánku, takže mě přesvědčila, že bychom to mohli zkusit. Na pomoc jim přijde i Medvěd, který počátkem týdne hodil do pléna dotaz, jestli se nechystá nějaká akce, když je teď v Brně. Okamžitě sice zareagoval, že si není zcela jist, jestli "zrovna hlídání malých Zemanů je akce, o kterou by stál" ;-), nakonec si to však ujít nenechal.
    PS: Dodatečně uznal, že už sice viděl různé rodiny s dětmi, ale toto se prý musí zažít ;-))).

    čt 23.10.2003

  • Ve ztrácení rukavic se ze mě stává přeborník. Z několika vloni osiřelých kusů jsem minulý týden vybrala dvě nejpodobnější a ty nosila. Včera se mi dopoledne podařilo jednu z nich ztratit, avšak odpoledne najít. Dnes jsem jednu ztratila znovu, ale už nenašla :-(. A aby toho nebylo málo, když jsem večer (v teplejší bundě s jiným párem rukavic) jela na představení Milana Markoviče, sotva jsem doběhla trolejbus a jedna kapsa byla opět prázdná! Na zpáteční cestě jsem rukavici ale zase našla...
  • Akce se konala v Líšni, v Dělňáku, který patrně léta chátral a právě v něm začíná rekonstrukce, což samozřejmě nemohlo uniknout Markovičovým narážkám ("tu je stavba povolená" ;-). Měli jsme tu čest spatřit premiéru zbrusu nového zájezdového programu s písničkami a povídáním s názvem "Dvojdohoda", do kterého si slovenský "talk show man" odvážně pozval dva šoumeny rozdílného věku, pohlaví a národnosti, kteří spolu nikdy nespolupracovali. Hosty byli Jitka Molavcová a Peter Nagy, a tak jsem tam šla samozřejmě s kamarádkou Míšou. Ta s sebou opět vzala přítele Honzu, který zvučným hlasem heavymetalového zpěváka do každého potlesku několikrát dlouze zvolal: "Hurá!". Rozhodně tím upoutal pozornost publika i všech účinkujících a vysloužil si několik Markovičových glos. V závěru už se na jeho "Hurá!" vyloženě čekalo. Nezklamal. Místy to pořad nepochybně povzneslo, nicméně okolo sedící diváci to na závěr shrnuli i slovy: "Vypadá to jako dospělý, a přitom je to debil." ;-).

    st 22.10.2003

  • Po vytržení mandle šel Radeček poprvé do školky. Jak se dalo čekat, budík mě ráno nevzbudil, a i když se o to kluci několikrát pokoušeli, procitla jsem až v 8:08. Kupodivu, děti jsem vypravila tak, že jsme do školky na 8:30 přišli s úplně stejným zpožděním, jako když vstávám v 7 ;-).
  • V Klubu maminek jsme zdobily květináče ubrouskovou technikou. Už jsem to jednou dělala, takže těžká rutina ;-). Z druhé strany si květináč můžete prohlédnout, když na obrázek najedete myší.
  • Odpoledne jsem Radečka zavedla do cvičení. Znovu mě překvapilo, jak poslušný je, když zrovna poslouchá někoho jiného... Na zahřátí se děti ve dvojicích honily. Jeden vždy dostal "ocásek" z krepového papíru a druhý ho chytal. Pak si "ocásek" vyměnili. V praxi to spočívalo v tom, že Radeček dostal "ocásek", udělal krok, načež ho o něco starší holčička chytla. "Ocásek" si vzala ona a následujících 5 minut se ji Radeček marně pokoušel dohonit ;-))).
  • Před dvěma lety se konala vzpomínková oslava u příležitosti 20. výročí vzniku našeho pionýrského oddílu. Tenkrát jsem na výstavku zapůjčila album s fotkami a pár dalších materiálů s tím, že mi budou vráceny nejpozději do týdne. Párkrát jsem se na ně od té doby poptala, až jsem nakonec sama váhala, jestli mi je už skutečně nevrátili. Protože ale fotky nebyly k nalezení, nakonec jsem získala telefon na hocha, který mi je údajně měl vrátit. Kupodivu, hoch nezapíral, nasypal si trochu popelu na hlavu, že se celou tu dobu do "naší" půlky sídliště nedostal, a nic nenamítal, abych se pro věci stavila. Zatímco tedy Radeček cvičil, s Martínkem jsem tam zašla a neuvěřitelné se stalo skutkem - 3 dny po telefonátu mám všechno zpátky! Pavel tvrdí, že kdyby mi to byl vrátil hned, dávno by se to doma ztratilo ;-). O to větším překvapením budou fotky na příštím srazu za další 3 roky.

    út 21.10.2003

  • V hudebce se dnes Radeček učil kreslit čtvrťovou pomlku. Tvar, který neumím ani já, se učily děti, co sotva namalují sluníčko! Ale na konci roku prý budeme koukat ;-), tak se těším. Podle přichystaných obrázků taky vyťukávali různé kombinace čtvrťových not a pomlk na 4 doby. Když vyťukali 4 noty, ptala se paní učitelka, kolik notiček to bylo. Než stihla s ostatními dětmi začít počítat a pomalu ukazovat jednu notu po druhé, Radeček suverénně oznámil: čtyři! Tak malá čísla už má v oku...
          

    po 20.10.2003

  • Pavel nám odjel na 3 dny do Prahy. A jelikož už bych pomalu Radečka chtěla dát do školky (že by přestal kašlat úplně, v to už ani nedoufám) a venku se prudce ochladilo, bylo potřeba pořídit mu teplejší boty. Bez Pavla, tedy jen někde v okolí. Tentokrát to proběhlo nečekaně hladce: Kluky jsem nechala venku a mohla nerušeně vybírat - před obchůdkem totiž zrovna dělali novou dlažbu a kluci by je vydrželi pozorovat snad celé dopoledne ;-).

    pá 17.10.2003

  • Na počítači mi vyskočilo okno s budíkem, který mi denně připomíná, kdy bych měla jít pro Radečka do školky. Probudila jsem tedy kluky, byli řádně rozespalí a moc se jim nechtělo, ale cirkus za to stojí. Oblékli jsme se a svižným tempem došli na kopec do sousedního sídliště s předstihem, tak akorát. Koupila jsem lístky, ale oni najednou zavřeli vstup!?! ... Prostě jsem se sekla o hodinu :-(. Naprosto výjimečně jsme někam dorazili s časovou rezervou, a zrovna s tak zbytečně velkou... Získanou hodinu jsem chtěla využít k prozkoumání místních obchůdků a kluci zase k pozorování projíždějících šalinek. Takže jsme to střídali a uběhlo to docela rychle.
  • V cirkuse si Radeček vymrčel cukrovou vatu, abych ji pak šla celou vyhodit a on mohl sníst můj popcorn. Martínka zase během prvnho čísla nejvíc zaujaly reflektory, protože mu připomínaly semafor. Pak už ale oba všechno se zájmem sledovali. O přestávce se Radeček vyfotil na velbloudovi a mě potěšilo, že můžu klidně fotit i během představení, což jsem si netroufala. Zatímco ale v první půlce byli pomalu pochodující velbloudi či líní dikobrazi, po přestávce focení tygrů bránily mříže a koně zase byli na focení neskutečně rychlí ;-). Klukům se nejvíc líbili medvědi Tom a Jerry, kteří sbírali houby do košíku a dokonce jezdili na koloběžce. Mimochodem, cirkus Andres má moc pěkné webové stránky, kde to všechno najdete ve fotogalerii, a dověděla jsem se tam třeba i to, že se podílel na natáčení Pana Tau.

    čt 16.10.2003

  • Týden po vytržení mandle šel Radeček na ORL na kontrolu. Je v naprostém pořádku, a tak zítra půjdeme do cirkusu a příští týden by pomalu mohl i do školky.
  • Martínek dnes cestou pro oběd ztropil takovou scénu, že si to budu dlouho pamatovat nejen já, ale hlavně všichni okolo. Začalo to už v obchůdku s obuví, kde jsem Radečkovi chtěla koupit tenisky. Marťas ho tam zlobil, takže netrvalo dlouho a řvali oba. Nic jsme nekoupili a museli jsme odejít. Radečka to za chvilku přešlo, ale Martin vydržel celou cestu až do jídelny, tam se válel po zemi a řval a řval... Všichni se ho snažili uklidnit, ale když měl obecenstvo, tak šílel čím dál víc. A co jsem si toho vyslechla! Pro oběd si tam kromě matek na mateřské totiž chodí samé důchodkyně, které měly děti vždy klidné a poslušné (a nebo už dávno ;-), a tudíž jsem, kromě toho, že mě jedna z nich neustále litovala, dostala mnoho neocenitelných rad: Že ho mám vzít do náručí. Že mu mám dát mokrým hadrem. Že s ním musím k doktorovi. Že bych nejdřív potřebovala vychovat já. A spoustu dalších. Prý si tam na mě dokonce někdo stěžoval... Jen jediná paní mě uklidňovala, že má vnuka, který dělal totéž, a že z toho vyroste. Ta Martínka dokonce zaujala taktikou "řveš málo, zkus to víc", ale další kolemjdoucí moudrá rada její úsilí zase zhatila. Nakonec se mi ho naštěstí podařilo naložit za krk (na zádech batoh, v jedné ruce jídlonosič...), ušli jsme pár kroků a přešlo ho to... Nejspíš to bylo hlavně tím, že už měl hlad a byl unavený, ale v žádném případě si to nemíním zopakovat. Takže po čtvrt roce vytahuji kočár a jen tak se bez něj ven nevypravím!

    út 14.10.2003

  • Na stránkách Moniky Brýdové jsem v sekci "nápady" objevila zajímavý tip na netradiční fotoalbum. Okamžitě jsem nakoupila složky, desky a začala tvořit. Později jsem narazila na alba ještě propracovanější a následně zjistila, že v Americe se podobné technice říká "scrapbooking" a scrapbook si tam dělá kdekdo (1, 2, 3, 4, 5, 6...). Mají to ale podstatně jednodušší, protože si k tomu mohou koupit speciální papíry, nůžky, děrovače ozdobných okrajů, rožků jednoduchých i zdobenějších, různých tvarů, všelijaká vysekávátka, obyčejné i speciální šablony, nálepky ........... a dokonce celé tématické sady a spoustu dalších vychytávek. To se jim to tvoří! Já jsem dnes do svého alba vyrobila druhou stránku. Bez těch udělátek mi to jde zatraceně pomalu :-(...
  • po 13.10.2003

  • Známá se mě ptala, jestli Radeček pozná, na jaké písmeno začínají a končí slova střecha, keřík a stvol. Má holčičku v 1. třídě a ta s tím má trochu problémy. Vzpomněla jsem si na to při škrábání brambor a připravena na dlouhé vysvětlování jsem se Radečka opatrně zeptala, jestli by věděl, na jaké písmenko začíná a končí brambora. Tvářil se, že jsem po něm nikdy nechtěla nic jednoduššího, tak jsem vyrukovala se střechou, keříkem a stvolem. Bez zaváhání a bez chybičky mi to všechno řekl. Když jsme dnes známou potkali, zkoušela Radečka se slovem "samoobsluha", ale Radeček zrovna neměl náladu na žádné předvádění, takže se s ní vůbec nebavil. Sotva jsme se však rozhloučili a ušli pár kroků, hned mi hlásil: "Začíná na S a končí na A, to je lehký...". Zeptala jsem se, jestli by teda věděl, kolik má samoobsluha písmenek. Okamžitě jsem svého dotazu zalitovala, když jsem písmena sama začala počítat. Byla jsem celkem ráda, že dotaz vyzněl doztracena, ale k mému překvapení po chvíli z Radečka vypadlo správně: "Jedenáct!".

    ne 12.10.2003

  • Mezi světýlky paneláků na protějším kopci se objevila nezaměnitelná silueta cirkusu. Dnes jsem tam šla s Martínkem na procházku a prohlédli jsme si zvěřinec: dikobrazy, velbloudy, lamu, koně, poníky, lvice a taky lva. Že zvířátka jsou Martínkova parketa, to dokázal hned cestou domů: uviděl reklamu na ZOO Olomouc, kde je lev přes celý plakát, a zvolal: "Jé, hele, pejsek" ;-)
  • pá 10.10.2003

  • Radeček má jíst kašovitou stravu a za týden přijít na kontrolu. Hned večer chtěl rohlík, dostal ho až dnes ráno. Zdá se v pohodě, jen v krku ho trochu bolí, hlavně při kašlání. Ale co, hlavně že teď už nebude bývat nemocný!

    čt 9.10.2003

  • Nastal den D. V 7 ráno odvezl Pavel Radečka do Dětské nemocnice na oddělení tzv. Jednodenní chirurgie, kde mu v narkóze vytrhnou mandli. Ve 14:30 si máme zavolat, jestli je vše v pořádku, a v 18:30 si ho můžeme vyzvednout. Naštěstí vše v pořádku bylo, akorát anestezioložka nestíhala, takže jsme tam večer přes půl hodiny čekali. Z chodby za rohem jsme oknem Radečka zahlédli, jak apaticky sedí na posteli, on nás ale ze světla do tmy neviděl. Radeček prý byl v nemocnici celý den moc hodný, problém nastal až při propouštění. Myslel si totiž, že pro něj přijede jen táta, zatímco my jsme přijeli všichni i s Marťasem. Kluci se hned málem porvali, takže jsem s Martínkem nakonec musela jít napřed...
  • st 8.10.2003

  • Ráno jsme si u paní doktorky vyzvedli výsledky rozboru krve a s nimi hned spěchali do Dětské nemocnice na předoperační vyšetření. Radeček se tam seznámil se stejně starým Danielem, který jde zítra na trhání mandle taky (ještě že budou oba v narkóze, jinak by nemocnici společně asi zbourali ;-). Odevzdali jsme vyplněný dotazník, kam jsme podrobně sepsali Radečkovu i rodinnou anamnézu, aby se nás na všechno pro jistotu hned přeptali na ORL a následně ještě jednou znovu u anestezioložky, která podle toho naplánovala Radečkovu zítřejší narkózu. Anestezioložka měla pro děti spoustu hraček a na odchodu se Radečka zeptala, jestli se už těší. Odkýval to ;-).
  • Ráno jsme si ve výtahu přivolali parádní lejno, patrně psí, a ještě občůrané. Zatímco Martínek se dožadoval, že to chce vidět, že to neviděl a co to vlastně bylo, já jsem se málem pozvracela a jen z toho letmého pohledu a hlavně zápachu se mi navalovalo ještě celé dopoledne. A i když na zpáteční cestě už všude pěkně vonělo SAVO, ani mě nepřekvapilo, že jsem nějak nebyla schopna dojíst oběd. Odpoledne jsem ale dostala průjem a k večeru se mi ještě přitížilo a několikrát jsem zvracela. Bylo by strašné, kdyby to byla nějaká šílená střevní chřipka a Radečka postihla zítra v nemocnici. Ale po tak dlouhém čekání a složitých předoperačních vyšetřeních přece nemůžu trhání mandle jen tak odvolat!
  • Dnes se v Brně konal fotokonkurz pro děti, které si rodiče přejí vidět v módním časopisu. Pro nás naprosto bezpředmětné - od té doby, co máme digiťák, kluci focení nesnášejí ;-), ale chystala se tam půlka sídliště. Až po konkurzu se dozvěděli, že háček je v tom, že musí zaplatit 2700,- Kč! ;-) Pak děti "zdarma" dostanou oblečení, ve kterém je vyfotí, a budou uveřejněny na webových stránkách firmy Haberli design. Pár známých i vybrali, ale nevím, jestli do toho půjdou...
  • Rakouský svalovec Arnold Schwarzenegger byl zvolen guvernérem Kalifornie...

