Zámek Vodice

zamek (11K) Socha sv. Jana Nepomuckého (11K)
© Vybráno z „Kroniky obce Vodice“, sepsané p. Žittem

Nejstarší a ještě nepřímé zmínky o vsi Vodici jsou až z počátku 15. století, kdy se uvádějí její majitelé Bohuslav z Vodice (1414—1432), Lev (†1460) a Zdeněk z Vodíce (1462), kteří ještě bydleli při dvoru. Teprve jejich nástupce Jindřich z Hrádku (†1566) patrně vystavěl ve vsi tvrz. Po něm dědila jeho dcera Markéta, provdaná za Jana staršího Smrčku z Mnichu. Statek byl zvětšen přikoupením vesnic Stříteže a Prasetína (1577).

V r. 1612 koupil vodický statek, totiž tvrz s dvorem a vsi Vodici, Střítež, Rovnou, Blatnici a Lhotu pod Stražištěm Zikmund Kunrád Vrchotický z Loutkova, ale po třech letech (1615) vše zase prodal Janu staršímu Vratislavu z Mitrovic. Po jeho smrti (1637) bylo provedeno rozdělení rodinného majetku a na první díl, který převzala dcera Barbora Albertina, provdaná za Albrechta Kapouna ze Svojkova, připadla „Vodice tvrz vnově vystavená, nový dvůr z kamene vystavený“, pivovar a vesnice Vodice, Rovná, Lomná, Malešín a Jetřichov (dnešní Jetřichovec). Po Kapounově smrti (1664) připadla Vodice jeho druhé, nyní ovdovělé manželce Evě Polyxeně, rozené Černínové z Chudenic. Po ní měl (1688) dědit syn Zikmund, ale starosti se splácením dluhů vedly k soudnímu odhadu statku (1692) a poté v r. 1697 k prodeji Vodice Jaroslavu Felixovi Odkolkovi z Újezdce.

V průběhu 18. století se vyměnilo ve Vodici několik majitelů (po smrti Odkolkově v r. 1715 — Luisa Fellnerová z Feldegu 1716, rozená Desfoursová, 1720 hrabě František Helfried Herberstein, 1732 hrabě Václav Ignác Deym, 1755 hrabě Karel Soyer), až se Vodice zase vrátila do držby Deymů (1766—1812). Přestavba barokního sídla za Františka Deyma se asi protáhla do začátku 19. století. V odhadu vodického panství z r. 1806 se totiž uvádí, že pravé zámecké křídlo není v patře ještě dostavěno. K mírně konkávnímu průčelí jednopatrového zámku, obrácenému jižním směrem do obce, jsou na koncích přistavěna nestejně dlouhá křídla; levé, kratší, zakončené v nádvoří přizemní arkádou s balkónem, kde je vstup po schodišti do poschodí; pravé, mladší a delší, zakončené kaplí sv. Vavřince. Nad klenutým vjezdem uprostřed průčelí jsou hodiny. Nová jednoduchá fasáda odstranila původní slohově výraznou.

Před zámkem je umístěna socha sv. Jana Nepomuckého, proti zámku socha sv. Judy Tadeáše. Obě pocházejí z doby po r. 1750.