    út 7.10.2003

  • Paní doktorka nakonec kvůli nám přišla ráno dřív, a tak jsme stihli Radečkovu krev odeslat na vyšetření. Za odměnu, že byl Radeček při odběru statečný, jsme pak šli i s Martínkem do cukrárny.
  • Poprvé jsme také navštívili výtvarný kroužek Pastelka. Vyráběla se trička s podzimními motivy: obtiskovaly se nabarvené listy a zbytek se dokreslil speciálními pastely. Byla jsem odhodlána nechat děti tvořit, ale trička se shrnovala a kreslilo se na ně tak špatně, že to vypadá příšerně, i když jsem se pak snažila zachránit, co se dalo... ;-)
  • V Yamaze děti kreslily čtvrťové noty a na flétničku dál pilovaly tón Cé ;-).

    po 6.10.2003

  • Ráno jsme z ORL dostali potřebné papíry na Radečkova předoperační vyšetření a s nimi hned zašli k paní doktorce. Na odběr krve už ale bylo pozdě. Vyvstal problém, že paní doktorka zítra ráno neordinuje a pozítří už potřebujeme výsledky...

    ne 5.10.2003

  • Babička slavila narozeniny. Přinesli jsme jí dortu, a protože jsme nesehnali svíčky s patřičnými čísly, koupili jsme svíčičky v autíčkách. Maskovali jsme to průhlednou záminkou, že než takové číslo, to raději dort s autíčky :-).

    so 4.10.2003

  • Dopoledne pršelo, a tak jsme se šli s klukama podívat na modely vláčků v E-pasáži na Josefské. Jde o největší kolejiště v České republice (500 metrů kolejí na 43 m²) přístupné veřejnosti. Zatím tam jezdí asi 6 vláčků, které zastavují na nádražíčkách, ale plánují se velkolepá vylepšení (auta na silnicích, zábavní park, osvětlení - střídání dne a noci, lanovka...). Zanechala jsem tam chlapy samotné a pěkně si zanakupovala v okolních obchůdcích. Úžasné bylo, že mě několikrát poslali zpátky do obchodů, protože kluky odsud vůbec nešlo dostat! A tak byla jen škoda, že mi brzo došly peníze...

    pá 3.10.2003

  • Radeček už byl včera docela v pořádku, tak jsem ho po konzultaci s paní doktorkou na pondělí přihlásila do školky. Vzápětí jsme se ale na ORL dozvěděli, že by tedy mohl jít příští čtvrtek na trhání mandle. Do té doby musí absolvovat odběry krve a různá vyšetření u své doktorky i v nemocnici a hlavně vydržet zdravý, takže školku jsem zase odhlásila...
  • Odpoledne jsme se alespoň zúčastnili školkou pořádané Drakiády. Vloni byl Radeček nemocný a v době Drakiády pršelo, letos bylo počasí mnohem příznivější, až tak, že vůbec nefoukal vítr. Takže draci lítali, jen když se s nimi utíkalo :-(. Některé děti měly neuvěřitelnou výdrž a neúnavně běhaly s drakem z kopce do kopce, potom už jen po rovince, ale stejně byla každá otočka neřešitelným problémem, po kterém bylo potřeba draka sesbírat ze země a vyplést ze spárů všudypřítomných rostlin. Každopádně, výsledek vůbec neodpovídal vynaloženému úsilí, ale děti byly naštěstí spokojené.
  • čt 2.10.2003

  • Dnes jsem kluky potřebovala utišit ve výtahu a napadla mě básnička: "Tiše tiše, pan učitel píše. A kdo ho vyruší, dostane za uši." Přišli jsme domů a za chvilku Pavel objevil tento papír. Radeček to napsal úplně sám, jen jsem ho pak přiměla k podpisu. Oceňuji zejména originální pravopis "ŤYŠE, ŤYŠE" ;-).
  • st 1.10.2003

  • Protože Radeček dopoledne většinou nekašle a protože na programu byla skutečná klasika - Červená Karkulka a Perníková chaloupka, vzala jsem kluky na loutkové divadlo. Pro Martínka to bylo vlastně první - při předchozích tam se mnou jen čekával na Radečka. Mile mě překvapil, protože celou dobu vzorně seděl a sledoval děj. Trpělivě se natahoval na všechny strany kam to jen šlo, aby viděl, když se před ním jedna z maminek v druhé půli zvedala, a dokonce se nedal strhnout ani její holčičkou, která postupně dostávala pití z hrníčku, z krabičky i z flašky a na závěr se stejně rozeřvala.
  • Odpoledne jsme vyráběli zvířátka z kaštanů, které jsme si nasbírali v Jedovnicích. Musím se ale přiznat, že po pejskovi, člověku, prasátku, sluníčku, žirafě a housence mi už došla fantazie. Katka mi poradila ještě ježka...
  • út 30.9.2003

  • Dnes jsem myslela, že mě trefí šlak, když jsem objevila, že Martínek systematicky rozmlátil svůj dřevěný trolejbus. Zejména ho zaujaly drobné úlomky z příček mezi okýnky, které si posléze spokojeně nakládal na náklaďák... :-(((
  • Večer jsem začala procházet starší fotky v počítači, jestli bych ještě nemohla využít slevy, kterou ve Fotolabu mají do konce září (digi foto za 4,90). Zjistila jsem, že nemám šanci tam do půlnoci odeslat ani zlomek toho všeho, co bych chtěla, avšak splnilo se, v co jsem tajně doufala: akci prodloužili do konce října! :-)

    po 29.9.2003

  • Martínek v pohodě absolvoval první prohlídku u zubařky. To, co se mně jevilo jako kazy, prý zatím není moc závažné, máme se na ta místa jen více zaměřit při čištění zoubků.
  • Tak nějak si nerozumím s paní učitelkou ve školce. Kdysi jsem se ptala, jestli bych tam mohla přes den někde nechat Radečkovo kolo - výrazně by se tím totiž urychlila cesta a navíc by ho Radeček mohl mít odpoledne venku. Tehdy mi sdělila, že jedině pod schodama - není to tam moc velké a parkují tam kočárky, nemohou za to kolo ručit, ale pokud si tam nějaké místo najdu... Našla jsem si skvělé místo za závěsem, kde kolo nebylo vidět a navíc se dalo připoutat zámkem k topení. Jednou jsme ho tam nechali, ale zrovna ten den Radeček ve školce onemocněl a byla jsem ráda, že jsem ho v jeho zoufalém stavu odvedla k doktorce pěšky. Ještě než Radeček začal po nemoci chodit do školky, pro kolo jsme si přišli. Paní učitelka o něm celou tu dobu neměla tušení, ale když jsem jí ho ukázala, okamžitě mi vysvětlila, že za závěsem kolo v žádném případě nemůže bývat, protože závěs je jen improvizovaný a jistě bych ho zničila. Po mnoha měsících jsem tedy dnes opět nechala kolo ve školce, tentokrát před závěsem. Radeček mezitím jezdí bez přídavných koleček, takže kolo nezabírá téměř žádné místo. Přesto jakmile jsem se ve školce objevila, dostala jsem od paní učitelky sprda, že mi přece říkala, že to kolo tam nechávat nemůžeme! ... Napadlo mě ještě, že když tu minule to kolo stálo během Radečkovy nemoci tak dlouho, jestli si paní učitelka nemyslí, že si ho tady chci uskladnit natrvalo. Jestli pochopila, že na tom kole Radeček ráno přijede a odpoledne odjede, což zrovna dnes, když jde výjimečně po obědě, obnáší cca 3 hodiny... Nevím. Zatím si netroufám se o kole vůbec zmínit.
  • Z ORL nám volali, že se uvolnil termín na Radečkovo vytržení nosní mandle na tento pátek. Bohužel večer Radeček začal kašlat, a tak ráno na kontrole "neprošel".

    ne 28.9.2003

  • Ráno jsem se šla trochu projít do lesa, připomenout si stará známá místa. Dokonce jsem potkala jednoho zajíce, ale než jsem si ho stačila prohlédnout, hbitě vyběhl na strom, protože to byla veverka ;-).
  • Mezitím odjela obě auta, která mě mohla odvézt do Brna, takže pro mě potom přijel Pavel s klukama. Radečkovi včera začalo zase už téct z nosa a ani teď nebyl v pořádku, a tak se navzdory několika preventivním zastávkám nakonec těsně před koncem cesty pozvracel. Když se ale doma převlékl, zašli jsme k místní prodejně Mercedesů, kde byl tento víkend pro děti skákací hrad (aspoň k něčemu je dobré mít na sídlišti 3 autosalóny a 4 benzínové pumpy ;-). Kluci tam řádili snad půl hodiny a z toho už Radečkovi kupodivu nic nebylo...
  • Z Jedovnic jsem přijela s kartou ve foťáku plnou fotek. Na skákací hrad jsem si tedy vzala druhou, která je jen na pár snímků. Objevila jsem na ní 3 fotky z prosince 2001. Těžké aktuality - Martínek ležící na zádech v dupačkách a něco žužlající ;-).

    so 27.9.2003

  • Dopoledne za mnou přijel Pavel s klukama. Ukázali jsme jim les ;-). Městské děti byly nadšené: Najednou je povoleno všechno brát do ruky, házet šiškama, bouchat klackem do pařezů... Takže si tam chvíli hráli, pak si ještě nasbírali kabelu kaštanů a v poledne zase odjeli.
  • Většina lidí dorazila na sraz až dnes odpoledne, když už se prasátko na roštu začínalo pomalu okrajovat. Všichni byli překvapeni, že nemám kočár, protože minule jsem tu byla s 5měsíčním Martínkem, a tak si pamatovali, že "sem vždycky jezdím s kočárkem"; už se toho asi jen tak nezbavím ;-). I když, kočárků i miminek tu letos bylo požehnaně, tak třeba někdo převezme štafetu...
  • Moji někdejší vedoucí se pozastavovali nad tím, že zrovna já používám výraz "mlaďoši". Vzhledem k tomu, že oddíl před 2 lety slavil 20. výročí a já byla jeho členkou od založení v roce 1981, je jasné, že po mně přišlo ještě několik dalších generací. Když jsem v roce 1985 oddíl opouštěla, jeho nejmladším členem byl Kopec. Když on odrostl, stal se vedoucím družinky a poté několik let (až donedávna) vedl dokonce celý oddíl. Mlaďoši, kteří přijeli sem do Jedovnic, jsou už jeho odchovanci, kteří mezitím už taky odrostli a stali se instruktory! Někdejší nejmladší člen oddílu Kopec byl tedy letos už na hranici mezi starými a mladými a příště už bude patřit k nám - starým! A ačkoliv my si to příliš nepřipouštíme, generační rozdíl se projevuje. Když se Kosťa ráno probudil a z vedlejšího spacáku se ozvalo "Dobrý den", uvědomil si, že něco není v pořádku ;-). Jak praví klasik, jsme pořád stejně mladí, akorát to na nás přestává být vidět... :-(
  • Došlo i na "promítání" historických filmů ze života oddílu na notebooku. K tomuto účelu Kopec sestavil unikátní systém na dobíjení notebooku z autobaterie ;-). Skvěle jsme se bavili, ačkoliv na nekvalitních černobílých nahrávkách jsme jen zřídka rozeznali konkrétní tváře ;-). Pozdější barevné video už nemělo smysl sledovat, protože tam nikoho neznám. Stejně jako před 2 lety tedy došlo k rozdělení všech přítomných na "černobílé" a "barevné". Prostě, kdo se viděl na černobílém videu nebo fotkách, je starý...
  • Strávila jsem příjemný den o tatrankách a vepřovém, počasí nám přálo a večer jsme si u bečky a u táboráku trochu zazpívali. Bohužel se ukázalo, že "černobílí" a "barevní" mají diametrálně odlišný repertoár. Střídali jsme tedy "černobílé" písničky s "barevnými", ale problém byl, že "černobílí" mají už taky horší paměť, takže jsme mnohem obtížněji vymýšleli nejen další písničky, ale hlavně jejich texty. A když se potom většina "černobílých" rozloučila a "barevní" se svými písničkami zůstali v těžké přesile, nastala taková krizie, že jsem se kytary musela chopit já. Mlaďochy to od ohně vystrnadilo a po pár písničkách se odebrali spát. Zatímco nás - zdravé jádro - u ohně o půlnoci ještě doplnil Vašus, který přijel rovnou z Řecka. A než jsme k ránu skončili, zaznamenali jsme ještě, že ty klády, na kterých sedíme, jsou rok od roku tvrdší ;-).

    pá 26.9.2003

  • Stala jsem se krkavčí matkou a poprvé v životě si dovolila na 2 dny odjet od dětí. Večer mě Pavel odvezl do Jedovnic na setkání našeho pionýrského turistického oddílu Tulák. Původně víkendová akce se postupně nenápadně zkracuje a letos ji najednou téměř všichni pojali jen jako výlet na sobotní odpoledne, maximálně večer. Takže dnes jsem v hospodě, kde jsme měli tradičně sraz, dlouho seděla sama jen s Kosťou a jeho sestrou. Potom přijel Kopec a skupinka mně neznámých mlaďochů, a to bylo pro dnešek vše. Přesunuli jsme se na nedalekou hájenku a já s hrůzou zjistila, že jsem tu momentálně nejstarší! Aspoň že mi to vyneslo na noc jedinou tamní postel. Ostatní spali na zemi na matracích.

    čt 25.9.2003

  • Romaně volala "naše" paní ředitelka, že se ve školce uvolnilo místo a Ondru by tam vzali. Škoda, Romana se unáhlila a přihlásila ho už jinam. A i když kašle, takže tam ještě nezačal chodit, je už přijatý :-(.
    PS: Nakonec tam kvůli různým nemocem začal chodit až po novém roce...
  • Radečka chytlo luštění. Každý týden se chopí dětské přílohy ZAZA časopisu Ano a luští prozatím osmisměrky a šifrovačky následujícího typu. Když to zkoušel poprvé, neměl problémy s vyhledáváním písmenek, ale šíleně se rozčílil, že do příslušného políčka nedokáže napsat mezeru ;-). Už ji natrénoval ;-))).

    st 24.9.2003

  • Radeček se už jakž takž uzdravil, a tak zase začal chodit do školky. Dnes tam navíc mají narozeninový den a Radeček je jedním z oslavenců. Jen jsme tentokrát museli coby dárečky pro ostatní vyrobit aktimeláky v závratném počtu 9. Letos se to totiž opravdu sešlo: z 23 dětí ve třídě je jich v srpnu a v září narozeno 10!
  • Já s Martínkem jsem zatím šla do Klubu maminek. Na programu byla přednáška na zajímavé téma - dítě a televize. Na přetřes přišli mimo jiného i naši oblíbení Teletubbies, které odjakživa pomlouvají zejména ti, kteří je nikdy neviděli, nebo tak leda z rychlíku. Jedna maminka si přisadila, že po shlédnutí jednoho dílu Teletubbies její dcera s kamarádem běhali na kopeček a zpátky a v duchu barevných postaviček pokřikovali: "Běžím nahoru, běžím nahoru! Běžím dolů, já běžím dolů!"... No, nevím. Že zrovna tohle Radeček nedělá, to nepovažuju za žádný projev bůhvíjaké inteligence ;-).

    út 23.9.2003

  • Letos bude Radeček pokračovat v Hudební škole Yamaha kursem Rytmické krůčky, kde už se děti budou učit noty, hrát na flétničku a na keyboard. Paní učitelka, ke které jsme chodili dosud, trochu zazmatkovala, takže jsme první hodinu minulý týden prošvihli. Ale moc to nevadilo, ostatní se zatím učili jen jak se dýchá a jak se s flétničkou správně stojí ;-). Dnes už jsme přistoupili k prvnímu tónu - C jako Cecilka. Jelikož jednu ze dvou dírek, které je u toho potřeba na flétničce držet, mají děti zatím trvale zalepenou, docela jim to šlo ;-). Až mě to překvapilo, protože s Radečkem a flétničkou jsem to sama zkoušela asi tak před týdnem, když jsem váhala, zda má smysl Radečka přihlásit do flétničky ve školce, kde si děti paní učitelka vybírá podle talentu a fyzických předpokladů. Po pár minutách boje s flétničkou jsem naznala, že Radeček nemá ani jedno ;-).
  • Od Poldy přišlo oznámení o narození další dcery, i s fotkami. Ukazovala jsem je Martínkovi a rozhovor byl v tomto duchu:
    - Podívej, poznáš, kdo to je?
    - Petruška...
    - No, Petruška. A teta Vilma, a teď mají malou Haničku!
    - A proč?
    - No, protože se jim narodila. Tak má teď Petruška sestřičku, jako ty máš bratříčka Radečka. Byla teta Vilma, strejda Polda a Petruška, a teď je teta Vilma, strejda Polda, Petruška a Hanička.
    - A proč?
    - No, protože se jim narodilo miminko! Podíváme se na další fotečku - to je ta malá Hanička.
    - Dej tam něco jinýho.
    - Jinýho? A co?
    - Ty auta maličký, jak jezdijou!
    Zkrátka, byl z miminka vyloženě nadšen ;-). Autíčka nezklamala...

    po 22.9.2003

  • Před 14 dny našim říkala prababička, že se jí zdálo, že si k ní moje sestra přijela pro peníze. Tenkrát jsme se tomu zasmáli, ale vtipné to přestalo být teď, kdy už si babička ve svých více než 90 letech zaměnila sen se skutečností, je na Janu naštvaná a námitky, že se jí to zdálo, vyvrací: "Ne, nezdálo. Tady u té skříně stála a řvala na mě: Naval prachy!". Babička se asi moc dívá na zprávy na Nově. Večer mě však napadlo ještě něco podstatně horšího. Co když se babička naopak na varování na Nově nedívá a skutečně tam nějaká ženská přišla, řekla "Ahoj babi" a chtěla po ní prachy?!

    so 20.9.2003

  • Na Letenské pláni v Praze se konal megakoncert skupiny Elán. Jako první "tuzemská" kapela si troufli na takovou bombastickou akci. Krom toho, že mám ráda Elán, jedním z předskokanů 6hodinové akce byl i můj oblíbenec Peter Nagy. Bohužel, mezi svými známými jsem neobjevila nikoho, kdo by si byl ochoten koupit relativně drahou vstupenku, abychom jeli společně. A tak jsem rozhodila sítě a pokusila se vstupenky vyhrát v několika soutěžích. Výsledkem je kšiltovka, 2 trička a videokazeta Elánu ;-). Vstupenka však žádná... Na Letenské pláni se sešlo 80 tisíc fanoušků, beze mě :-(.
  • pá 19.9.2003

  • Po prázdninách byl Martínek ve zpívání opět jako vyměněný - krásně cvičil a tancoval podle paní učitelky. Taky paní učitelka si všimla a pochválila děti, jak jsou šikovné. Vzpomněla jsem si, jak na táboře Martínek 1. den také úžasně spolupracoval, a pak už nikdy, načež paní učitelka namítla, že je to věkem. Teď už je prostě starší a ... a vtom jsme uviděly Martínka, který mezitím utekl kamsi dozadu a další písničku si dal pauzu. ;-)
  • Ve výtvarné části se paní učitelka ptala, co bychom asi tak mohli kreslit.
    - Samozřejmě, že?
    - Autobus!
    Vykřikl Martínek okamžitě. Co také jiného po prázdninách. A tak všichni kreslili autobus ;-). Na Martínkově obrázku je červený autobus s okýnky, silnice, tráva, nebe a sluníčko (rozeznáte snadno podle barev ;-).
  • čt 18.9.2003

  • Jako lavina se dnes elektronickou poštou šířila následující zpráva. Přišla mi z několika zdrojů a zajímavé bylo, že jsem začátek četla na mobilu 2x a vůbec ničeho jsem si nevšimla:
    V suoivsoltsi s vzýukemm na Cmabridge Uinervtisy vlšyo njaveo, že nzeáelží na pořdaí psíemn ve solvě. Jedniná dleůitžá věc je, aby blyy pnvrí a psoelndí pímesna na srpváénm mstíě. Zybetk mžůe být totánlí sěms a ty to přoád bez porlbméů peřčetš. Je to potro, že ldiksý mezok netče kdažé pensímo, ale svolo jkao cleek. Zjíamvaé, že??
  • V červenci 200 amerických vojáků obklíčilo vilu a po následné šestihodinové přestřelce, do níž se zapojily i vrtulníky, byla z trosek domu vynesena ohořelá těla Husajnových synů Udaje a Kusaje. Lidová tvořivost to do SMS a e-mailů zpracovala ve stručnosti takto:
    "O smrti Udaje a Kusaje máme jen kusé údaje. Máme kusy Udaje a údy Kusaje."

    út 16.9.2003

  • Odpoledne jsme měli ve školce schůzku SRPŠ. Dozvěděli jsme se mimo jiné podrobnosti o chystaných kroužcích, proč nebude v létě bazének (a že je to tak lepší), že je potřeba ušít nové návleky na boty, zástěrky na kreslení, přeházet písek v pískovištích, nakreslit dětem na chodník "jízdní pruhy", opravit hračky a mnoho dalšího. Paní ředitelka nám také přiblížila nelehkou situaci ve školství, sáhla až ke zveřejnění průměrného platu v naší školce, abychom pochopili, že pokud od ledna dostanou od obce omezené prostředky, budou muset omezit provoz a víc slučovat třídy. Stejně jako vloni jsme zaplatili 500 Kč roční příspěvek na dárečky, výlety, divadla a další přilepšení pro děti. Přihlásila jsem Radečka do flétničky, na tanečky, do plavání a do sportíka - prostě všude kromě zimního lyžování... Maminka od Františka se musí jmenovat Hujerová: nabídla se, že návleky i zástěrky nechá ušít a tatínka že pošle nakreslit pruhy a přeházet písek - škoda prý, že o tom nevěděla dřív, dnes měl volno... ;-)

    po 15.9.2003

  • Já i Radeček jsme šli na kontrolu k panu doktorovi na ORL. Zatímco Radeček už je v pořádku, mě naopak začalo ještě bolet v krku...

    po 12.9.2003

  • Čas bez Teletubbies nebyl tak dlouhý, od září je začali na Nově opakovat. Sice v 5 ráno, ale nahráváme si je na video. Radeček se okamžitě pozastavil nad přítomností kometky u loga n@va. Tak jsem mu vysvětlila, že to je označení pořadů, které nejsou vhodné pro děti ;-). Pan bývalý generální ředitel Železný sice ve svém pořadu mnohokrát vysvětloval, že alibisticky takto označí veškeré vysílání po 22. hodině, ale nezasloužili by si alespoň Teletubbies výjimku?
  • čt 11.9.2003

  • Ráno jsem se probudila se zalehlým uchem, a když to přetrvávalo celé dopoledne, stavila jsem se cestou pro oběd znovu na ušní. Nic vážného to prý ale není a měly by to spravit kapky do nosa. Taky jsem se přeptala na dávkování Radečkových antibiotik, které nám předepsal sotva v třetinovém množství, než je vzhledem k jeho váze doporučováno. Po telefonické konzultaci na pohotovosti jsme mu je začali dávat v množství kompromisním, aby nám lahvička vydržela a současně nedostával o moc míň, než má. Dodnes nevím, jestli byl pan doktor skutečně přesvědčen, že by mu to stačilo, nebo jen nechtěl přiznat chybu...

    st 10.9.2003

  • Radečkovi od pondělka teče z nosa, ale nechtěla jsem ho kvůli rýmě hned zase nechávat ze školky doma. Odpoledne mi volala Monika. Když ze školky vyzvedávala Šárku, právě tam prý Radečkovi měřili teplotu. Ze školky mi nezavolali, ale když jsem tam přišla, Radeček skutečně měl teplotu a vypadal strašně. Celé odpoledne ho nechali ležet a mezi fňukáním se mi zmínil, že ho bolí ouško. Šli jsme tedy rovnou na ušní, ale i tak jsme tam dorazili těsně po čtvrté a pan doktor právě odcházel domů. Naštěstí se mu nás zželelo a vrátil se kvůli nám do ordinace. (Pavel byl zrovna na služební cestě, tak nevím, jak bych jinak s oběma dětmi cestovala do nemocnice, zvlášť s Radečkem v tomto stavu!) Zánět středního ucha se mu ještě podařilo proužkem gázy v něčem namočeným odvrátit, na celkové odhlenění předepsal Radečkovi další antibiotika (minulá dobral před pár dny!). Ani jemu se mandle nelíbila a jejímu vytržení se prý rozhodně nemáme bránit.
  • Když už jsme tu byli, zeptala jsem se i já, jestli je normální, že po využívání antibiotik stále kašlu. Normální to prý není, pan doktor mi tedy taky hlídl do krku a předepsal mi něco na kašel.

    út 9.9.2003

  • O Mateřském centru Klokánek na Lesné vím už dlouho, jeli jsme tam ale dnes poprvé (normálně se tak brzo ven nevypravíme, ale když vedeme Radečka do školky, je to optimální). Každé úterý má být na programu zpívání s kytarou, což se mi zdálo pro začátek dobré. Martínek tam byl moc hodný a pěkně si hrál, než ale došlo na zpívání. Po první písničce (bez kytary, protože dotyčná byla na dovolené) ho zlákala skluzavka a další věci, které ještě nestihl prozkoumat, a k žádným kolektivním aktivitám se už přimět nenechal. Ostatně, jako v našem pátečním zpívání...
  • Ve školce byl lísteček, že se dnes odpoledne koná nějaká schůze SRPŠ. Monika se na to přeptala a dozvěděla se, že je to jen schůze výboru, ale pokud má zájem, bude vítána. Mě stihla upozornit, jí už bylo blbé nemít zájem, a tak je členkou výboru ;-).
  • po 8.9.2003

  • Dobrala jsem antibiotika, a i když kašlu pořád, skončilo mi marodění. Musím vodit Radečka do školky, protože Pavel zase odjel na 2 dny do Chomutova. Martínek to charakterizoval po svém: "Táta včera přijede až zítra" ;-).
  • Dostala jsem SMS z neznámého čísla. Už už jsem nabývala dojmu, že si ze mně někdo vystřelil, ale podpis to nakonec vysvětlil. Ovšem oznámení o narození dítěte začínalo vskutku netradičně: "Tak už je to za náma. Máme dceru. Je to holka..." ;-). A pozor! Abyste byli "in", až budete informovat o svém potomkovi, nezapomeňte svoje dítě ihned barvitě popsat: minule to šťastná maminka učinila slovy "vypadá jako mimozemšťan", dnes to byl "malý hrošík černovlasý" ;-).

    ne 7.9.2003

  • Už týden se nad Brnem ozývá dunění stíhaček a sem tam jsme nějakou i zahlédli. 10. ročník CIAF (Czech International Air Fest) se totiž letos poprvé koná v Brně a dnes je letecký den. Dopoledne tedy Pavel s Radečkem a Martínkem vyrazil opět na letiště. Kluky stíhačky nebývale zaujaly (hned po skákacím hradu, stáncích s občerstvením a povalujících se odpadcích ;-), takže ačkoliv normálně chodí oba po obědě spát, dnes jsem na ně s obědem čekala marně. Přišli kolem čtvrté.
  • A příchozí SMSku Pavel samozřejmě neslyšel, jen mi pak ukázal, jak vypadají zdarma posílané SMS z internetu, doplněné reklamou. Někdy takhle nenápadně přechází jedno v druhé:
    Zijete jeste?
    Zavolej, Dana#
    Podelte se o sve
    zazitky. Poslete
    vasi originalni
    MMS na email.
    Vice na
    www.eurotel.cz

    pá 5.9.2003

  • Dnes mě vytočili na poště. Chtěla jsem si koupit známky k dolepení na starý korespondenční lístek. Tam mám předtištěnou známku za 3 Kč a další za 3,40 jsem tedy potřebovala dokoupit. Minule jsem musela koupit za 4 Kč, ale teď jsem si všimla vystavené 40haléřové známky. Jenže slečna mi řekla, že mi ji nemůže prodat, protože tu má kolegyně u vedlejší přepážky, a ta má dovolenou! Ještě jsem se tedy zeptala, jestli když kolegyni přejede auto, tak už ty 40haléřové známky nebudou nikdy prodávat. Asi ne, a je zvláštní, že jim to vůbec nepřipadá divné!

    čt 4.9.2003

  • Dopoledne jsem jela na rentgen. Přišla jsem na zastávku, koupila si jízdenky, a protože trolejbus nejel, začala jsem číst SMSky. Většinou jde jen o promazávání kopií e-mailů, ale tentokrát mi přišla zajímavá zpráva od paní Hradilové o tom, že dodavatel dodal špatně boční stěnu, která byla větší, a tak jakýsi kout dostane pan Skula až v pátek v poledne. Dobrosrdečně jsem tedy chtěla oba zúčastněné ušetřit dalších problémů a odepsala: "Na tomto čísle pan Skula není". Mezitím jsem nastoupila do trolejbusu a než jsem zprávu odeslala, stál vedle mě revizor! Připravená jízdenka v ruce mi nebyla nic platná a stálo mě to 500,- Kč. Inu, za dobrotu na žebrotu. Nenávidím Skulu, Hradilovou a Dopravní podnik města Brna! :-(
  • Ačkoliv mě v boku stále bolí a ani kašlat nepřestávám, rentgen byl už v pořádku a také na poslech to prý už bylo podstatně lepší než v pondělí. Zdá se, že antibiotika úspěšně zabírají, a tak paní doktorka může bez obav odjet příští týden na dovolenou.

    st 3.9.2003

  • Učila jsem Martínka básničku: "Byla jedna babka, prodávala jabka. Za děravý groš prodala jich koš". Nějak ale nemá smysl pro rým, a tak ji podle obrázku vypráví po svém: "Byla taková jedna babka, prodávala jabka v košíku" ;-))).

    út 2.9.2003

  • Radeček byl ráno na kontrole na ORL. I po přeléčení antibiotiky stále kašle, a tak bude muset ven nosní mandle. Předběžně jsme na její vytržení objednáni na listopad, ale je pravděpodobné, že přijdeme na řadu dřív. Do školky naštěstí chodit může.
  • Potom děti hlídala babička a šla s nimi i pro oběd. Zvládla to skvěle, ačkoliv kluci na kolech byli podstatně rychlejší a stále jí mizeli z dohledu. Dle svých slov byla zpocená od hlavy až k patě a sklízela soucitné pohledy kolemjdoucích. V jídelně jí dokonce vydali objednané 2 obědy, ačkoliv si druhou stravenku zapomněla vyzvednout. Když viděli, že je na takové poděsy sama, snad by jí prý dali i 3 ;-).
  • Pavel mi na internetu hledal informace o zánětu pohrudnice. Věta většinou začínala "Zemřel na zánět pohrudnice", např. Beethoven ;-). Katka to ale vidí optimisticky: Když jsem přežila porod 5kilového dítěte, tak toto pro mě prý musí být jen takové lechtání ;-).

    po 1.9.2003

  • Školní rok letos začal netypicky - učitelé vyhlásili na dnešek jednodenní stávku. Naše školka se však připojila pouze k požadavkům stávkujících, nikoliv ke stávce. Takže se nás přímo dotkla jen stávka na základní škole, kam jsem si dnes nemohla přijít pro oběd.
  • Radeček šel konečně zase do školky. Stejně jako vloni jsme tam s ním s Martínkem chvilku pobyli a Martínek si tam pohrál. Letos už na něm ani nebylo moc poznat, že tam nepatří ;-). S Radečkem do třídy začala chodit i jeho stejně stará kamarádka Šárka, se kterou chodíme ven, a společně stále doufáme, že by se mohlo uvolnit místo i pro Ondru.
  • Radeček se mě ptal:
    - Mamko, proč chodí Šárka do školky?
    - Protože už bude mít 4 roky...
    - Ne! Protože to mají blízko z domu! ;-)))
    Ještě že nenamítal, že do školky se chodí už ve 3 letech. Nevím, jak bych mu vysvětlovala, že když má maminka práci, může být dítě doma jen 3 roky, zatímco když je nezaměstnaná, je doma 4 roky...
  • Zatímco byl Radeček ve školce, Martínkovi přijel pan opravář opět spravit kolo. Dokonce nám sehnal modré místo toho pestrobarevného, co nám nabízel v pátek. Snad něco vydrží.
  • Ráno jsme do školky dokonce přišli včas, ale když jsem Radečka vyzvedávala (výjimečně po obědě), byla jsem už poslední jako vždycky...
  • Minulý týden jsem pokuckávala a vypadalo to stejně, jako v červnu. Tehdy ve mně paní doktorka nic neslyšela, teplotu jsem neměla, takže nebýt toho, že se mi u ní podařilo vzorově tuberácky zakašlat, připadala bych si jako simluant. Tentokrát jsem tedy návštěvu doktorky nechtěla uspěchat a přinutil mě k ní až dnešní noční hodinový záchvat kašle. Celý den jsem se bála pořádně nadechnout, abych se zase nerozkašlala. Cestou na polikliniku se mi ještě rozležela bolest v boku, takže jsem se pomalu už nemohla ani hýbat. Když jsem paní doktorce o bolesti v boku říkala, připadala jsem si už jako důchodci, co si tam chodí postěžovat, jakmile je někde píchne. Kašel už jsem ale v této fázi na nějaký zápal plic tipovala. Omyl. Paní doktorka diagnostikovala zánět hltanu, hrtanu a začínající zánět pohrudnice (odtud ta bolest v boku)... Dostala jsem antibiotika.
  • K večeru už byla bolest v boku dost nesnesitelná, obzvlášť při kašlání a smrkání. Naštěstí zabraly prášky proti bolesti. Abych v noci nekašlala, dostala jsem talbetky Codeinu. Chtěla jsem využít půlhodinku, než tabletky zaberou, ke shlédnutí zpráv, ale nebyl to dobrý nápad. Tabletky zabraly velice rychle, po první zprávě jsem usnula a probudila se daleko po půlnoci, když už neúčinkoval ani Codein proti kašli, ani Ibalgin proti bolesti :-(((.

    ne 31.8.2003

  • Dopoledne jsme tedy jeli na letiště znovu, tentokrát jsme už - s letovým řádem v kapse - nic neponechali náhodě. Viděli jsme postupně přistát a zase odletět dva velké Boeingy a několik malých letadýlek.
  • Odpoledne jsme se vypravili na přehradu a svezli se parníčkem na hrad Veveří. Viděli jsme tam nový most přes přehradu, zatím ale ještě zavřený, a vyšlápli jsme si až na hrad. Tak tak jsme stihli zpáteční parník. Nápad s přehradou ale nebyl nijak originální, Katka tu byla včera, na Oboře jsme viděli Romanu s Ondrou a na zpáteční cestě jsme na lodi potkali Žabáky a Poldovy s Petruškou, kteří se vraceli z návštěvy u Myšáka v Bítýšce.
  • so 30.8.2003

  • Vybavili jsme Radečka na nadcházející školní rok. Koupili jsme papučky do školky, barevné papíry do zpívání a na kolo nový zvonek.
  • K večeru jsme se vypravili na letiště. Měli jsme ale smůlu, vůbec nic nelétalo a navíc začínalo pršet. Nakonec jsme přeci jen viděli přistát jedno malinké letadlo a dotazem u personálu jsme zjistili, že další lety jsou skutečně plánovány až na zítřejší dopoledne. Poradili nám ale, že letové řády jsou k dispozici na internetu. Myslela jsem, že v letových řádech charterové lety nenajdu, ale z brněnského letiště vlastně ani nic jiného nelétá ;-).
  • pá 29.8.2003

  • Ráno nám přijel pán z firmy Mattanelli opravit Martínkovo kolo. Ukázalo se, že praskla opět ta stejná středová část kolečka, jako začátkem prázdnin. Dostali jsme tentokrát novější typ, který by měl víc vydržet. Nabídku na celé nové přední kolo jsem s díky odmítla, protože bylo pestrobarevné a zdálo se mi, že se zbytkem kola moc neladí (sotva pán odjel, Martínek si vzpomněl, že by raději chtěl to barevné kolečko ;-). Já jsem neuváženého odmítnutí nového kola litovala až večer, kdy Martínek sjel z obrubníku a celé přední kolo se rozpadlo ;-).
  • Šli jsme Radečkovi přihlásit na pondělí oběd do školky (dozvěděli jsme se, že zbytečně, protože je přihlášen automaticky). Při té příležitosti jsme prostudovali vyvěšené seznamy s rozdělením dětí do jednotlivých tříd - jsme poslední ze 4 školek na sídlišti, která v rámci ochrany osobních údajů takto veřejně vystavuje kompletní seznamy dětí včetně adres a dat narození ;-).
  • Martínek u školky hned poznával známé prostředí, nakukoval do zahrady přes plot a vzpomněl si na červnové loučení s předškoláky: "Maminko, tady jsme vždycky dělali ty špekáčky!" ;-)