Vodický zámek, čp. 1

Po objektech prvého zemanského sídla, postavených ve Vodici patrně ve druhé polovině 14. století, nezůstaly žádné zjevné stopy a je pravděpodobné, že se jednalo o stavbu z větší části dřevěnou. Asi v letech 1525-50 zde tehdejší majitel Jindřich z Hrádku postavil tvrz. Vdova po Jindřichovi, Marjana ze Suché, se již nazývá „seděním na ‘Nové Vodici'“. Část mohutného zdiva této přízemní stavby byla pak zřejmě ponechána při přestavbě, kterou uskutečnil Jan mladší (později řečený starší) Vratislav z Mitrovic. Ten koupil Vodici dne 9. dubna 1615 a ještě téhož roku přikoupil k Vodici ves Malešín a ves Rovné. Byl dobrým hospodářem a, jak říká Augustin Sedláček, „z peněz ušetřených“ tvrz zdejší nově vyzdvihl a statky přikupoval. Tak vznikl kolem r. 1625 z bývalé tvrze nový zámeček. A. Sedláček jej popisuje takto: „V tomto byl při bráně příbytek vrátného, před ním dvorek, kamž stavěli vozy, vedle toho světnice čelední. Po obou stranách zámku byly oblouky klenuté a nad nimi chodby, též klenuté. V přízemí (vpravo od vrátnice) nacházely se 3 konírny, 2 komory a jedny točité schody do prvního patra. Vlevo od vrátnice byly hlavní schody s kanceláří, rozličné světnice a komory, kuchyně klenutá a jiní sklepové. V síni byly opět schody. Nahoře byla kaple svatého Vavřince (zrušená r.  1785) a drahně světnic a komor k pohodlnému obytu. Nad ním byla střecha šindelem pokytá. Všech světnic bylo 10, komor 8, též pivnice klenutá a láznička.

Postupem času byly na zámku prováděny různé stavební úpravy a opravy. Spadlá kaple byla na původním místě opravena a obnovena. V minulých staletích byla občas využívána při křtinách apod., o čemž svědčí zápisy v cetorazských matrikách. V kapli se ještě v nedávných letech konaly bohoslužby o vodické pouti (sv. Vavřinec). Na budově zámku byly vyzděny klenuté oblouky, takže v poschodí vznikly před větrem a nečasem chráněné chodby. Do střechy byly směrem do nádvoří vestavěny hodiny, odbíjející čas, byla přistavěna nová kancelář aj. Nad bránou do zámku se zachoval litinový erb Widerspergů s vlkem, stojícím na zadních nohách a držícím v tlamě jehňátko.

V paměti generace z dvacátých let tohoto století byl velkostatek Vodice poměrně výkonnou hospodářskou jednotkou, i když z dob vrchnosti se již mnohé nezachovalo. Hlavní činnosti, tj. pěstování polních plodin, chov dobytka a prasat, mlékaření, chov ryb, regulování stavu zvěře v revíru, správa třešňových alejí, správa lesů aj. a též provoz lihovaru fungovaly, ale byla to, obrazně řečeno, jen jízda po rovině.

Počátkem 19. století byl nad dvorem u zámku na severní straně založen park, obehnaný asi 2 m vysokou zdí. Park je dnes sice ve špatném stavu, ale zachovalo se zde přece několik vzácných stromů. Léta socializmu ho tvrdě postihla naprostým nezájmem po všech stránkách, s výjimkou toho, že ve spodní části byly postaveny dvě velké budovy pro skladování brambor.

V minulých staletích až do zřízení železnice byla Vodice světu velmi vzdálená. Ještě v r. 1840 byla nejbližší pošta v Táboře. Za doručování vlastní korespondence platila vrchnost poslům pevné sazby. R 1807 to bylo podle účetnictví statku za cestu do Pacova 12 krejcarů, do Tábora 36 kr., do Pelhřimova 40 kr., do Hrobů 18 kr., a podobně podle vzdálenosti. Pro porovnání: 1 libra, t.j. 0,56 kg medu byla za 1 zlatý, což bylo 60 krejcarů. Za cestu do Pacova činila tedy odměna 0,112 kg medu, což by se v cenách r. 1989 rovnalo 4,- Kčs, v cenách r. 1997 zhruba mezi 7 a 8 Kč.

Název vesnice Vodice vznikl podle historiků podle malé vody, která místem protékala - tedy Vodice podobně jako např. Řečice aj. Nepřipomíná tedy jméno původního lenního pána (majitele). Zatím se, pokud je mi známo, nikomu nepodařilo vniknout hlouběji do historie, než Augustinu Sedláčkovi, jehož zásluhou známe základní údaje o majitelích malého panství, kteří žili v tvrzi a později v zámku. Při prvém (r. 1772), i pozdějším číslování nemovitostí (usedlostí) ve Vodici dostal zámek číslo popisné 1.

Hlavní stránka