    čt 28.8.2003

  • Martínek se z odpoledního spánku probudil tím, že spadl z postele. Stěžoval si:
    - Ta blbá zem mě zhodila!
    - Jaká zem?
    - Ta dole! Je blbá...
  • Jindy zase zakopl o krabici:
    - To je blbej krabic... Bolí!
  • Martínek rozsypal křupky. Dvě našel pod kočárem a hlásil: "Pod kočárkem je nakřupaný!" ;-)

    st 27.8.2003

  • - Martínku, dáš si ten banán, co máš načatej?
    - Nee, táta ho snědne...
  • Dědeček koupil klukům každému krásné prostírání ve tvaru mašinky. Když u oběda zlobili, dědeček jim pohrozil, že si mašinky zase odnese. Martínek mu iniciativně začal radit:
    - Jo. Dej si to do tašky a odnes to.
    Radeček jen suše souhlasil:
    - Tak jo, odnes to.
    Dědeček se marně snažil vyvolat nějaký vděk:
    - Dobře, já ty mašinky zase odnesu. A dám je někomu jinýmu, třeba Terezce. Ona ráda jezdí vláčkem, jí se to bude líbit. A když to teď odnesu, tak ty už tu mašinku nebudeš mít. Nikdy ji nebudeš mít.
    - To nevadí. Mně to nebude vadit...
    ;-)

    út 26.8.2003

  • Právě před rokem jsem na tomto místě sepsala Martínkův slovník, čítající tehdy asi 30 slov. Dnes už je jeho slovník příliš obsáhlý, a tak se zaměřím jen na originální tvary:

    slovesa

    Můžu si vezmout?
    Můžu si to vezmet? vzít
    My si vezmeli vozejk. vzali (v obchodě)
    Proč to zamkáš? zamykáš
    Já Tinkyho vyprám. vyperu
    já to přečtím přečtu
    já chci to přečtet přečíst
    nějaká voda bude tečet téct
    já si to snědnu sním
    kde budeš píšet? psát
    budu napsavovat napíšu
    budu lejovat lít
    budu hajít: hají! hajat
    můžu nakapovat? nakapat
    umíš to nasekerovat? nasekat sekyrou
    já lomuju lámu
    my jsme se bojeli báli
    neseberej! neseber mi to
    ostatní

    na stůlu na stole
    pánovej klobouk pánův
    pnemonika pneumatika
    kontolnej kontejner
    Konteleje sypají.
    Popeláři vysypávají kontejnery.
    Jako tamto veliký vypadá tatínkový auto. Toto malé autíčko je podobné našemu. ;-)

    Na druhou stranu musím uznat, že to nemá jednoduché. Když jel s tátou trolejbusem, ptal se: "Proč stáme?". Táta ho opravil: "Stojíme". A když mi potom doma říkal: "Tam stojel pejsek.", bylo to zase špatně. To už si pak člověk nemůže být jistý ničím. A tak když viděl, že věta "Já jsem si už vezmel rohlík" asi nebude úplně správná, sám se hned opravil: "Už jsem si vzil"...

    po 25.8.2003

  • Říkala jsem dědečkovi:
    - Dáš si kafíčko?
    Martínek nemohl zůstat pozadu a nabídl hned jedno velké:
    - Dáš si kafo? ;-)

    ne 24.8.2003

  • Odpoledne jsme čekali, až se kluci vyspí, abychom pak mohli rychle odjet k Poldovi. Radeček v tomto našem plánu objevil skrytou časovou rezervu, a tak než jsme stihli vyrazit, vzal si nůžky a ustříhl Martínkovi kus vlasů. Vypadalo to tak strašně, že se to nepodařilo dokonale zamaskovat ani bleskurychlým ostříháním celého Martínka na 2 cm strojkem.
  • Polda nás, Žabáky a Čechyka odpoledne sezval na zahradu na táboráček a grilování kuřat. Kvůli přetrvávajícím vedrům bylo potřeba vyhovět nejen místním vyhláškám, ale také nařízení Rady Jihomoravského kraje ohledně zabezpečení požární ochrany v době zvýšeného nebezpečí vzniku požáru, kdy se nesmí "provádět spalování odpadu vzniklého při ošetřování a průřezu dřevin". Museli jsme si tedy ujasnit, že použité dřevo nevzniklo při výše uvedené činnosti, a celá akce se konala pod krycím názvem "přivolávání deště přikládáním dřevní hmoty na hranici". Přivolat déšť se kupodivu nepodařilo.
  • Nic jsem neponechala náhodě a napakovala s sebou velikou kabelu s oblečením, až se večer ochladí, a taky proto, že Martínka teď nechávám přes den bez plín. Škoda jen, že jsme tu kabelu nechali doma... Vilma nám však náhradní oblečení půjčila a vše proběhlo hladce.

    so 23.8.2003

  • - Mami, kde má ten slon botičky?
    Zeptal se dnes Martínek a měl na mysli dřevěnou dekoraci představující slona. Vysvětlila jsem mu, že sloni botičky nenosí, a dokazovala to i na příkladu dalšího slona, plyšového. Jenže tam Martínek zespod na noze bílé botičky objevil. Vysvětlovala jsem tedy dál, že tohle nejsou botičky a že takové bílé máme nohy zespod i my. Nepříliš přesvědčivě jsem se mu to snažila na své i jeho noze ukázat, až přišel rozhodující dotaz:
    - Mami, a poč ty nejseš slon? ;-)

    pá 22.8.2003

  • Martínek měl v ruce polštář ve tvaru Krtka a točil se po pokoji. Babička ho varovala:
    - Nech toho, zamotá se ti hlava a spadneš!
    - Nespadnu, já se držím Krtečka! ;-))

    čt 21.8.2003

  • Radeček asi čtení a psaní považuje za takovou samozřejmost, že si dopisuje už i s Martínkem: "Nemůžeš mně na to kreslit!" ;-)
  • st 20.8.2003

  • Bomba! Připojení našeho sídliště k internetu bylo převedeno na optiku, což by mělo být podstatně kvalitnější. Provider šel do sebe a jako kompenzaci dřívějších výpadků nám na 3 měsíce zdarma zvyšuje rychlost na trojnásobek! To si dám líbit.

    út 19.8.2003

  • Pavel vzal Radečka znovu na ORL, protože se nám zdálo, že se jeho zdravotní stav za 14 dní vůbec nezměnil. Pořád má plný nos a celé noci prokašle. Pan doktor skutečně naznal, že je zahleněný stále stejně, jen nález v uších je snad lepší. Než přistoupí k vytržení nosní mandle, navrhl ještě přeléčení antibiotiky...

    po 18.8.2003

  • V pátek v televizi skončili Teletubbies! Skandál! A Martínek přitom svého oblíbence Tinky Winkyho samou láskou už téměř zničil. Nejdřív mu vyškrábal barvu z oka, přišívali jsme hlavu, trojúhelník, pak praskla tvář, z ní postupně vytahuje "vnitřnosti" a teď z ní symbolicky kouká jakýsi červený cancour - Tinkymu nejspíš teče krev ;-). Martínkovi to ale vůbec nevadí a dál mu projevuje svoji náklonnost...


  • ne 17.8.2003

  • Ačkoliv měl Radeček narozeniny už ve čtvrtek, dodnes prohlašoval, že má 3 roky, protože ještě neměl dort ;-)). Konečně se tedy dočkal oslavy, přišly babičky a dědeček a dostal dort se čtyřmi svíčkami. Tentokrát jsem měla v plánu dort a´la hodiny a v rámci úspory času jsem se rozhodla zakoupit dort hotový a jen ho nazdobit. Nakonec jsme ale byli rádi, že jsme sehnali dort "pohádka" už mírně nazdobený, a 12 šlehačkových kopečků, které přesně zapadaly do mých plánů, mi bylo líto odstranit. Napsala jsem tedy jednotlivá čísla čokoládou přímo na ně, avšak výsledek byl ten, že hodiny ve výsledném dílku nepoznal vůbec nikdo :-(.
  • Přidali jsme Radečkovi k dárečkům ještě zpěvníček. Je to kroužkový blok A4 a v něm v igelitových "kapsách" pár písniček, které jsem doplnila obrázky a natiskla. Na dalších stránkách je pak z webu České televize stažený program Večerníčků na celý rok 2003. Neustále se mě totiž ptá, jestli byl po Vydrýskovi Racochejl a co bylo po Příbězích včelích medvídků, co před Maxipsem Fíkem, kdy byly Pohádky ovčí babičky ... a podobně. Radeček vše nadšeně pročítá, a tak už teď snad budu podobných dotazů ušetřena.
  • so 16.8.2003

  • Dopoledne jsme se u babičky sešli s Pavlovou sestřenicí Danou (aby to bylo správně matoucí, má také za manžela Pavla, a tak občas vůbec není poznat, o které Daně a kterém Pavlovi babička zrovna mluví ;-). Potěšila mě, že z věčných hádek mi děti jen tak nevyrostou - taky na to čeká a její děti už mají 14 a 18 let ;-). Když jsem se pak ptala Martínka, jak se jmenovala teta, samozřejmě nevěděl. Napovídala jsem:
    - Jak se jmenuju já?
    - Paní Zemanová! ;-))

    pá 15.8.2003

  • Zase se na mě jednou usmálo štěstí při losování... tedy, alespoň to tak na první pohled vypadalo. Při svém surfování jsem předevčírem vyplnila soutěž s filmem Hodiny a dnes se mě už telefonicky ptali na adresu, kam mají zaslat výhru! Dalo mi trochu práci stránky soutěže (http://www.seznam.cz/hodiny/) znovu objevit, a potom jsem byla dokonce i trochu zklamána: Místo kýženého trička jsem vyhrála hodiny značky PRIM. Posléze jsem ale pochopila, že v tomto kole bylo prostě jen 16 správných odpovědí, a tak místo 30 hodin, 11 knih a 7 triček dostali tento týden všichni hlavní cenu...
  • Odpoledne přišla na návštěvu Míša.

    čt 14.8.2003

  • Radeček má 4 roky! Pozvala jsem si na návštěvu a na pomoc kamarádku Irenu a zajeli jsme do IKEA pro narozeninové tričko. Radeček si k němu na kole štěstí vytočil ještě malou hračku losa a kupón na zmrzlinu zdarma. A protože jsme ještě nestihli uplatnit Martinkův narozeninový kupón z května, vyzvedli si teď zmrzlinku každý svoji. Vzhledem k přetrvávajícím subtropickým teplotám jsem udělala dobře, že jsem si nekoupila zmrzlinu i pro sebe. Kluci totiž takovým tempem se rozpouštějící zmrzlinu vůbec nezvládali, a tak jsem sotva stíhala oběma vypomáhat. Irena nás záhy opustila a my se přesunuli z houpaček na skluzavku. Jak jsem je pak nemohla dostat z houpacích autíček, jak mi prchali nejlépe každý jiným směrem a jak jsem je zvládala v Tescu bez vozíku, když jsem při tom držela v každé ruce 3 lahvičky s pitím, to raději moc podrobně líčit nebudu. Zachránil nás Pavel, který nás tu vyzvedl cestou ze 3denní služební cesty.
  • Doma jsme Radečkovi k narozeninám předali dárečky - terč s šipkami a míčky na suchý zip, desetibarevnou propisku, nové pastelky, hasičské, policejní a svítící autíčko... a s tím vším se pak i s Martínkem krásně zabavili až dlouho do noci.
  • Několik velkoměst, mezi nimi i New York, bylo dnes bez proudu. Lidé uvízli ve výtazích, byli vyprošťování z kolotočů, křižovatky místo semaforů řídili náhodní kolemjdoucí a zavládl naprostý chaos. V USA a Kanadě totiž vypadlo asi 9 elektráren současně, protože je mají nějak chytře propojené. Takže se ani pořádně neví, kde chyba vznikla, ale teroristický útok je s jistotou vyloučen ;-). V postižených městech se za 9 měsíců očekává zvýšená porodnost, jak tomu prý bylo při posledním výpadku před cca 30 lety ;-).

    út 12.8.2003

  • Pavel byl zase na služební cestě, a tak Radeček spal v pokoji sám. Sem tam pokašlával, až ve 3 v noci mě vzbuil řev: "Mamí! Mamí!!!". Když jsem přišla do ložnice, svítilo se a Radeček seděl na posteli jak hromádka neštěstí, kruhy pod očima... Začala jsem přemýšlet, jaký lék jsem mu zapomněla dát, a když už jsem pro nějaký vykročila, Radeček mě zarazil: "Mamí!" a s pláčem pokračoval: "Mně se ztratil traktor a vozíček pod peřinou...". Tvářil se naprosto zoufale, já jsem se ale neubránila smíchu. Prohledala jsem peřinu, a když jsem momentálně nejoblíbenější hračku nenašla, uvědomila jsem si, že s ní večer ani spát nešel. Spletl si to, chudák, se spánkem po obědě ;-). Traktor jsem přinesla z druhého pokoje, přidala sirup proti kašli a sprej do nosu, a do rána byl klid ;-).

    po 11.8.2003

  • Petra od Vojtíška, kteří dřív bydleli v sousedním vchodě, přijela na návštěvu do Brna. Bohužel bez Vojtíška, protože ten je s tátou na "chlapské výpravě", takže jsme ho viděli jen na fotkách. Zato nám přivezla ukázat půlroční Haničku. Vojtíška jsem v tomto věku neznala, ale čím víc jsem Haničku dnes na návštěvě pozorovala, tím víc mi ho připomínala.
  • Zajímavé bylo, že jsme se náhodou potkaly už včera večer u IKEA. Brno je malé...

    ne 10.8.2003

  • Dopoledne jsme strávili u krytého bazénu na Lesné, kde je v létě otevřeno k venkovnímu trávníku a dětskému brouzdališti. Zapomněli jsme si vzít nafukovací kola, ale nakonec tu Radečkovi dokonce půjčili plovací destičky na ramena, jaké máme v plavání. Martínek do krytého bazénu jít odmítl a rochnil se výhradně ve studenější vodě ve venkovním brouzdališti. Hračky, které jsme si přinesli - kelímky od jogurtu, actimelu a odměrky - měly takový úspěch, že je kluci bez problémů vyměnili za autíčka, pistolky a vodní mlýnek :-). Nakonec nám všechny actimely zmizely a mám podezření, že byly odneseny proudem a následně vcucnuty škvírou do zařízení k filtraci vody. Snad tam nenapáchaly škodu.
  • so 9.8.2003

  • Radeček přespal u babičky a zůstal tam i dopoledne, Martínka jsme odvezli k našim a s Žabákama jsme šli do kina uplatnit moji výhru 4 vstupenek na film Terminátor 3: Vzpoura strojů. František Fuka svoji vcelku pozitivní recenzi uzavírá postesknutím: "Jen se nemohu zbavit jistého zklamání, že jsem se dvanáct let těšil na něco, na co si za půl roku pravděpodobně vůbec nevzpomenu.". Jsem na tom podobně: Po 4 měsících si vybavuji (kromě toho, co si připomenu v recenzích) jen to, že jsem vyhrála vstupenky a film se mi líbil (jak jen se mi může líbit akční film). Ale zase jsem se na něj těšila jen 3 dny ;-).
  • Odpoledne se u našich slavily Terezčiny 5. narozeniny a sedmdesátiny mojí maminky. Také Radečkovi popřála teta Jana se strejdou a Terezkou k narozeninám, které bude mít ve čtvrtek. Velikou radost mu udělaly dárečky - helma, jak má Bořek stavitel, Bořkův pás s nářadím a skládací míchačka. Nejoblíbenějším se ihned stalo nářadí - Martínek uzmul sekyrku, Radeček se chopil kladiva a v následujících dnech "opravovali", co jim přišlo pod ruku.
  • Vedro v bytě pod střechou paneláku bylo tradičně k nevydržení, takže jsme posléze vyrazili s dětmi na písek (či spíše do přilehlé hospůdky? ;-). Jana si posteskla, že si konečně pořídili počítač, ale při prohlížení našich fotek se jim každá zobrazí malá a musí několikrát kliknout, aby se zvětšila. Nadhodila jsem, že na pár dní přijedeme, oni mi pohlídají děti a já jim zatím nastavím počítač. Oba se švagrem se zhrozili a svorně mě ujistili, že to tedy budou raději dál na každou fotku 10x klikat ;-))). Takovým postrachem je návštěva našich dětí!

    pá 8.8.2003

  • Katka s rodinou odjela tento týden do Beskyd a když si dnes udělali výlet na Pustevny, napadlo ji, že by mi mohli zamávat do webkamery. Poměrně snadno jsem našla správnou adresu, ale Katka nikde. Na stránce bylo upozornění, že se aktualizuje po hodině, a nebylo ani jasné, kterou minutu. Popsala jsem jí, co kamera zabírá, ale nějak se jim tam nechtělo hodinu čekat s napřaženou rukou, nebo co ;-). Naštěstí! Protože po hodině se obrázek obnovil, a jelikož se kamera postupně otáčí, objevil se záběr úplně někam jinam ;-))).
  • st 6.8.2003

  • Vyhrála jsem lístky na Terminátora! V soutěži "Kolik správných odpvědí, tolik vstupenek na film Terminátor 3" byla na webu Palace Cinemas ve čtyřech dnech zveřejňována pokaždé 1 otázka o tomto filmu. A ačkoliv mi "Palace Mail" chodí každý týden, soutěže se tam zúčastňuji pravidelně a zatím jsem nic nevyhrála, tohle bylo něco jiného. Kdo, když ne já, sedí u počítače denně? A jak název soutěže napovídá, vyhrála jsem 4 vstupenky na Terminátora 3. Dvě z nich jsou jednoznačně pro Žabáky - za hlídání během našich dřívějších návštěv kina. Konec konců, je velice pravděpodobné, že si lístky budou muset "odpracovat" i tentokrát.
    PS: 9.8.2003 - Nakonec jsme ale šli společně.
  • Někdy člověk prostě nevěří vlastním očím. Najednou jsem si všimla, že si na písku Martínek od jiného chlapečka půjčuje doopravdické kladivo! Bezděčně jsem zvolala "Ježišmarjá", načež se chlapečkova babička ohradila: "Nemusíte říkat ježišmarjá, vždyť si s tím nemusí hrát! A ten náš je opatrný, on s tím umí zacházet. On se dívá na dědečka v dílně a vždycky si tam něco půjčí, teď zrovna se mu líbí kladívko a hřebík." A opravdu, v druhé ruce měl chlapeček 20centimetrový hřebík! Neuvěřitelné, co si někdo nosí na pískoviště místo lopatky a báboviček. No, on s tím možná zachází opatrně, ale neuhlídal!

    út 5.8.2003

  • Tak dnes se musím podělit o krásný mailík. Kristin je Američanka, která se učila česky a rok strávila v Brně. Odjeli těsně předtím, než se narodil Radeček, t.j. češtinu už 4 roky nepotřebovala. Teď má 19měsíční dcerku Megan a toto je odpověď na můj mail, kde jsem mimo jiné psala o tom, jak mě kluci neposlouchají, že jezdí na kolech a že Pavel změnil zaměstnání a tím pádem už asi nedostane dovolenou. Pavel říká, že neví, jestli je horší moje angličtina nebo její čeština ;-), takže svůj anglický mail raději nepřikládám (i když je jistě stejně roztomilý ;-)).

    Dana,

    WOW! Tvoje Anglictina je vyborne! Tak, musim skusit psat v Cestinu. Vim to je horozne (pro tvoye usi) ale citim povinost (zavazan). Tak, sedim tady se slovink abych opovedla otasky.

    Ano, Megan taky je neslusny. Musi byt vek! Nejaky dny rikam "Budu prodavat ji v e-bayu" (internet servis). Obycejne...doma ona je dobra. Ale...citim tvoje bolest.

    Neuvezitelnost...jak jsou velky tvoje synovi. A i jezdou jeji kola! Takovy velky synovi! Megan...jeste ne ale v budocnosti. Pres vekendu, Megan spadula dolu (od lavice). Jeji oblicej je modrina a strupy a taky jeji dasen nad predni zuby........ale ona je o.k. a doufaum ze se nestalo zase...alespon brzy.....to se stalo s ditem...no?

    Chtela bych udala web site taky ale neznam jak. Musim jit skolu...:0

    Omlouvame o Pavelovi prace. To on se libi? Doufame. V USu mame stany problem. Prvni rok prazdniny nedostame. Po prvni rok potom dostame 2 tydny. To neni dost. Budeme navstivit CR ale nesznam kdyz.

    Musim jit ale to je vyborne ze jsem dostala e-mail od tebou. V Anglictinu je jako bonbon pro mne.

    Jsem jista ze consovky a hlaskovani je horozne ale doufam ze rozumis co jsem rikala.

    K

    po 4.8.2003

  • Slovník T9 v mém mobilu je určitě jedním z důvodů, proč mě psaní SMS přes telefon už hodně přestalo bavit. Budí sice dojem, že značně urychlí psaní, takže je vyloženě škoda ho vypínat, ale na druhou stranu mi neustále vnucuje zcela nesmyslná slova a ta požadovaná musím buď nalistovat mezi všemi vyhovujícími, nebo dost často i telefon naučit. Dnešní příklad je dostatečně ilustrující. Petra s Vojtíškem (a nyní i s Haničkou), kteří se odtud vloni odstěhovali, mi napsala, že přijedou do Brna. Chtěla jsem se zeptat, kde se ubytují, ale místo "ubytujete" mi telefon nabízí pouze slovo "taxutkete" (kterému, ať přemýšlím jak přemýšlím, zase nějak nerozumím já ;-)...
    PS: První, od koho jsem o T9 slyšela, byl nadšený spolužák Mira. Takže když mi o Vánocích přeje pěkné stávky, hned vím, která bije ;-)
  • Dnes mi moji šikovní hoši vyrobili ze starých rohlíků strouhanku. Zcela sami!

    A příště ten mixér zkusíme i zapnout...

    ne 3.8.2003

  • Cestovní kancelář Fischer jsem považovala za to nejjistější, co u nás existuje. Už to ale neplatí, Fischer krachuje! Ani se nedivím, vždyť jsme s nimi už 4 sezóny nikde nebyli ;-). Dnes svitla naděje na záchranu, tak doufám, že se to podaří a že se ještě setkáme, až budou kluci schopni cestování, aniž bych u toho přišla o nervy...

    so 2.8.2003

  • U babičky na zahradě bylo potřeba potřeba spálit hromadu ořezaných větví a nějaké ztrouchnivělé špalky. Pozvali jsme tedy spolužáky na opékání klobásek. Žabáci si odtud odskočili na oslavu babiččiných 80. narozenin a mezitím přišel Myšák, Spoustíci s Bětkou a Kolářka.
  • Děti si spolu vcelku pěkně hrály a dokonce to přežily ve zdraví. Když Radeček viděl, že Bětka čůrá v dřepu, inspiroval se, stáhl kraťásky a vyčůral se vkleče ;-))).
  • Během večera jsem postupně zdokonalovala samoopékací systém na klobásy pro různé velikosti ohně. Výška se nastavovala podkládáním špalků a výhodou bylo, že jsem při malém ohni nemusela prut nad ohněm dlouho držet a při velkém ohni neuhořela. Systém však zůstal nedoceněn a skončil přiložením.
  • V naprosté tmě najednou začal Pavel něco hledat v trávě a svítil si k tomu mobilem ;-). Přiznal, že mu vyklouzl snubní prstýnek, se kterým si s oblibou hraje. Začali jsme hledat všichni a Žabák operativně odstranil lavičku i talířek - jediné orientační body, podle kterých bychom ono místo ráno alespoň přibližně našli. Na moji žádost vrátil talířek zpátky a Pavel šel pro pořádnou baterku. Ptala jsem se Žabáka, jestli ten talířek byl určitě tam, kam ho teď položil. Nebyl - současně jsem totiž talířek nadzvedla a pod ním se zaleskl prstýnek. A pak přišel Pavel s baterkou... A ponaučení? Líp než mobilní telefon svítí displej digitálního fotoaparátu. To až budete někdy v přírodě, daleko od civilizace, potřebovat trochu světla...

    pá 1.8.2003

  • Martínek má úžasný dar vidět věci lepšími, než ve skutečnosti jsou. Od té doby, co občas bývá bez plíny a chodí na záchod, při spláchnutí obdivuje:
    - Jé, bublinky...
    A při pohledu na odklopené WC prkénko se zasní:
    - Sluníčko!
    ;-))) Z toho kluka něco bude...
  • čt 31.7.2003

  • Radeček prochrápal a prokašlal další noc, a tak ho vzal Pavel na ORL. Paní doktorka konstatovala, že je zahleněný, v uších se jí taky něco nelíbilo, a pro začátek mu předepsala jiný sirupek...
  • Odpoledne jsme se vydali opět s Katkou na projížďku. Z Martínkova kola jsem odvázala provázek, a tak dnešním dnem Martínek začal jezdit na kole sám! Jezdí pěkně s Radečkem a já za nimi běhám po sídlišti... Katka s kočárkem je rázem z naší skupinky nejpomalejší.
  • S Radečkem do školky chodí Románek, který je o 2 roky starší a už bývá odpoledne venku sám, prohání se po sídlišti na kole s klíčema na krku. Dnes k večeru jsme si všimli, že jeho klíče visí na prolézačce, zatímco Románek je už dávno pryč. A mě, idiota, samozřejmě nenapadlo nic lepšího, než hošíkovi pomoct. Nejdřív jsem volala domů Pavlovi, aby mi v seznamu Radečkovy třídy našel Románkovu adresu a ve Zlatých stránkách nejlépe telefon. Bohužel, telefon tam nebyl. Nevadí, sídliště je malé, klíče mu doneseme. Když jsou teď kluci pojízdní, je to malina, ne? Problém nastal, když u Románka nebyl nikdo doma... Hledá celá rodina klíče? Nebo spí Románek jinde? Máme chvíli počkat? Hodit klíče do schránky? Vrátit je na hřiště? Po marném vyhlížení v okolí domu jsem vhodila do schránky lístek se svým telefonním číslem... A protože Martínkova rychlost ještě přeci jen není nijak závratná, přišli jsme domů strašně pozdě. Akce byla totálně zbytečná a neúspěšná :-(. Alespoň z mého pohledu.
    PS: Hned dopoledne Románkova maminka zavolala a klíče si vyzvedli.

    st 30.7.2003

  • Po odpoledním dešti jsme vyrazili s Katkou na projížďku (Radeček s Martínkem na kolech, Ondrášek na koloběžce a Šárka v kočárku). Martínek se nechal na kole táhnout na provázku, ale cítila jsem, že už šlape v podstatě sám. Pokud tedy provázek nepovolím, protože to rázem poleví a dožaduje se tažení.

    út 29.7.2003

  • Jak přimět děti k úklidu? Těžko:
    - Copak vám se to líbí, když je tady takovej binec?
    - Mně jo!
    - Taky líbí!
    - Taky líbí?
    - Jo!
    Málokdy jsou tak jednotní...

    po 28.7.2003

  • Radeček kašle noc co noc hůř, a tak aby se vyspal (on i táta ;-), dostal od paní doktorky sirup Promethazin a objednávku na ORL. Doufáme, že tam třeba konečně něco zjistí.

    ne 27.7.2003

  • Radeček přespal u babičky a my jsme tam za nimi přišli před polednem. Bylo vedro na padnutí, a tak jsme klukům nafoukli bazének. A jak jsem byla zabraná do focení motýlů a kytek, najednou slyším Pavlův výkřik: "Martine, ne!". Martínek ničeho nedbal a dvakrát vší silou udeřil ostrými bodly dětské motyčky do dna bazénu. Jak to mohl bazén přežít je mi záhadou, ale zdá se, že neteče...

    so 26.7.2003

  • Další rada k nezaplacení: Nemáte kde parkovat? Přizpůsobte svoje auto terénu! ;-)
  • Přesvědčila jsem rodinu k nákupu v Carrefouru. V jednom z místních quicků jsme si dali i oběd. Přesně v okamžiku, kdy už jsme měli Martínkova řádění akorát tak dost a začínali brát vážně svoje výhružky, že ho uvězníme do dětské sedačky, Martínek z tácu vyklopil 2 obědy na zem...
  • pá 25.7.2003

  • Ráno pršelo. Když déšť trochu zmírnil, nabalila jsem kluky do pláštěnek, Martínka do gumáků, a šli jsme na procházku. Kaluže byly natolik lákavé, že mě kluci bez problému nechali pořídit i pár "uměleckých" fotek s kapkami. Za odměnu jsem pak poprvé v životě zavítala do videopůjčovny a půjčila jim kazetu Bořka Stavitele. Původně jse se sice chtěla jen informovat, jaké doklady budu potřebovat, protože jsem matně tušila, že k registraci do půjčovny pouhá občanka nestačí, nakonec to ale místo dokladů spravilo 500,- Kč zálohy...
  • Odpoledne se mi opět podařilo zapomenout klíče ve výtahu. Pikantní na tom bylo, že když jsme výtahem sjeli dolů, potkali jsme Pavla, který ještě neopomněl udělat pár vtipných poznámek, jak dlouho jsme výtah při nastupování blokovali apod. Takže když jsem pak po návratu zjistila, že se ani nedostanu do baráku, protože nemám klíče, volala jsem Pavlovi, překvapená, že mi ani nezavolal, že ve výtahu našel moje klíče. Pavel se chvíli odmlčel... a pak mi oznámil, že nakonec jel nahoru druhým výtahem!!! Proč, to teda nechápu... Nicméně, já jsem už k domovníkovi nesla několikery klíče, co jsem ve výtahu našla. Moje samozřejmě nikdo nevrátil. :-(

    čt 24.7.2003

  • Radeček zaslechl z televize, jak moderátor ohlašuje účinkující zpěvačku: "Marcela Králová". Hned mu bylo jasno:
    - Marcela Králová nad Labem! ;-)

    st 23.7.2003

  • Zašli jsme k paní doktorce domluvit Martínkovo očkování, o které v červnu kvůli nemoci přišel. Dostal ho ihned, jako vždy ani nemukl.
  • Servis Radečkova starého kola si nemůžu vynachválit. V pondělí jsem na firmu Mattanelli poslala mail, hned včera mi už jejich člověk volal a dnes mi kolo přijel opravit až domů! Nevídané! A tak jsem mohla připevnit zpátky postranní kolečka a opravené kolo po Radečkovi zdědil Martínek. Když zvládne na kole jezdit Petruška... ne? Martínek se s kolem nechal pěkně tahat na provázku. Na hřišti se potvrdil můj nedávný postřeh, jak rychle děti přídavným kolečkům odvyknou. Radečkovi vrstevníci se na Martínkovo "nové" kolo nadšeně vrhali a bylo dost zábavné pozorovat, jak na něm už nikdo neumí jezdit! ;-)
  • Před časem jsem na internetu narazila na návod, jak si pomocí jistého prográmku vyrobit stereo-fotografii obyčejným foťákem. K docílení prostorového vjemu při prohlížení fotek jsou ale potřeba červeno-modré brýle, které zde nabízeli pouze zdarma k poměrně drahému předplatnému časopisu s touto tématikou. Matně jsem si vybavila, že jistá americká firma, která na internetu 3D obrázky a videa provozovala, posílala kdysi takové brýle zdarma. Ukázalo se, že brýle zdarma nabízí stále kdekdo, ale platí se už poštovné, čímž je po výhodě. Nakonec jsem ale nějakou adresu našla a vzorek brýlí si objednala. K mému překvapení dnes přišla veliká nadupaná obálka a v ní několik letáčků s obrázky a asi tak !padesátery! papírové brýle všemožných druhů, tvarů a potisků! (PS: Asi za měsíc přišla druhá taková obláka s dalšími desítkami vzorků. ;-) Samou radostí jsem okamžitě vyfotila ze 2 úhlů Radečkovo kolo, ať mám s čím experimentovat.
  • Při tom experimentování jsem ovšem na internetu narazila na něco ještě zajímavějšího. Pokud jste někdy úspěšně prostorově viděli tzv. "stereo-obrázky", sestávající z teček či drobných vzorků, tak totéž je možné i s fotografiemi. Podaří-li se vám tedy na následující obrázek stejným způsobem správně "zašvidrat", uvidíte kousek Radečkova kola prostorově, a pak neváhejte a na obrázek klikněte. Otevře se vám okno appletu, v němž si můžete nejprve celé kolo kombinací Ctrl+O zmenšit, až ho uvidíte prostorově, a poté pomocí Ctrl+I zvětšit, jak až vám oči dovolí, případně Ctrl+C přepnout na pohled křížem, kde vám může pomoci ukazováček mezi očima a monitorem. Máte-li příslušné dvoubarevné brýle, pak stačí stisknout Ctrl+T (v tom případě si kolo zvětšete, např. Ctrl+Enter). Mnoho dalších odkazů na stereo-fotografie najdete např. zde, nebo třeba přes vyhledávač. Pěkné 3D fotky ze svateb (pro červeno-modré brýle) jsou tady. A pokud vás to nadchne stejně jako mě, nezapomeňte mi dát vědět! ;-)

    If you had a JAVA 1.1 enabled browser, you would see a stereoscopic image here!
    So you get a preview version only:

    Pokud se vám obrázek rozsypal, odskočte jinam a zpátky...

    út 22.7.2003

  • Sotva jsme odpoledne přišli na pískoviště, strhla se bouřka. Ale taková, že i ti, kteří ještě chtěli doběhnout domů, se po pár metrech pokorně vraceli. A tak jsme se ocitli se 6 dětmi uvězněni pod výběžkem jednoho z domů. Ze začátku to bylo docela příjemné, ale postupně se ochladilo, děti to přestávalo bavit, a když pak došly zásoby jídla i sladkostí, šlo do tuhého. Průtrž neměla konce, a tak pro nás nakonec, stejně jako pro ostatní, po osmé večer přijel táta autem...

    po 21.7.2003

  • Na pískovišti jsme se opět sešli se všemi známými. Většinou se taky vrátili z nějaké dovolené, a tak nám, myslím, na sídlišti vůbec nic důležitého neuniklo ;-).

    ne 20.7.2003

  • Martínek celý týden vesele poskakoval a když dnes začal běhat jednou nohou jen po špičce, Pavel odhalil, že má v botě pod patou něco jako hřebík... Také jsme pochopili, proč si boty při každé příležitosti sundával a běhal bosky. Jen nevím, proč si neustále sundává i papučky ;-).
  • Oběd z rýže a mražené zeleniny, což bylo jediné, co nám zbylo, nás moc nelákal, a tak jsme zvažovali, jestli nepojedeme domů už dopoledne. Pět minut po zavírací době místního obchůdku jsme se rozhodli, že by se to ale dalo vylepšit nějakým masem a strouhaným sýrem. Naštěstí měli ještě otevřeno, a tak jsme si po obědě ještě stihli zahrát. Polovina Siedlery s rytíři a druhá polovina Tikala. Překvapivě jsme dohráli dřív, protože Myšák mě prý v roli notorického zdržovače skvěle zastoupil a přemýšlel prý snad ještě dýl než já ;-).
  • Na zpáteční cestu vyjel první Medvěd na kole a pak postupně auty Polda, Myšák a my. Medvěda jsme dojeli u Dukovan, Myšáka až v Brně u McDonalda ;-).
  • Kousek před Brnem přiměl Radeček tátu, aby zastavil, že se mu chce blinkat. Po chvilce na čistém vzduchu nás šílenou rychlostí předjela motorka, Radeček znechuceně nasedl zpátky do auta a prohlásil: "Já budu raději blinkat až doma. Tady mně to vadí." ;-)
  • Původně z tohoto týdne v Hosimi měla vzniknout další velkolepá prezentace, ale nakonec jsem ráda, že se mi alespoň tento červencový deníček podařilo zveřejnit "už" v lednu 2004. Nicméně, pro příznivce reportáží jsou tu následující linky:

    so 19.7.2003

  • Zoufale jsme vymýšleli program pro děti. Na kolo bylo vedro, na koupání větrno, až nás nakonec napadly nedaleké Jevišovice. Když jsme se Žabáka ptali, jestli tam náhodou není taky aspoň nějaká zámecká zahrada, poradil nám park u nového zámku. Letmo se zmínil, že tam jsou i nějaké houpačky... Nějaké houpačky! Čtyři skvělé houpací lodě, jak známe z dětství, a jeden kolotoč na vlastní pohon! Děti byly nadšené a my s nimi. Na houpačkách jsme strávili celé dopoledne, a kdyby nám je Žabák prozradil dřív, mohli jsme tam trávit dopoledne celý týden ;-).
  • Až tak nás nepřekvapilo, že jsme v úterý vykoupili všechnu balenou vodu v Hostimi. Přeci jen, ostatní asi mají pitnou vodu a nás je celkem dost. Ale že dnes v podobě posledních čtyř balíčků krájeného chleba Žabáci vykoupí i veškeré pečivo v Bille v Moravských Budějovicích?!! To jsme fakt nečekali.
  • Při podvečerním výletu na kolech jsme zamířili k nedaleké zřícenině hradu Bukovina. Po loňské zkušenosti jsme se již vybavili dlouhými nohavicemi, ale kopřivy a bodláky na cestě byly tak vysoké, že nás během jízdy šlehaly až do rukou. Narozdíl od loňska, kdy jsme kvůli komárům vůbec nemohli zastavit, letos jsme se na Bukovině trochu i porozhlédli. Kromě kousků zdí a obrovských buků jsme objevili i pěknou vyhlídku. Martínek si to ale moc neužil, protože se pořád nemohl vzpamatovat z pádu. Když jsem se na hrbolaté cestě rozjížděla na těžký převod, v klíčovém okamžiku se prudce vyklonil, aby se podíval, kde je táta, a už jsme oba i s kolem letěli na zem :-(. Letos jsem byla jediná, kdo dítě vyklopil...

    pá 18.7.2003

  • Dopoledne jsme si udělali výlet do Jaroměřic. Ten nakonec zvládli na kole jen Viktor s Medvědem - Pavel se s Radečkem kvůli silnému větru vrátil z prvního kopce a my ostatní jsme o tom ani neuvažovali a rozhodli se pro auto rovnou. V Jaroměřicích jsme se trošku prošli zámeckou zahradou, kde mě fascinovaly hranaté stromy. Děti nejvíc obdivovaly vodotrysk, kačenky, čápy na komíně a bimbající hodiny.
  • Poobědvali jsme v relativně luxusní restauraci Viola, kde po nás zůstal z ubrousku poskládaný parník, zmačkaný ubrus a nějaké příbory na zemi. Jinak se děti zabavily na houpačce, a tak za odměnu, že to tak dobře dopadlo, jsme je pak vzali ještě do sousední cukrárny.
  • Odpoledne jsem konečně uskutečnila svůj letošní 1. velký výlet na kole - po loňské oblíbené trase do lesa na maliny a přes Rozkoš zpátky. Na malinách Marťas vytrvale vyžadoval podávat "meruňky" a zbytek cesty se už těšil, až budeme "opalovat" maso (rozuměj opékat, grilovat).
  • Večer přijel Myšák a přivezl novou hru Carcassonne, kterou nás pak Viktor naučil. Napoprvé jsem sice skončila předposlední, ale uspokojilo mě, že jsem porazila Viktora. Konstatováním že je břídil jsem ho přiměla k odvetě a tu jsem dokonce vyhrála! Viktor se chabě vymlouval, že je zvyklý na nějaké další rozšiřující kartičky, které tady nemáme...

    čt 17.7.2003

  • Protože v Hostimi nemáme televizi a video, posadili jsme děti před notebook a pustili jim nějaké pohádky, narychlo postahované z internetu. Petruška se k našim televizním závislákům připojila s naprostou samozřejmostí. A vůbec jim nevadilo, co jsme my po chvilce s hrůzou zjistili, že na ně "Jen počkej!" mluví rusky ;-).
  • Navzdory všem předpovědím byl další parný den, a tak jsme odpoledne zajeli na kolech do třetice k rybníku, tentokrát připraveni na koupání. Sotva jsme tam dorazili, zatáhlo se, ale děti to od koupání neodradilo (mně tudíž nezbylo, než tam vlézt taky). Tak tak jsme je pak stihli obléct a před blížící se bouřkou ujet. Bouřka nám potom dokonce vyhodila proud (jen na chvilku, než Petra našla a zapálila svíčku ;-). Plánované grilování kotlet nám ale překazila, a tak jsme k večeři museli vzít zavděk pomazánkou z tuňáka.
  • Pavel dnes absolvoval náročnou služební cestu, ráno z Brna až do Chomutova a zpáteční cestu za námi do Hostimi navíc prakticky celou v průtržích. Dorazil večer a snad už tu s námi zůstane až do konce. Přeptal se na Radečkův kašel a když jsem mu hlásila, že Radeček už nekašlal, Petra mě opravila, že kašlal jenom když jedl zmrzlinu :-). Nezbývalo, než doplnit, že taky trochu kašlal když se koupal v rybníku... ;-)))
  • Odpolední partičku Eufratu nám ukončily děti, když se všechny vzbudily, ale večer se nám už podařilo dohrát a ještě jsme zvládli základní Siedlery (aspoň ty jsem s přehledem vyhrála).

    st 16.7.2003

  • Pavel sice na noc přijel, ale hned ráno zase odjel, tentokrát na 2 dny. A s sebou odvezl i recept na švestkové knedlíky, který měl včera stáhnout z mých internetových stránek (včetně příslušné části deníčku, abychom si připomněli loňské praktické zkušenosti s množstvím těsta). Takže v zájmu dnešního oběda jsme recept narychlo sháněli přes SMSky. Knedlíky budou pro změnu meruňkové.
  • V kuchyni jsme zřídili manufakturu: Já jsem odměřila suroviny, Petra uhňácala těsto, Polda chystal meruňky, Medvěd nám vysvětloval, jak takové knedlíky mají správně vypadat, a všichni dohromady jsme pak balili meruňky, každý dle svého gusta (aby pak k obědu snědl "cizí" - naprosto špatné velikosti a diletantského poměru ovoce/těsto, které ovšem byly v pravý čas uvařené ;-). Nejdůležitější úkol měla Vilma, protože bez toho bychom asi žádný knedlík neuvařili: hlídala děti, rochnící se opět na zahradě v bazénku. Viktor pařil nějakou hru na notebooku, ze kterého k nám obědotvorcům občas dolehlo: "Zatracené bestie!" ;-).
  • Oproti loňsku nás sice bylo víc (7 + 3 děti), ale i tak nám ze stejného množství těsta (2 tvarohy a 1,5 kg mouky) knedlíky zase zbyly. V pohodě na kompletní zítřejší oběd a ještě trocha... Přidávám do receptu poznámku...
  • Po obědě, když děti spaly, jsme hráli Tikala (poprvé s dražbou tahů). Když jsme byli do hry nejvíc zabraní, přišel z vedlejšího pokoje Viktor: "To jsem rád, že když jsem se odtrhnul od počítače, konečně vidím, jak vypadá reálný svět!" ;-)))
  • Odpoledne jsem se chystala na první větší výlet na kole, ale hned v prvním kopci mi dvakrát spadl řetěz. Ukázalo se, že to způsobuje jeden ohnutý zoubek na ozubeném kole pro nejjednodušší převod, bez kterého jsem si ale dál netroufala. A tak jsem znovu jela jen k rybníku, kam zatím v doprovodu pěší Vilmy dojel na svém kole Radeček. Povolily jsme klukům smočit nohy v rybníku, ale Martínek téměř okamžitě dřepnul tak šikovně, že si namočil plínu i tričko, a tak pak už běhali oba raději nahatí.
  • Po sladkém obědě jsme si k večeři nad ohněm ugrilovali steaky. Už dopoledne se nám Medvěd zklamaně přiznal, že maso nakrájel napříč vláknům a dodatečně si uvědomil, že to mělo být podélně. Nám to bylo v podstatě jedno a hlavně jsme si s úlevou oddychli, že se krájení masa neujal někdo jiný, protože by to udělal zrovna tak a teď by byl Medvědem společensky znemožněn ;-). Tak špatně nakrájené steaky snad ani nemohly dobře dopadnout a připomínaly spíš hovězí žvýkačku, ale večeři zachránily vynikající v troubě opečené brambory. Medvěd to ale nevzdává a plánuje steaky zase někdy příště.
  • Když jsem šla vykoupat a uložit Martínka, ostatní zatím bavili Radečka. Nejdřív s ním hráli Milionáře a zodpovídali záludné otázky, jako jestli se nejvíc lidí vejde do malé šaliny, velké šaliny, autobusu dvojáku nebo trolejbusu dvojáku, a pak ho naučili slovní fotbal. Jakmile Radeček hru pochopil, držel se prý obdivuhodně a ve chvílích, kdy už všem docházely nápady, přicházel se slovy jako "Antarktida", "anakonda", "yetti"... Evidentně se mu to líbilo, akorát my jsme dlouho nechápali, když za pár dní vyžadoval "řeční fotbal" ;-)

    út 15.7.2003

  • První den v Hostimi bez Pavla, a tak nezbylo, než kluky hned od rána zaměstnat. Ráno jsme šli nakoupit čerstvé pečivo a po snídani ještě s Vilmou a Petruškou do zahradnictví pro brambory a cibuli, sbíranou přímo ze záhonku. Když jsme pro ni šli, jako rodilá Brňačka jsem se pro jistotu vždycky ujistila, že např. ty zelené koule, kolem kterých procházíme, jsou opravdu salát, a pak jsem před dětmi dělala chytrou ;-). Polda jim mezitím na zahradě nafoukl bazének, a tak zbytek dopoledne strávily tam. Skvěle jim posloužila skládací lehátka, která Žabák neprozíravě prohlásil za nezničitelná. Nejen k opalování, ale hodila se zejména jako silnice či vzhůru nohama coby autobus nebo loď.
    PS: Koncem týdne děti nezničitelná lehátka zničily...
  • Včera jsem se cestou do Budějovic soustředila na kdejaký traktor, který bych mohla klukům pro zpestření jízdy ukázat, ale měla jsem spíš dávat pozor na cestu. Dnes totiž kromě Pavla odjeli i Žabáci, takže jsem pro opravené kolo musela navigovat Poldu. Samou radostí, že jsem cestu k cykloprodejně našla, jsem zapomněla nejdřív zamířit k Bille. A tak jsme velký nákup museli uskutečnit až poté, s kolem na střeše auta. Naštěstí ho nikdo neukradl.
  • Nové kolo jsem večer otestovala na kratičkém výletě k rybníku. Martínek jel v sedačce a Radeček na svém kole, a tak jsem pro jistotu požádala Žabáka s Petrou o doprovod. Petra pak Radečka chválila, jak dobře jezdí. Mě nechválil nikdo...

    po 14.7.2003

  • Odvezli jsme do Moravských Budějovic moje kolo do servisu. Ačkoliv mně připadalo už úplně odepsané, tady mu do zítřka vymění ráfek u zadního kola, dají nová řidítka, a bude prý opět pojízdné!
  • Zkusili jsme, jestli by neuměli opravit i Radečkovo kolo, ale pan prodavač se jen usmál a prohodil něco jako že na takové hračce by svoje dítě rozhodně jezdit nenechal. Původně jsem Radečkovi chtěla pořídit rovnou kolo větší, ale šestnáctipalcové se mi zdálo příliš velké, že by si jízdu na něm vychutnal až tak napřesrok. A tak jsme mu nakonec vybrali kolo stejně velké (nebo spíš stejně malé - 12"), ale podstatně lepší (také podstatně dražší ;-). Hlavně má volnoběh, takže nemusí odšlapat každou otáčku, šlapátka dozadu brzdí a má nafukovací kola. Radeček se na něm hned odpoledne učil jezdit na parkovišti, a když pak jel Pavel na výlet s Martínkem v sedačce, já jsem za Radečkem razila po Hostimi na koloběžce ;-). Radeček je z nového kola vyloženě nadšen, i když myslím, že největší vylepšení spatřuje v tom, že má odrazky a zvonek ;-))).
  • Po obědě se ve dveřích objevil Viktor s kufrem v ruce a stylově prohlásil:
    - Jmenuji se Viktor a budu tady bydlet. ;-)))
  • K večeři jsme na ohni ugrilovali výtečné vepřové kotlety a poté Pavel odjel, aby mohl zítřejší den strávit v práci - služební cestou do Nového Mesta nad Váhom... Nás ostatní Viktor naučil novou hru Elfenland. Jako vždycky jsem si vyslechla spoustu narážek na to, jak dlouho přemýšlím, ale nakonec jsem nečekaně skončila druhá, hned za Viktorem!

    ne 13.7.2003

  • Dopoledne se jelo na cyklistickou projížďku a se svými dopravními prostředky vyjeli po vlastní trase i Marťas a Petruška. Petruška si přivezla šlapací kolo a nechala se na něm táhnout, Martínek statečně drandil na odrážedle. Co do rychlosti byli vzácně vyrovnaní, a to i včetně častých protestních stávek obou. Odpoledne jsme si půjčili Petruščino kolo a taky jsem Martínka po vesnici trochu potahala. Oproti poslednímu pokusu před čtvrt rokem už vcelku zvládal mít nohy na šlapátkách, takže si už asi pomalu zaslouží vlastní šlapací kolo. Po krátké projížďce na mě najednou zoufale zavolal:
    - Já budu blinkat...
    Zastavila jsem tedy, Martínek seskočil na chodník a vesele na mě zavolal:
    - Ble! ;-)))
  • Večer jsme si k táboráku přinesli kytaru a vzpomínali na oblíbené hity. U jedné písničky Polda zmínil, že ji hrál Vilmě, a Petra hned Žabákovi vyčetla:
    Petra: Vidíš to, a tys mně nikdy nic nehrál!
    Žabák: Jak nehrál? Náhodou, já jsem toho měl na cédéčkách! :-)
    Polda: Prosím tě, ženské se nezavděčíš. Já jsem jí hrál, a stejně si stěžovala. Že jsem jí nic nesložil! :-)))
  • Největší úspěch měla písnička Něco o lásce od Pavla Dobeše. Trochu nám dělal problém sled jednotlivých slok a na závěr, když jsem se snažila písničku regulérně ukončit, neustále mi naskakovaly střídavě 2 sloky, dávno už odzpívané, čímž jsem naprosto odrovnala všechny ostatní. Smíchy se popadali za břicho, a tak mi taky nebyli schopni poradit ;-).

    so 12.7.2003

  • Večer se mi rychle podařilo najít potřebné oblečení, a tak jsem myslela, že tentokrát již zkušeně sbalím cobydup. Nakonec to ale bylo zase až k ránu, a než jsme pak všechno dobalili, naložili, u babičky připevnili na auto kola, stejně jsme do Hostimi vyjeli až v poledne. Hned jak jsme dojedli neodmyslitelné hambáče od McDonalda v Hypernově, vyhlásila jsem soutěž, že kdo nejdřív usne, dostane bonbon (ano, tak hluboko jsem už ve svých výchovných metodách klesla). Kluci na sebe sice přestali povykovat, ale spaní jim přes sebevětší snahu nešlo. Martínek s křečovitě zavřenýma očima a odpovídajícím šklebem moc dlouho nevydržel, Radeček aspoň chvílemi zdařile předstíral ;-).
  • Jeli jsme kolem dukovanské elektrárny, a jak jsme ji viděli blíž a blíž, Radeček vydedukoval: "Ta elektrárna popojíždí!".
  • Brzy poté konečně usnuli, ale ne nadlouho. Ozvala se rána - a Pavel viděl v zrcátku, že nám ze střechy sletělo jedno kolo. Shodou okolností moje :-(. Na první pohled mě upoutalo upadené zrcátko, posléze spadený řetěz a nakonec při vedení kola k autu, že zadní kolo nějak drhne, či spíše trvale brzdí :-(. Zjistili jsme, že povolila matka, kterou bylo kolo upnuto na nosič. Řemínek, který kolo na nosiči zajišťoval, spadl společně s kolem, ale nakonec jsme optimisticky uznali, že to asi bylo velké štěstí: Kdyby na něm totiž kolo zůstalo viset, patrně by nám rozmlátilo auto. A jak jsme se v dubnu a květnu poměrně detailně seznámili s cenami, jakákoliv oprava auta by byla podstatně dražší, než zbrusu nové kolo ;-). Kolo jsem tedy sesbírala ze silnice, dali jsme ho zpět na nosič, ale zjistili jsme, že je prasklá umělohmotná část, kterou se matka utahuje. Kolo se tak ocitlo na nosiči, ale matka už nešla ani utáhnout, aby bylo schopno další přepravy, ani povolit, aby se dalo sundat... A nemajíce s sebou žádné nářadí, natož klíč v potřebné velikosti (zatímco vloni jsme vezli snad 3 různé sady, ale ty nám nejspíš ukradli s Pavlovým kolem), nakonec jsme zavolali Žabákovi. Naštěstí jsme už byli skoro v Jaroměřicích, takže přijel s klíčem a havarované kolo odvezl na svém nosiči.
  • V Hostimi byl kromě Žabáků už i Medvěd, a než přijel Polda s Vilmou a Petruškou, seznámili jsme se úspěšně se všemi dominantami zahrady. Nejdříve s novinkou - jezírkem, které tam nechala vybudovat Žabákova maminka (během týdne jsme tu zahlédli nejméně 3 velké žáby skokany, spoustu pulců, kteří se postupně měnili v malinké rosničky, obří brouky a spoustu dalšího hmyzu). Když při pozorování pulců Radeček šlápl botou do vody, přesunuli se hoši do kompostu a rukama z něj nabírali humus, a na závěr si nabrali uhlíky z ohniště, drtili je v rukách a neopomněli si pak samozřejmě ani otřít obličej. Na zahradě se jim moc líbilo ;-).
  • Abychom zabránili dalším kalamitám, vyjel Pavel s klukama na kole. Radeček si vzal svoje, ale okamžitě jsme si všimli, že mu přední kolo děsně lítá. Vzpomněla jsem si, že to dělalo už v Brně... Chtěla jsem ho utáhnout, ale zjistila jsem, že jeho středová část z umělé hmoty je prasklá. Ze tří kol jsme tedy měli funkční jen jedno, a tak Pavel kluky střídavě vozil v sedačce. Po několika jízdách mi na dětské sedačce padly do oka nepoužité pojistné řemínky a jen tak z estetických důvodů jsem je připoutala k nosiči. Za pár minut se Pavel vrátil z další projížďky a sedačka s Radečkem ležérně ležela na nosiči. Z jejího držáku vypadly redukce obepínající sedlovou trubku na kole. Jak se to mohlo stát, zvlášť když sedačka byla namontována odborníky? Ztracené redukce se už nepodařilo najít, ale tytéž nám zbyly od druhé sedačky, a tak jsme sedačku znovu zprovoznili. I když, letos naší cyklistice štěstí jaksi nepřeje. Neměli bychom toho ježdění raději nechat? Nebylo těch varování už dost?
  • Martínek měl stále ještě průjem, a tak jedl jen suché rohlíky, sušenky, tyčinky a pil černý čaj. Až než mu Petra začala dávat meruňky ;-). O jeho dietě neměla potuchy a Martínkovi meruňky evidentně chutnaly... Aby ne! A večer mu ještě táta omylem dal kus špekáčku, který chtěl původně dát vedle stojícímu Radečkovi...
  • Každý večer nám kolem ohně produsal ježek. Za chvíli něco kváklo.
    - To byla asi žába u rybníčku.
    - Jestli to nebyl ten ježek... :-)

    pá 11.7.2003

  • Radeček venku potkal kamaráda ze školky. Honzík je o něco mladší, a tak má na kole ještě postranní kolečka. Radeček si jeho kolo na chvilku půjčil a stalo se, co jsem tedy nečekala: Vůbec na ně nedokázal nasednout! Asi tak na 10. pokus se mu to přeci jen podařilo, rozjel se - a zamířil přímo do zábradlí. Zkrátka - kolo s postranními kolečky se chová trochu jinak a dítě brzy odvykne!
  • Jakkoliv se to ještě v úterý zdálo téměř nereálné, Pavel dnes ze servisu vyzvedl obě kola s dětskými sedačkami, a tak našemu zítřejšímu odjezdu do Hostimi a tam cyklovýletům po okolí už nic nestojí v cestě.
    PS: Že to byl hluboký omyl jsme zjistili až později ;-).

    čt 10.7.2003

  • Radeček stál poprvé v životě na lyžích. Někdo je totiž venku vyhodil ;-). Do rukou si vzal tyčky, které jsme právě pojídali (slané) - a myslím, že mu to šlo napoprvé docela dobře ;-).
  • Konečně jsme se dostali s Martínkovým průjmem k paní doktorce. Naše měla dovolenou, a tak jsme byli u zastupující, od které se shodou okolností nedávno Katka s oběma dětmi odhlásila, když byla opakovaně a naprosto zbytečně za cosi sprdnuta. Protože naše paní doktorka je ale úžasně hodná, málem jsem to Katce ani nevěřila. Dnes jsem to zažila na vlastní kůži. Zastupující paní doktorka ordinovala jen od 7 do 10 hodin, a tak jsme se pochlapili a stihli přijít dobrých 5 minut před desátou. Čekárna byla plná, zejména starších školáků, a každému z nich paní doktorka osobně důrazně vysvětlila, že má vstávat v 7, protože k lékaři se chodí ráno, a ne na poslední chvíli. Pak že tu má půlku sídliště. Tato výtka nás kupodivu minula. Úderem desáté sestřička zamkla čekárnu (!!!), aby snad nemuseli přijmout ještě nějakého opozdilce... Paní doktorka se kluky snažila neustále ztišit, když si v čekárně hráli, a pak jim nevrle přikázala, aby hračky uklidili - v době, kdy už jsem je přiměla valnou většinu hraček uklidit a se zbylými několika kostkami si právě hráli. Když jsme konečně přišli na řadu, měla jsem Martínka vysvléct, ale jakmile jsem mu sundala boty, začal řvát, řval a řval jak tur a nebyl k zastavení, což pamatuju naposledy snad v jeho šesti týdnech při kontrole na očním, když mu oči rozevírali kovovými svorkami, aby do nich paní doktorka lépe viděla... Vždyť pohodář Martínek nikdy neprotestoval ani při očkování! Paní doktorka, nebo její ordinace, mu zkrátka nepadla do noty, a tak prostě nepřestal řvát ani s policejním autem v ruce a prohmatat břicho a kouknout do krku si nechal jen s použitím síly mé, sesřičky i paní doktorky... A když potom v ordinaci zazvonil telefon, paní doktorka řvoucího Martínka vykázala do čekárny, kam nám pak už jen přinesla recept a rozpis diety, začínající dnem o suchých rohlících a černém čaji, slazeném glukopurem... Neustále zpřísňovanou dietu jsem tedy ještě trochu přitvrdila, ale není to lehké: Suché rohlíky Martínek moc nejí, čaj mu nechutná...

    st 9.7.2003

  • Problém jak budeme říkat hřišti "u dřevěného autíčka", když nám zrušili dřevěné autíčko, se rychle vyřešil. Novou dominantou se stala dnes postavená loď.
  • Radeček konstatoval, že "Martínek je jako pavián." Když jsem nechápala, doplnil: "Má červenej zadek!". Martínek má totiž stále průjem a zadek už má opravdu celý červený. Radečkův postřeh pramení z dědečkova vtipu o berňáku. Dědeček totiž vtipy neustále rozvíjí, doplňuje různé detaily a přibližuje klukům význam jednotlivých slov. Ze vtipů se už tedy stávají půlhodinové povídky, které sice již ztratily pointu ;-), zato se tam ale kluci dozvědí, že na světě je 6 světadílů, jeden z nich se jmenuje Amerika, tam jsou města a mezi nimi létají letadla (značně zkrácený "vylepšený" začátek vtipu o letadle)... A nebo že pavián má červený zadek.
  • S našimi koly to vypadalo poměrně bledě. V neděli jsme neuspěli v Hypernově a v pondělí Pavlovi v dalším vytipovaném obchůdku řekli, že kola sice mají, ale ne smontovaná. V úterý se tam pro změnu nedostal Pavel a v cykloservisu mají čas až za 3 týdny. Zdá se však, že je to na dobré cestě. Pavel si dnes kolo konečně koupil a obě kola i se zbytkem sedačky odvezl do jiného cykloservisu, kde by měli zítra sehnat chybějící díly, najít druhou vhodnou sedačku, upilovat to, co brání jejímu uchycení - a v pátek si vše můžeme vyzvednout. Vždyť odjíždíme až v sobotu ;-).

    út 8.7.2003

  • Radeček už se průjmu jakž takž zbavil, ale u Martínka nepozoruji vůbec žádné zlepšení. V lékárně jsem tedy pořídila jiný lék místo dosavadního prášku Smecta. Současně jsem chtěla klukům koupit lízátka, ale slečna magistra se na mě dívala jak na vraha, že lízátko s průjmem tedy rozhodně ne, a pokud něco, tak mám Martínkovi pořídit bonbón z hroznového cukru. Následovala vzorová ukázka vzteku. Ačkoliv jsem Martínkovi vysvětlovala, že když jede na rolopedu, je bonbón daleko praktičtější, rozeřval se, že chce lízátko. Po chvíli se mi podařilo bonbón mu přeci jen dát, ale stále toužil po lízátku. Dobrých 100 metrů od lékárny mu bonbón při řvaní "lízátko, lízátko" vypadl z pusy a druhou polovinu cesty na pískoviště tedy řval, že chce "bonbón, bonbón"... Na písku se časem uklidnil, a když pak před odchodem posbíral bábovky, začal vyšilovat pro změnu Radeček, že bábovky chtěl posbírat on, a vydrželo mu to celou zpáteční cestu. Jen tak dál, myslím, že po dnešku jsem už jednou nohou v blázinci...
  • Zrušili nám dřevěné auto! Při rekonstrukci hřiště vykopali nejen nefunkční houpačky, ale také tuto úžasnou zábavu pro všechny kluky. Kdysi mívalo i volant ze skutečného auta, ale to už je hodně let. Poslední volant, který se tam někdo pokusil dát, ukradli hned první noc... Postupně chátralo a dnes zmizelo definitivně. Z nostalgie přikládám rok starou fotku s Martínkem.

    po 7.7.2003

  • Dědeček v nemocnici slyšel starý vtip o berňáku v lese a druhý vtip o letadle s 5 cestujícími a 4 padáky. Když je dnes u oběda povykládal klukům, asi netušil, že si nechají každý 5x zopakovat a že jim je bude muset u oběda denně říkat ještě další 2 měsíce ;-).

    ne 6.7.2003

  • Za týden se chystáme na další dovolenou, kam bychom si rádi vzali kola. Problém je, že Pavlovo kolo na podzim ukradli. Moc času tedy na pořízení a dovybavení nového nemáme, zvlášť když ukradli i držák na dětskou cyklosedačku a druhou jsme už museli vrátit. První pokus jsme dnes učinili v Hypernově, kde měli kolo v nabídce už se základní výbavou. Jak se ale dalo čekat, bylo beznadějně vyprodáno :-(.

    so 5 .7.2003

  • Po snídani jsme se už jen sbalili a postupně odjeli domů. Tábor se velmi vydařil, kluci byli nadšeni skvěle připraveným programem a já jsem tu (bez počítače) dohnala svůj spánkový deficit. Program totiž dával docela zabrat i nám, a tak jsme po obědě i večer chodili spávat s dětmi, což obnášelo cca 13 hodin denně. A to už je znát! Kdykoliv o táboře mluvím, první větou do nebes vychvaluji program, ale druhou větou bohužel musím dodat: "Až na ty střevní problémy..." :-( Kluci se s průjmem začali potýkat den před odjezdem - a jen tak se ho nezbavili (viz dále)...
  • Odpoledne jsme společně s Janou, Petrem a Terezkou u našich oslavili dědečkovy narozeniny. Na fotce je Terezka, když měla 75 let ;-).
    PS: Dohromady s Janou jsme dědečkovi pořídili nové hodinky. Nestačila jsem se divit, když si dědeček v pondělí nechal zkrátit řemínek o 1 článek, a stálo ho to přibližně pětinu ceny hodinek! Pravda, hodinky nebyly z nejdražších, zato ta práce zřejmě ano...

    pá 4.7.2003

  • Poslední Večerníčkova pohádka byla o včelích medvídcích. Ráno jsme tvořili obrázky z přírodnin. Respektive, děti se vesměs houpaly na houpačkách či hrabaly v písku, zatímco maminky si v lese nasbíraly nějaké přírodniny a na papíře z nich lepily domeček pro včelí medvídky. Martínkovi jsem z přírodnin vyrobila také auto.
  • Potom jsme se rozdělili na 2 družstva a soupeřili v rozličných štafetách. Vojtíšek, který za nás běžel jako poslední, pokaždé v sandálkách na trávě těsně před cílem zakopl, a tak jsme nevyhráli. Také v další soutěži, při které jsme skládali pyramidy z krabiček od filmů, Vojtíšek rozhodl. Ztratili jsme spoustu času, když si jeho tatínek snad až příliš s pyramidou vyhrál, a když už se mu konečně podařilo všechny krabičky na sebe nějak poskládat, Vojtíšek prostě přišel - a jednou šikovnou ranou vše zboural ;-).
  • Po zbytek dne byl program nabitý k prasknutí. Nejdřív karneval. Bleskově jsem z krepového papíru vyrobila klukům masky motýla Emanuela a Makové panenky ;-). Avšak Maková panenka (Martínek) nám stávkovala. Sukničku i korálky roztrhal a nechal se obléct až když jsem mu za to slíbila želatinovou žížalku. Místo karnevalového tancování pak trénoval připínání kolíčků na prádelní šňůru...
  • Po večeři následovalo slavnostní zakončení tábora, na kterém si Večerníček ve složkách zkontroloval, jak děti každý den kreslily lístky s pohádkami. Odměnil je za to diplomem, večerníčkovskou medailí a sladkostmi.
  • Před spaním nás ještě čekala stezka odvahy. Šli jsme lesem podle světýlek a potkávali Jezyňky, Vodníka, kočku (v níž kluci odhalili paní učitelku) a po lese běhajícího a bubnujícího Hejkala, kterého Radeček trefně pojmenoval "splašený strašidlo" ;-). Hoši se vyzbrojili sloganem Zajíce ze seriálu Jen počkej "Já se nebójím" a všechna strašidla rozesmáli, když na ně na oplátku udělali svoje "ble ble ble" ;-).

    čt 3.7.2003

  • Většina tábora odjela na exkurzi do keramičky v Kunštátu, ale protože si umíme Martínka v keramičce docela živě představit (myslím, že ani výraz "slon v porcelánu" by nebyl dost výstižný), raději jsme po vlastní ose zamířili do Poličky. Došli jsme až k věži, kde se narodil hudební skladatel Bohuslav Martinů (nebo si aspoň myslíme, že to byla ona ;-), prošli pár hračkářství a koupili balón, který nám na táboře citelně scházel. Posilnila jsem se hambáčem skutečně pojmenovaným "Hambáč" z dílny firmy BAPA - Bagety Papáček.
  • V poledne na hotel dorazila hygiena (3 dny asi měli důležitější práci ;-). Zjistili, že voda není až tak úplně nezávadná, jak hlásala cedulka na nástěnce, ale jinak shledali vše v pořádku. Aby ne, paní kuchařka se kvůli nim vyfikla a místo odrbaného trička přišla v bílém plášti, a dokonce i se šátkem na hlavě ;-). Potom ještě lékařka prověřila, zda nikdo z nás nepracuje v potravinářství... Museli jsme dát za pravdu panu správci, který nám hned říkal, že neví, co si od kontroly z hygieny slibujeme ;-).
  • Odpoledne dětem Křemílek s Vochomůrkou a vílou zahráli pohádku a pak si s nimi zatančili. V suché chvilce mezi dvěma dešti si děti na hrišti zaházely šipkami na nafouknuté balónky, ale stejnou pozornost si získalo i obrovské červené auto, které sem přijelo pro hromadu štěrku. Při tradičním večerním zpívání děti nebývale zaujal tatínek Béďa, když svým basem notoval "Já jsem muzikant a přicházím k vám z české země". Téměř to ke spolupráci přimělo i jinak naprosto asociálního Martínka ;-). Den jsme zakončili opékáním špekáčků u táboráku.

    st 2.7.2003

  • Dnešní program byl motivován Makovou panenkou. Ta si s dětmi nejprve zatančila, ale pak se jí ztratil motýl Emanuel a děti ho šly zachránit. S vyrobeným motýlkem absolvovaly cestu podle fáborků pohádkovým lesem, kde víle Amálce zazpívaly písničku, u Ježibaby pomohly Krtkovi se zavázanýma očima najít podle provázku ukryté žížalky (samozřejmě sladké a jednu za odměnu dostaly), s loupežníkem se přetahovaly a u Vodníka po provázku odfoukly papírové kornoutky. Na konci cesty čekala Maková panenka, která je za krásné motýly odměnila oplatky.
  • Odpoledne jsme si udělali vlastní výlet do Bystřice, abychom si ověřili, v jakém stavu je tráva okolo naší chalupy. Prohlédli jsme si nově vybudovanou křižovatku na místě dřívější nepřehledné zatáčky a zbrusu nový Penny Market v její blízkosti nás zaujal natolik, že jsme se rozhodli v něm nakoupit, až jsme zapomněli na pověstnou omezenost sortimentu. Koupili jsme tedy ten druh Actimelu a ten druh jogurtu, který zrovna měli ;-). Původně jsme si také chtěli v lékárně pořídit nějaký Endiaron, ale nakonec jsme si místo něj koupili flašku Ferneta ;-).
  • U hotelu jsme házeli kameny do potoka, až jsme vytvořili maličkou hráz, a slíbili jsme klukům, že jim ukážeme doopravdickou velikou přehradu - Vírskou. Využili jsme zmatených dodatkových tabulek a vjeli do zákazu vjezdu. Před Vírem se ale ze silnice stal úzký pruh asfaltu, sotva na 1 auto, z obou stran nahrubo otesaný a o půl metru snížený, jen sem tam s vyčnívajícím kanálem. Následně se na tomto úzkém pruhu před námi objevil buldozér ;-), který nám ovšem z cesty uhnul do výmolu. Se zaparkovaným autem a bagrem těsně před hrází, v místě, kde výmol končil, jsme si ale už rady nevěděli. Navíc se nebylo ani kde otočit, a tak to vypadalo, že po uzoučkém křivém pásu silnice budeme muset zase pěkně asi 7 kilometrů vycouvat! Naštěstí se zjevil pan bagrista a potěšil nás, že i osobní auto je jeho, a tak nejen že nám oběma vozidly uhnul z cesty, ale ještě jsme mohli zblízka pozorovat, jak nad námi lžící bagru zatočil. Nakonec jsme se tedy ke kýžené přehradní hrázi přeci jen dostali a mohli klukům přehradu ukázat.
  • Cestou jsme jim ukázali také krávy, jak papají travičku. Martínek okamžitě prohlásil, že by chtěl taky papat travičku ;-).

    út 1.7.2003

  • Dopoledne jsme jeli poznat nejbližší pamětihodnost - hrad Svojanov. Martínek s mírnou výpomocí a za neustálých protestů zvládl nejen půl kilometrovou cestu do kopce k hradu, ale dokonce i výstup po strmých schodech (vlastně téměř žebřících) na hradní věž. Jen slečna průvodkyně to měla s bandou hlučných a neposedných capartů poměrně těžké... V hradu jsou umístěny výstavy tapiserií, šperků, skla, fotografií, grafik, keramiky a další umělecká díla, a také zmenšený model hradu. Děti vše řádně osahaly, nenechaly bez povšimnutí jediný exponát a každé sklo umatlaly...
  • Odpoledne se zatáhlo, zvedl se vítr a postupně začalo poprchávat, až večer přišla pořádná bouřka. Než se rozpršelo, ještě jsme si stihli u potoka nasbírat pár oblázků, z nichž jsme pak v duchu pohádky dne - Rákosníčka - vyráběli rybičky. Podstatně větší úspěch jsem ale u kluků sklidila s Teletubbies, autíčkem a autobusem.
  • Večerní program zakončilo vyprávění pohádek, které se posléze přesunulo na jeden z pokojů. Paní učitelka zvolila Pohádku o ptáku Ohniváku a lišce Ryšce, dle Pavlových slov extra long variantu. Jedna holčička se po každé druhé větě ptala: "A proč?", zatímco druhá zase neustále upozorňovala, že to zná jinak a že to mělo být tak či onak. Do toho pak čas od času jeden chlapeček vytáhl pistolku a všechny přítomné "postřílel" ;-). Pohádka byla tak dlouhá, že postupně odpadli všichni rodiče a děti usnuly.

    po 30.6.2003

  • V noci se mi 2x udělalo nevolno, ale přičítala jsem to pobytu na sluníčku při dobírání antibiotik. Jaké bylo moje překvapení, když jsem ráno zjistila, že nás takových bylo 11! Převážně dospělých, až na chudáka malou Haničku a 12letou Elišku od paní učitelky. Zdálo se, že jsem měla štěstí, že zvracení ani průjem u mě nepropukly naplno. Obojí jsem si ale vynahradila poté, co jsem si ke snídani dala chleba s rybičkovou pomazánkou a kafíčko...
  • Pro děti byl na dnešek na programu Večerníček o Krtečkovi, jak projel celý svět, aby nemocné myšce přinesl léčivou rostlinu chamomillu. Než zjistil, že jde o heřmánek, projel postupně všechny světadíly: Evropu (3x prolézt hadrovým tunelem), Asii (valení balónku podél vytyčené trasy), Afriku (hod šipkami), Austrálii (klokaní skoky mezi kroužky), Antarktidu (chůze na plystyrénových sněžnicích) a Ameriku (stavba mrakodrapů z kostek; Martínek zcela spontánně postavil nová newyorská dvojčata ;-). Splněné úkoly se každému zaznamenávaly razítkem do cestovního pasu.
  • Mezitím jedna z nakažených maminek omdlela na schodech, takže přijela záchranka a objednali jsme kontrolu z hygieny. Všude se začalo gruntovat, jak to hotel jistě dlouho nepamatuje. Pach přepáleného oleje z řeckých specialit na okamžik vystřídala vůně Sava. Zatímco my jsme byli přesvědčeni, že na vině jsou včerejší palačinky, které v kuchyni připravovali už v poledne a byly až k večeři, některé místy nedodělané, pan vedoucí začal kombinovat, jak jsme celé odpoledne proleželi u bazénu, jak jsme si z Brna přivezli jogurty a ty neuskladnili v ledničkách, či si s sebou přivezli přímo nákazu. Začalo se mluvit o ukončení tábora... (naštěstí k tomu ale nedošlo).
  • Večer jsme vyrobili další večerníčkovský lístek - tentokrát s Krtkem, myškou a heřmánkem. K večeři jsem si odvážně troufla na krupičnou kaši, která byla alternativou k bramborovému guláši, jak se v těchto končinách sluší a patří, řádně plovoucímu v oleji. Tím byly moje obtíže zažehnány. Noc strávil na záchodě pro změnu Pavel ;-).
    PS: Podle odborných letáčků o zvracení a průjmech, které se posléze objevily na chodbě, jsme zcela jasně rozpoznali otravu potravinami...

    ne 29.6.2003

  • Ráno jsme z malých kytiček pomocí klacíku, krepového papíru a drátku vyrobili nádherné velké květiny pro Krakonoše a vydali se za ním podle fáborků (Martínek měl "táborky" ;-). Cestou jsme splnili pár úkolů (5 dřepů, pojmenovat nakreslená zvířátka, zazpívat písničku...) a skutečně jsme v lese Krakonoše objevili (opět v podání Honzy). Krom toho, že Martínka pěkně vyděsil ;-), prohlédl si květiny, které mu děti vyrobily, a poradil jim, ať projdou mlhou (záclona) a hledají havrana (paní učitelka). Havran pak dětem ukázal louku (mech) se zvláštními květinami (lízátka) a povolil každému jednu si utrhnout. Našli jsme ještě nějaké borůvky a vrátili se do tábora akorát k obědu.
  • Z vedlejšího pokoje se ozval Martínkův řev. Vzápětí přiběhl Radeček a přesvědčoval nás: "Ale já jsem ho nepraštil ničím!!!" ;-)
  • Odpoledne jsme chtěli vyzkoušet zbrusu nový bazén, který u hotelu ještě včera dokončoval pan správce, ale teplota vody neodradila jen Pavla. Klukům stačilo smočit nohy a mně jen sáhnout si rukou. Jó, Vysočina je Vysočina...
  • Ve složkách, které včera dětem dala Ježibaba, je na každý den jeden barevný papír s názvem pohádky. Na ten dnešní - Krkonošské pohádky - jsme večer nakreslili dopolední výlet (děti nezapomněly na havrana, ale ani na takové detaily, jako fáborky či borůvky). Den jsme tradičně zakončili trochou zpívání na terase, při kterém paní učitelka ještě zručně dvěma dětem vytáhla klíště. Všechny ostatní děti jim klíšťata upřímně záviděly ;-).

    so 28.6.2003

  • Sbalit sebe a 2 děti na týdenní tábor mi dalo pořádně zabrat. Trvalo mi to celou noc, ale v 6 ráno bylo už téměř hotovo ;-). Asi kolem druhé v noci jsem už pomalu měla představu, kolik toho povezeme, a definitivně vzdala možnost jet autobusem a dopřát tak klukům požitek z kolektivního cestování. Nakonec jsme tedy jeli autem, řádně naloženým.
    PS: Přemýšlím, jak bychom to vyřešili, kdybychom nejeli na tuzemský tábor, ale na dovolenou k moři. Museli bychom také na poslední chvíli použít vlastní letadlo? ;-) Potěšilo mě, že nejsme sami, neboť z celého autobusu společné dopravy využilo jen 6 rodin, na zpáteční cestu dokonce pouhé dvě! Snad jsme tedy kluky o moc nepřipravili...
  • Tábor pro děti a rodiče, který pořádá hudební škola Yamaha, kam kluci chodí do zpívání, se konal v hotelu Otakar v Hamrech u Poličky a motivem celého týdne bylo putování s Večerníčkem. Po výtečném obědě a spánku děti přivítal maňáskový Večerníček a postěžoval si, že někdo ukradl knihu pohádek. Vydali jsme se tedy do lesa po jeho stopách v podobě vršků od PET lahví. Kluky nejvíc zaujal červený, oranžový a zelený vršek, které tvořily semafor a ještě v dalších dnech semafor v lese hledali. Po stopách jsme došli až k Ježibabě, kterou skvěle ztvárnil syn paní učitelky Honza. Nebydlela v tradiční perníkové chaloupce, ale v sudu, a dala dětem večerníčkovské složky a za úkol vyrobit si večerníčkovské jmenovky na dveře.
  • První den zakončila dětská diskotéka ze známých hitů a písniček, které jsme se v průběhu roku naučili, a nestačila jsem zírat, jak Martínek zcela sám napodobuje ostatní děti ve všech písničkách! Bohužel se to v dalších dnech už nikdy nezopakovalo... :-(
  • Když Radeček před spaním zjistil, že dnes neuvidí Večerníček v televizi, začal vyšilovat, že sem chce jet jen na 1 den ;-) a že pojedeme domů. Měla jsem tedy vážné obavy, když jsem ho vprostřed noci slyšela, jak usedavě pláče. Naštěstí mi pak došlo, že to je cizí miminko v pokoji nad námi ;-).

    pá 27.6.2003

  • Radeček nesl do školky kytice pro paní učitelky a zakončil svůj první školní rok. Výjimečně ho odpoledne vyzvedával táta, a tak tam zapomněli papučky, které mu po prázdninách budou už zcela jistě malé. Zato si ale Radeček poznal v hromadách ztrát a nálezů svoje ponožky...
  • Odpoledne mi volal Žabák:
    - Jsme právě v Tescu a hlásí tady, že malý Radeček čeká na své rodiče na Informacích... ;-)
    Naštěstí my jsme právě v Tescu nebyli a Radeček stál vedle mě ;-). Právě jsme ho přivezli na nocleh k babičce, abychom alespoň zvýšili pravděpodobnost, že se do rána stihneme sbalit na tábor.

    čt 26.6.2003

  • Na poslední 2 dny školního roku šel ještě Radeček po nemoci do školky. Odpoledne se totiž na zahradě konalo tzv. "Loučení s předškoláky". Děti, které školku už nadobro opouštějí (z Radečkova oddělení shodou okolností samé holčičky), se předvedly s aktovkami na zádech, představily se společnými básničkami a písničkou a na památku dostaly knížku a pár drobností. Program pokračoval zpíváním u táboráku, opékáním špekáčků a připraveny byly i různé hry, pro děti i dospělé. Děti se skvěle bavily, a to nejen při přetahování lanem, kde nejdřív soupeřily holky proti klukům, potom děti proti rodičům a nakonec maminky proti tatínkům. Sotva poslední souboj paní ředitelka odstarovala, stihla ještě upozornit, že je to na vlastní nebezpečí, a vteřinu poté lano ruplo ;-))). Smajlíky svědčí o tom, že jsem se aktivně nezúčastnila ;-).

    st 25.6.2003

  • Poslední Klub maminek před prázdninami nesl podtitul "konec - pokec - fotky". Přinesly jsme si svoje fotky z dětství a hádalo se, kdo je kdo. Moc mě potěšilo, že mě holky nemohly poznat a k této fotce mě přiřadily až vylučovací metodou, poté, co se postupně přeptaly úplně všech ostatních ;-).
  • Jedna ze základních škol v okolí slavila 10 let svého vzniku. Celý den tam byl zábavný program pro děti, zmrzlinka, medvídek Haribo apod. a odpoledne vypouštění horkovzdušného balónu. Vypravili jsme se tam s Romanou a s Ondrou, a i když se nám zdálo, že na balón fouká dost silný vítr, měli jsme štěstí. Když jsme přicházeli, právě přiváželi koš balónu. Tím to naše štěstí ale taky skončilo. Viděli jsme ještě, jak rozbalili a zase sbalili plášť balónu a naložili ho zpátky do auta :-(, a taky po medvídkovi Haribo, zmrzlině a dalších atrakcích už nebylo vidu ani slechu. Chvíli jsme tedy poslouchali pěvecká vystoupení na pódiu, kluci se pohoupali na houpačkách, a nebýt toho, že si tam Romana dobře pokecala se známou, celý výlet by býval skončil naprostým fiaskem...

    út 24.6.2003

  • Skandální odhalení! Ráno se mě při sledování Teletubbies Radeček nečekaně zeptal:
    - Maminko, proč se Tinky dívá svrchu?
    Nejdřív jsem chtěla hloupý dotaz ignorovat, ale pak jsem odpověděla:
    - No, protože je největší, tak se dívá shora.
    A v tom mi to došlo! Kde já jsem to jen už viděla? Mám to: Je to jedna ze subformací pěveckého sdružení mých kamarádů ze sboru Black Uganda Choir - tzv. "Silná čtyřka"!!! Stejně jako Teletubbies využívají propastného výškového rozdílu dvou ze čtyř svých členů a formují se do originálního útvaru! Je jasné, že někdo někoho drze kopíruje. Jen je mi záhadou, kde mohli autoři Teletubbies zahlédnout "Silnou čtyřku"!?!
  • po 23.6.2003

  • Na kontrole paní doktorka naznala, že jsou kluci už oba v pořádku. A tak jediným marodem zůstávám já. Kašlu a smrkám kudy chodím...
  • Odpoledne jsme se cestou z města stavili na dopravním hřišti v Lužánkách. Hřiště je nově zrekonstruováno, ale že by to byl zrovna krok kupředu... Navršili zde kopečky a dřevěné prolézačky, čímž úžasně propojili dopravní hřiště a hrací plochy. Takže rodiče ztratili přehled o svých ratolestech a děti, které zrovna nejezdí na žádném dopravním prostředku, běhají po silnici a hrají si tam...

    ne 22.6.2003

  • Včera jsme zjistili, že naše V.I.P. vstupenka do kina Palace Cinemas platí jen do konce června, a tak tento víkend máme poslední šanci ji využít. Trn z paty nám vytáhli Žabáci, pohlídali kluky a umožnili nám shlédnout Matrix Reloaded. Vše podstatné jsem se ale dozvěděla až po filmu na dámských záchodcích od party puberťaček: "On byl teda dokonalej, nádhernej, krásnej, ale ona vypadala nějak staře... No jo, když je jí už 50... Nebo 40... Ale kdybyste viděli ten film, jak to natáčeli, tak on tam byl takovej vyblitej, ale hezkej... A co ona? Ta byla stará! ... Stejně to ale nemělo vůbec žádnej děj...". Příště asi půjdu jen na ty záchodky ;-). Žabáci mezitím zvládli kluky opět dokonale, i s procházkou a večeří.
    PS: Jo, nevíte někdo, co je to ten Matrix? Neviděla jsem první díl, tak jsem ztracena ;-).

    so 21.6.2003

  • Dopoledne nám na sídlišti v rámci zábavně-poučného dopoledne "Hurá na prázdniny!" Policie zřídila provizorní dopravní hřiště s funkčními semafory, kde si děti mohly zajezdit na kolech. Radeček si tam nějaké kolo půjčil, ale jeho jízda ještě nebyla na té úrovni, aby zvládal sdílet úzkou "vozovku" s dětmi, které zde ležérně postávaly na kolech s přídavnými kolečky ;-). Když se konečně dohrabal ke křižovatce a zrovna mu blikla červená, bylo jasné, že dopravní hřiště u něj skončilo :-). O další zábavu se postarali hasiči, kteří předvedli zbrusu nové auto s výsuvnou plošinou. Zatímco vloni s ní jen točili nad hřištěm, nová plošina bez problémů dosáhla až na střechu 11patrového paneláku a předvedli nám evakuaci osob z bytu v nejvyšším patře! Pro nás určitě pozitivní zjištění, jen nevím, jestli by při případném požáru také nesehrálo důležitou úlohu to, že za účelem cvičení byl v okolí zákaz parkování ;-). Policisté dále předváděli zadržení pachatele služebním psem, což Martínek nepochopil a od tak zlého psa jsme museli šupem pryč ;-).
  • Táta se mezitím doma pokoušel uklidit. Vyhození neunikl ani veliký autobus dvoják, který byl po roce a půl v Radečkově a Martínkově péči už dávno bez koleček a v totálním rozkladu. Výstižně by ilustroval černou kroniku:

    Dnes došlo k tragické nehodě autobusu.
    Nikdo z cestujících havárii nepřežil.



    Starší deníčky

    Zima - jaro 2003Zima - jaro 2003 (do 20.6.2003)
    Léto - podzim 2002Léto - podzim 2002 (do 20.12.2002)
    Zima - jaro 2002Zima - jaro 2002 (do 20.6.2002)
    Léto - podzim 2001Léto - podzim 2001 (do 20.12.2001)
    Zima - jaro 2001Zima - jaro 2001 (do 20.6.2001)
    Léto - podzim 2000Léto - podzim 2000 (do 20.12.2000)